Napoleon a jeho parta. O své sourozence se slavný státník uměl postarat, a to ve svůj prospěch – G.cz
Vyhledávání

Napoleon a jeho parta. O své sourozence se slavný státník uměl postarat, a to ve svůj prospěch

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Jméno Napoleon Bonaparte zná každý, kdo absolvoval minimálně základní školu. Legendární francouzský státník, vojevůdce, svého času také císař a asi nejznámější historická osobnost, která se narodila na středozemním ostrově Korsika – to je jen jeho stručná charakteristika. Co ale víme o jeho rodině, konkrétně sourozencích, kteří v jeho životě hráli často zásadní roli. Dnes by slavil své narozeniny Ludvík Bonaparte, třetí z celkem čtyřech Nepoleonových bratrů. Sourozenců bylo ale celkem osm, ještě měli tři sestry. Rozvětvený rod, jen co je pravda.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 2.9.2020, 14:33

Napoleon se o svou rodinu uměl postarat, alespoň v jistý čas, to zase ano. A navíc si díky „rodinné“ politice jistil svoji pozici. To z hodin dějepisu všichni víme. Rodina prokazatelně pocházela z Korsiky, ale první zmínky se o nich dají najít dříve, za papeže Klementa VII. a váží se k oblasti Florencie. Děti se rozhodně nenarodily se stříbrnou lžičkou v puse. Sice všichni patřili k úřednické šlechtě, ale hmotnými statky původně neoplývali. To se mělo změnit, a také se změnilo, až s úspěchy druhorozeného Napoleona. Ale co ti ostatní? Pojďme si je postupně trochu představit. Pojilo je, a to díky tomu, že se jejich bratr Napoleon dokázal z důstojníka propracovat výš a výš, až se dokonce jmenoval císařem, stali hlavami korunovanými. Ano, všichni.

Josef Bonaparte - nejstarší a nejbližší

Byl ze sourozenců nejstarší. S Napoleonem si i nejvíce rozuměl a do dějin se zapsal jako král neapolský a španělský. Napoleon na něj jako dítě nejprve ale žárlil, záviděl mu privilegia, která jako starší sourozenec Josef měl. Josef je sice líčený jako lenoch a neschopa, ale tento vystudovaný advokát byl spíše pohodlný. Na druhou stranu byl ale také skvělý diplomat, který bratrovi dokázal i pomoci. Málem byli s Napoleonem švagři. V Marseille, kam se Bonapartové ze strachu o svůj život přestěhovali (po vypuknutí francouzské revoluce byli loajální Francii, což se moc nelíbilo ostrovanům na Korsice), se seznámili s rodinou vlivného a bohatého obchodníka Claryho a zamiloval se do jeho dcery Julie a Napoleon do její sestry Desirée. Ke Claryům se nakonec ale přiženil právě Josef, protože Napoleon vzplanul k budoucí císařovně Josefíně a Desirée se nakonec provdala za generála Napoleonovy armády Bernadotta a stala se pozdější švédskou královnou. Ale o tom zase někdy později, to je jiný příběh.

Napoleon bratra ustanovil nejprve neapolským králem, posléze ho povolal do Španělska a dal mu titul Don José Primera. Španělé dosazeného krále ale nenáviděli, byť se všemožně snažil. Podporoval kulturu, zrušil inkvizici, ale stále málo. Domácí ho s úšklebkem nazývali Don Pepe Botella (Pepa Flaška), a to přitom alkoholu neholdoval. Život prostě není fér.

Lucien Bonaparte - ani voják či kněz, ale poslanec

Po Josefovi se narodil samotný Napoleon, ale toho necháme pro tentokrát být a rovnou přejdeme k Lucienovi. Nejprve se z něj snažil jeho otec udělat vojáka a poslal ho do vojenské školy a také do kněžského semináře. To ale nedopadlo – Lucien na to neměl fyzicky a ani s kázní to nebylo valné. Takže skončil a na kněze dále studoval doma pod dozorem svého otce. Na domovské Korsice se činil – stal se poslancem a později také předsedou „Rady pětiset.“ Přes své mládí patřil k blízkým spolupracovníkům bratrů Robespierrových, což mu vysloužilo žalář, ze kterého ho dostala jeho matka a právě bratr Napoleon. Lucien hrál důležitou roli ve zvolení Napoleona Prvním konzulem, posléze ale bratrské vztahy ochladly a díky rozdílným názorům na přepadení Portugalska v „pomerančové válce,“ nazýval Napoleon svého mladšího sourozence darebákem a zlodějem.

