Ikona českého sportu Jaromír Jágr je na státní návštěvě komunistické Číny jako oficiální doprovod delegace prezidenta Miloše Zemana. Proč má muž, který nosil v peněžence fotku Ronalda Reagana potřebu klanět se vůdcům největšího totalitního režimu na světě?
Pokrytec Jágr
Chtělo by se říct, že se sportovci snaží nemíchat politiku se sportem, ale v případě Jágra to tak jednoduché není. Celý život se totiž snažil prezentovat jako jakýsi hokejový bojovník za svobodu – nejslavnějším příkladem tohoto uvažování je jeho slavný dres s číslem 68, který měl dle jeho slov odkazovat na rok, kdy československý sen o svobodě přejely ruské tanky. A teď se ten samý muž nadšeně fotí s hradním kancléřem bez prověrky, Vratislavem Mynářem, na návštěvě státu, který poslal tanky proti vlastním občanům. Znechucení lidí a určitá deziluze nad charakterem Jaromíra Jágra je tedy zcela oprávněná.
Mnozí si kladou otázku, co si o radostném kamarádění s komunistickým režimem myslí Jágrovo údajné náboženské cítění. Hokejová hvězda se totiž opakovaně označuje za pravoslavného křesťan a dokonce se chlubí tím, že mu jeho víra pomáhá k lepším sportovním výkonům. Ví pan hokejista, že právě navštěvuje zemi, která posílá místní křesťany do koncentračních táborů a soustavně porušuje jejich právo na svobodné praktikování jejich víry?
Nedvěd se do politiky neplete
Jágr před svou cestou do Číny vysvětloval, že byl vychován, aby uznával autority. Celkem chucpe od muže, který novinářům jinak hrdě vyprávěl, jak byli jeho oba dědečkové za minulého režimu zavřeni. Bude zajímavé vidět, jak se Jágr s kritikou veřejnosti vyrovná. Zajímavá je ale i pohled na dalšího výjezdního sportovce, kterým je fotbalista Pavel Nedvěd. Jeho výlet do Číny je zatím bez povšimnutí, což ale souvisí s jeho celoživotní apolitičností. Těžko můžeme za návštěvu komunistické Číny kritizovat někoho, kdo se k tématu nikdy nevyjádřil.
Jágr by si měl nejspíš příště rozmyslet, zda si chce ještě někdy obléknout dres s ikonickým číslem. Nebo by ho mohl alespoň do příště změnit na 48, na památku Vítězného února. Pak by mu už nikdo zahraniční výpravy nezakazoval. A vlastně bychom se ani nedivili, kdyby si příště vyfotil selfíčko rovnou ze Severní Koreji. Tamější hokej by nějakou spolupráci zcela jistě uvítal.
A tady si přečtěte, že Tomio Okamura do toho pořádně zabrousil a poděkoval starostovi za organizaci vypálení obce.
Podobné články
Doporučujeme
Jan Studnička
Jana Mrákotová
Kateřina Horáková
Komerční článek
Martin Miko
