Pozdní aktivaci Ústředního krizového štábu považuji za hrubou chybu hraničící téměř s trestní odpovědností, říká Ivan Langer – G.cz
Vyhledávání

Pozdní aktivaci Ústředního krizového štábu považuji za hrubou chybu hraničící téměř s trestní odpovědností, říká Ivan Langer

Zdroj: Archiv Ivana Langera - facebook

Ivan Langer patřil vždy k výrazným tvářím ODS. Většina lidí si ho pamatuje jako ministra vnitra ve vládě Mirka Topolánka. Byl také dlouholetým poslancem Parlamentu České republiky, kde určitý čas zastával dokonce post místopředsedy Poslanecké sněmovny. Dnes ve vrcholné politice nepůsobí a věnuje se advokacii. Dění kolem ale aktivně sleduje a nebojí se vyjádřit své názory. V rozhovoru si můžete mimo jiné přečíst, čeho se obává v souvislosti s aktuální situací on, a jaký je jeho názor na současné chování vlády.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 18.3.2020, 10:42

Ivan Langer patřil vždy k těm, kteří své názory uměli dát hlasitě najevo. To mu zůstalo i po jeho odchodu z vrcholné politiky. I nadále komentuje dění v Česku, na sociálních sítích své názory jasně prezentuje. Kromě právnického vzdělání vystudoval i medicínu. Kde vidí Ivan Langer pochybení ze strany vlády, jak by postupoval on, pokud by byl nyní ministrem vnitra, jsme připravení na to, vše zvládnout, když vláda postupuje v některých směrech značně chaoticky? To jsou jen některé otázky, které jsme tomuto bývalému ministru vnitra položili.

Začneme úplně jednoduchou otázkou. Bojíte se?

O sebe se nebojím. Ale jako otec a vzděláním lékař obavu cítím..

Pokud tedy ano, tak čeho nejvíc?

Jako rodič mám starost o své děti. Jako zaměstnavatel o své spolupracovníky. Jako člověk s medicínským vzděláním si uvědomuji rizika infekce zejména pro specifické skupiny občanů – senioři, lidé s autoimunitním, kardiovaskulárním, respiračním onemocněním…

Považujete současná opatření za dostatečná?

Mnohde jsou nedostatečná, jinde přehnaná, často nelogická a ještě častěji chaotická.

Sám jste byl ve vrcholných politických funkcích. V druhé polovině devadesátých let jste byl ministrem vnitra. Jak byste postupoval vy?

Objektivně je třeba říct, že takovou situaci Česká republika ještě nikdy nezažila. Nicméně i tak existují standardizované postupy, jak v krizové situaci řídit stát tak, aby byla zachována jeho funkčnost a ochráněny životy, zdraví a majetky jeho občanů. Máme odpovídající legislativu, metodiku, složky Integrovaného záchranného systému a dostatek fungovaných odborníků. A toho bych se držel, z toho vycházel!

Republiku začíná ovládat nejen strach, ale i panika. Kroky vlády se zdají být chaotické, působí v jistých směrech značně nekoncepčně. Opravdu neexistuje něco jako „plán krizové připravenosti?“

Krizové plány existují, systém řízení existuje, odpovědní lidé jsou definováni. Síla je v systému, v dělbě pravomocí a odpovědnosti, v koordinaci, v plánování a v řízení jako takovém. Má-li někdo mesiášský komplex v kombinaci s egomaniactvím a je přesvědčený, že všechno zvládne, rozhodne, uřídí sám, ohrožuje nás všechny!

Kdo by podle vás měl stát v čele krizového štábu a jak je možné, že je ustanovovaný až nyní?

V čele Ústředního krizového štábu vždy stál ministr vnitra jako osoba odpovědná za vnitřní bezpečnost. Pozdní aktivaci Ústředního krizového štábu považuji za hrubou chybu hraničící téměř s trestní odpovědností!