K vzájemné antipatii také přispěl jeho druhý sňatek s s Alexandrinou de Blechamps, se kterou měl 10 dětí, ale Napoleonovi se tento svazek nelíbil. Lucien chtěl také utéct do USA, což se mu ale nepovedlo, padl Angličanům do zajetí. Byl ale posléze propuštěn a papež Pius VII. mu přiznal titul princ z Canina. Z jeho vůle se stal suverénním vládcem svých rozsáhlých pozemků v Caninu. Tento Bonaparte byl také literárně činný, a to jako básník, tak i prozaik, sluší se ještě říct.

Élisa Bonaparte - sestra Neoblíbená

A konečně zde máme sestru, celým jménem Marii Annu Elisu Bonaparte, která je známá jako velkovévodkyně Toskánská a kněžna Luccy a Piombina. Slavný bratr pro ni moc nehoroval, protože byla inteligentní a schopná, a to on u žen neměl rád. Navíc je pojila i stejná výbušnost. Přesto to dotáhla u bratra na velkovévodkyni a kněžnu a zemím, které jí svěřil, zdatně vládla. Byla evidentně nadanější než její manžel šlechtic Felix Baciocchi. Státnický talent sice neměl, ale zato měl nadání pro housle. Houslisté byli asi vůbec slabostí této šlechtičny. Jejím dlouholetým milencem byl slavný Niccolo Paganiny. Jako pikantní detail můžeme přidat, že právě milostný příběh těchto dvou se stal námětem operety Franze Lehára Paganiny.

Ludvík Bonaparte - v zemi tulipánů ho milovali

Konečně dnešní oslavenec a kdysi také holandský král Ludvík I. – dlužno říct, že oblíbený král! Ten se sice narodil, když se jeho otci dařilo a rodinu zvládal zabezpečit, to ale skončilo v momentě, kdy hlava rodiny zemřela. Naštěstí se pak dokázal postarat právě bratr Napoleon. Ludvík byl vzdělaný nejen ve válečných vědách, ale také v cizích jazycích, dějepisu, zeměpisu a filozofii. To vše k Napoleonově spokojenosti. Napoleon do života svých sourozenců zasahoval i co se sňatků týkalo. Pro Ludvíka vybral jako manželku první dceru své ženy Josefíny Hortensii Beauharnaisovou. Manželství to ale nebylo šťastné a později nakonec stejně skončilo rozvodem a Ludvík se pak oženil po různých peripetiích ještě jednou za Julii Livii di Strozzi, které v době sňatku bylo pouhých šestnáct, zatímco jejímu choti již skoro šedesát.

Přesto to byla právě první manželka Hortensie (v manželství se snažili, ale vážně jim to moc nešlo a nejblíže k sobě měli, když jim zemřel prvorozený syn), která po jeho boku nastoupila na holandský trůn. A zde byl Napoleon s předními Holanďany ve shodě – možná poněkud překvapivě. Ludvík I. patřil mezi oblíbené vládce a k vládnutí přistupoval rozumně. V roce 1808 založil v Amsterodamu obrazárnu a pozdější státní muzeum. Dal postavit obrovská stavidla Katwycku u ústí Rýna. Dostával se ale do stále větších rozporů s Napoleonem, který vyžadoval jeho absolutní loajalitu, zatímco jemu leželo na srdci primárně blaho Holanďanů.

Kontinentální blokáda Anglie, kterou měl v Nizozemsku provádět, znamenala zkázu holandského námořního obchodu. Dne 1. června 1810 Louis abdikoval na funkci krále Holandska a 10. června 1810 bylo císařským dekretem oznámeno, že území Holandska se stává součástí Francouzského císařství. Ludvík se uchýlil do exilu do Grazu. Do Holandska se ještě jednou vrátil, ale již pod pseudonymem hrabě ze St. Leu, a to na pozvání Viléma II. Nizozemského. Byl překvapený, jak vřele ho Holanďané stále vítali, a to jeho slavnějšího bratra opravdu nijak nemilovali.

Pauline Bonaparte - Miss své doby

Údajně byla nejkrásnější sestra Napoleona a také nejkrásnější ženou své doby. A byla si toho náležitě vědoma. Byla veselá a náruživá a dokázala poplést hlavu nejednomu muži. Prý se dokonce dělila o Paganiniho se svou starší sestrou Élis. Co se týká svatby, tak jí bratr určil generála Charlese Leclerka, ale to jí v avantýrách nebránilo. Jejího muže Napoleon jmenoval guvernérem ostrova Hispaniola v Karibiku a Paulina ho i s jejich synem následovala. Bohužel, na ostrově řádila žlutá zimnice a Paulina se nakonec vrátila do Francie sama. Manžel a syn nemoci podlehli. Netruchlila ale dlouho. Po roce se provdala za Camilla Borghese. A to byl opravdu slavný italský rod, ze kterého pocházela celá řada papežů a kardinálů. Ona sama se tak stala díky sňatku kněžnou. Zajímavé je, že právě ona byla jediná, kdo Napoleona navštívil v jeho vyhnanství na Elbě.

