Smrkání je zločin
Jedním z typických příkladů kulturní odlišnosti v Japonsku je smrkání. Prvním důležitým bodem je skutečnost, že – podobně jako v dalších asijských zemích – Japonci dbají na své zdraví nošením roušek. Není totiž běžné, aby si člověk bral kvůli nachlazení či viróze volno v práci. Dokud může chodit, do práce prostě jde, bez ohledu na to, jak mizerně se cítí.
Velikou a zcela nepřípustnou nezdvořilostí je smrkání na veřejnosti – tato činnost patří v Japonsku výhradně do soukromí. Obzvláště pokud jde o konverzaci s další osobou. Vyndat v takové chvíli kapesník a vysmrkat se je doslova morálním zločinem. Přípustnější je v takové situace jednoduše popotahovat. Pokud se chce člověk vysmrkat, musí odejít například na toaletu.
Naboso a vychutnávat
Další kulturní odlišností je například etiketa stolování. Ve většině lepších restaurací se u vchodu dle japonského zvyku zujete a pokračujete naboso, přičemž pro toalety jsou zpravidla vyhrazeny speciální přezůvky. Pro Česko typicky neslušné srkání a mlaskání, kterým člověk může rušit ostatní stolující, je v Japonsku naopak žádoucí. Vyjadřujete tím, že vám jídlo chutná.
Ale pozor, na mlaskání a žvýkání není nikdo zvědavý v místech, jako je třeba dopravní prostředek, jídlo si můžete užívat jen v místech k tomu určených.
Spropitné?
Rozdílný je také přístup ke spropitnému za poskytnuté služby. Japonci nikdy nenechávají spropitné, ani v restauraci, ani v obchodě, ani při jízdě taxíkem. Obsluha, prodejce nebo číšník se totiž snaží hostům zajistit co nejlepší servis za danou cenu. Pokud spropitné necháte, můžete tím Japonce vyvést z míry či dokonce zahanbit.
Mimochodem, nalít sám sobě při stolování pití je také neslušné. Slušné je nalít pití ostatním a vyčkat, až někdo jiný zase stejným způsobem nalije pití vám.
Zdroj: iDnes, Wikipedia