Máme vůbec dostatek odborníků? Jste právník, legislativa toto neošetřuje?

Již jsem to zmínil. Máme potřebnou legislativu, vytvořený systém krizového řízení i dostatek odborníků. Jen jim v jejich práci nesmí bránit zbytnělé ego jednoho člověka a partičky jeho mediálních píárových nohsledů!

Dalo se z vašeho pohledu tomuto stavu předejít? Dá se vůbec nějak vysvětlit, že je možná situace, kdy není dostatek ochranných pomůcek, a to ani pro ty, kteří jsou v té první linii? Myslíme zdravotníky, hasiče, policisty…

Nechci nikomu dávat hraběcí rady a být generálem uprostřed bitvy, ale je zcela zjevné, že vedení státu (vláda) selhalo! Byla - li to hloupost, nekompetentnost, podcenění nebo megalomanství či soběstřednost, nevím. Realita je brutální! Lidé v první linii nejsou chráněni, nasazují své životy a zdraví, a přitom jsou svědky lží, výmluv, slibů. A přitom právě na nich v tuto chvíli záleží nejvíce! Co si mají myslet, když nejdříve slyší ministra zdravotnictví, že nic nehrozí, pak, že je všechno zajištěno, pak že nic není a k tomu od premiéra, že všeho je dostatek a že on sám bude rozvážet roušky… Tito lidé v první linii jsou skuteční hrdinové dnešní doby, kteří to vzali do svých rukou! Bojím se jen, že to nebude stačit, neboť závod s časem jsme (díky hrubým chybám vlády) na začátku prohráli a důsledky nás teprve čekají!

Neměl by podle vás nést někdo i osobní zopodvědnost?

Teď je třeba soustředit se na to, abychom vše zvládli co nejlépe! Na prvním místě je ochrana životů a zdraví lidí, ale také existenční ohrožení mnoha a mnoha dalších, jejichž živnosti a podniky byly nuceně zavřeny, existenční ohrožení těch, kteří žijí od platu ke platu a jejich zaměstnavatel musel svoji činnost přerušit. Obecně platí (a věřím, že i v tomto případě), že po každé krizové situaci přichází pečlivá analýza a vyhodnocení jednotlivých kroků, rozhodnutí; analýza s cílem identifikovat silné, slabé stránky a chyby. A ty pak napravit, systém upravit. A ukáže-li se přitom osobní selhání, pak je třeba vyvodit odpovědnost. Pravomoc nemůže existovat bez odpovědnosti! V našem případě se mi pro to jeví jako optimální parlamentní vyšetřovací komise.

V Česku je nouzový stav. Ten sebou nese i celou řadu nestandard6ních situací, co se týká řízení státu. Souhlasíte s vyhlášením stavu nouze a je něco, čeho se v této souvislosti můžeme obávat?

Jsme svědky nekompetentního vedení země, vidíme vládu, která svoji roli nezvládla a zatím nezvládá. Vedle profesionality a odbornosti je klíčovým předpokladem úspěchu i důvěra! V tomto případě důvěra ve stát! A tu bude vláda znovu obtížně získávat! Důvěra přináší klid a rozvážnost; a tu teď všichni potřebujeme. Stav nouze je mimořádným zásahem do práv a svobod občanů. Nejsem fanouškem této vlády, ale jsem občanem této země; tudíž si přeji, aby lidé mohli v kritických okamžicích státu důvěřovat! Stav nouze je ovšem obrovským zásahem do našich práv a svobod, největším za posledních 52 let. Buďme proto ostražití, mimo jiné i proto, že tato vláda existuje, poprvé od listopadu 1989, díky komunistům. Hlídejme a chraňme si své svobody!

Dnes se sice věnujete právu, ale jste také vystudovaný lékař. Jak se díváte na situaci v nemocnicích? Je naše zdravotnictví připravené tuto pandemii zvládnout? Nebo dojde ke kolabování systému, jako se to děje například v Itálii?