Caroline Bonaparte - mocichtivá slavomanka

Nejmladší Napoleonova sestra, které také nescházela touha po moci a slávě. Byla krásná jako Paulina a její dětským snem bylo stát se princeznou, což se jí posléze opravdu splnilo. Studovala na elitní škole v Saint-Germain-en-Laye, kterou vedla bývalá dvorní dáma Marie Antoinetty. Právě tam se jí povedlo spřátelit s Hortensií Beuaharnaisovou, dcerou císařovny Josefíny a také pozdější manželkou jejího bratra Ludvíka. Hortensii milovala, ale jí matku, která byla zároveň také její švagrovou, bytostně nenáviděla. Této krasavici nadbíhala celá řada bratrových generálů. Ona dala nakonec přednost Joachimovi Muratovi a manželství se dá považovat za šťastné, vzešli z něj čtyři děti. Napoleon se postaral i zde. Manžele jmenoval vládci velkovévodství v Kleve a Bergu, což bylo území v západním Německu se sídlem v Düsseldorfu. Byli zde velmi oblíbení, velkovévodství pod jejich rukama vzkvétalo. Pro Caroline to ale bylo málo.

Mysleli si s manželem na Španělsko, ale to dostal Josef. Nakonec se stali vládci Neapole. A opět kralovali úspěšně. Pak se ale Murat dopustil osudové chyby, a to v době, kdy se hroutilo Napoleonovo císařství. Ač dostal od kancléře Metternicha nabídku rakouského spojenectví, naprosto nelogicky a netakticky zahájil s neapolským vojskem proti Rakousku válku. Murat poražen, zajat a v roce 1815 zastřelen. Při popravě si nenechal zavázat oči a jeho poslední slova k četě vojáků zněla: „Nestřílejte na obličej!“ Jeho marnivost a výstřednost byla známá a vydržela mu doslova až do smrti. Carolina byla vykázána do vyhnanství do Terstu, kde žila pod jménem hraběnka z Lipona. Ne, nezdá se vám to, je to opravdu přesmyčka slova Napoli, tedy Neapol.

Jerome Bonaparte - došel až k Waterloo

Benjamínek rodiny a pozdější král vestfálský sloužil nejprve u námořnictva a s lodí se dostal až do USA, kde také našel svoji první manželku, dceru baltimorského obchodníka Alžbětu Pattersonovou, se kterou měl syna. Ale ejhle, o tomto manželství nerozhodl sám velký Napoleon, a tak ho nechal později anulovat. Na Jeroma posléze čekala choť číslo dvě Kateřina Württemberská. Právě ona usedla po boku manžela na trůn vestfálského království, které tehdy vzniklo přičiněním Napoleona, jak jinak, z dosavadního brunšvického vévodství, Hesensko-Kasselska a části území Hannoverska a Pruska. Hlavním městem byl ustanoven Kassel. Občané svého krále příliš neuznávali a přezdívali mu „král Lustig.“ Proč? Jednoduché vysvětlení – král neuměl německy a jeho znalost se omezila na větu „Morgen wieder lustig“ (zítra zase veselý).

Toto království mělo být jakousi výkladní skříní napoleonského moderního státu, leč se to úplně nepovedlo. Bylo sice zrušeno nevolnictví, patriarchální zákony a zaručena svoboda podnikání, ale napoleonské války stály hodně, hodně peněz a také lidí. Povstání a rebelie tak byly velmi častými jevy. Po bitvě u Lipska v roce 1813 bylo s královstvím konec. Jerome získal titul knížete z Montfortu a stáhl se do exilu. Žil střídavě v Itálii, Švýcarsku a Rakousku. Za svého bratra Napoleona se ale postavil ještě jednou, a to v té slavné neslavné bitvě u Waterloo. A ještě si zaslouží zmínku jeho manželka Kateřina. Na tu byl po pádu napoleonské říše vyvíjen tlak, aby manžela opustila. Ona se ale ukázala jako charakter a zůstala s ním až do své smrti.

To byla ale rodina, co? Vlastně takový pokus o Evropskou unii v podání Napoleona a jeho sourozenců, chce se nám v nadsázce říct.

Podobné články

Doporučujeme

Další články