Nezachytili jsme nástup! Miliony respirátorů a roušek, které jsou prý na cestě, přijdou o čtyři, pět týdnů později, než zde měly být! To je o deset, sto tisíc infikovaných více, než muselo být! Možná více! To je vážná komplikace, která nemusela být! Vedle toho jsem přesvědčený, že náš zdravotnický systém je v lepší kondici, než italský a při dobré organizaci bude schopen tuto epidemii zvládnout.

Je něco, co byste nyní vládě doporučil?

Před nějakým časem jsem na obdobnou otázku řekl: Nevyvolával bych paniku. Neobchodoval se strachem. Soustředil se na rizikové skupiny. Zajistil backhand – lůžkové a přístrojové kapacity. Vybavil frontend – zdravotníky. Zajistil logistiku – potraviny. Omezil velká shromáždění. Vážil omezení práv a svobod. Teď bych dodal: nekecat a nelhat; sice nás řídí nemehla, ale jsme schopný národ!

Je aktuálně stát, o kterém byste řekl, že boj s koronavirem vede správným směrem?

Těžko soudit. Za takového odborníka se nepovažuji. Přinejmenším jsme v Evropě svědky existence dvou konceptů, dvou přístupů: Německo a Velká Británie versus zbytek Evropy. Ten první vychází z teze, že viry neznají hranice a v případě COVID-19 bude existovat procento identifikovaných infikovaných a mnohem větší procento neidentifikovaných infikovaných. (Prostě budou nemocní s příznaky nemoci a nemocní bez příznaků) Ten první říká, že je třeba se soustředit na rizikové skupiny a ty primárně ochránit a zajistit jim potřebnou péči. Druhý koncept si přeje co nejvíce identifikovat, co nejvíce řídit a organizovat, co nejvíce ochránit! Ten první riskuje, ten druhý to logisticky nezvládá!

Dá se předvídat, co se bude dít dále?

Epidemie teprve bude kulminovat. Jsme na začátku vlny a cílem musí být její maximální zploštění tak, aby zdravotnický systém byl schopen dostatečně reagovat. A pak budou ti, o které bude třeba se postarat. Už teď je ale jasné, že postiženi budeme všichni – zdraví či nemocní! A to ekonomicky! Zaměstnavatelé i zaměstnanci! Všichni jsme na jedné lodi! Všichni jsme ohroženi. Na živnostníky vláda přitom chystá další virus v podobě třetí a čtvrté vlny EET a chlácholí nás dotacemi, půjčkami a zrušením Účtenkovky! Systémová řešení přitom jsou úplně jiná - daňové prázdniny či snížení daní, úhrada sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců státem…

Snažíme se rozhovory nyní končit alespoň trochu optimisticky. Napadá vás nějaký vzkaz pro čtenáře, který by jim v tento moment zvedl náladu? To asi potřebujeme všichni.

Mám směsici pocitů. Do nejtěžšího období své existence vstupuje Česká republika v nedobré kondici: vláda podcenila závažnost stavu, Ústřední krizový štáb byl aktivován pozdě, zdravotníci a lidé v první linii jsou bez potřebného vybavení, státní rozpočet je v nejhorší kondici za 27 let, premiér je primitiv s mesiášským komplexem… Mezi lidmi oproti tomu explodovala solidarita, pomoc, obětavost! A spolu s nimi profesionalita o zodpovědnost! To mě a věřím, že i mnoho, mnoho z nás, naplňuje nadějí a optimismem. Znovu si ukazujeme, že jsme silní a schopní bojovat! Že jsme schopni se o sebe postarat; bez čekání na státního Godota! Před 22 lety při olympijských hrách v Naganu jsme skandovali: „kdo neskáče není Čech“. Dnešní parafráze zní: „kdo nešije není Čech“! Před třiceti lety byly symbolem změny cinkající klíče. Dnes je to doma ušitá rouška!

Děkujeme za rozhovor!

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu