Karel Schwarzenberg je z neznámého důvodu idolem všech kaváren. Miloš bohužel už není takový čipera a potřebuje posily. (ambon.or.cz) Zeman, Okamura a Konvička mají již dlouhou dobu jeden důležitý společný rys – jsou politicky velmi těžce čitelní. Prostořeký prezident se sice stále tváří jako levicový politik, ale jeho rozchod ve zlém s ČSSD a volební neúspěch(y) Zemanovců jej upoutaly k invalidnímu trůnu, kolem kterého se pohybují našeptávači z různých stran politického spektra. Mnoho věcí, které Zeman říká (pomineme-li jeho více než časté úlety na planetu Retard), rozhodně nepůsobí levicově ani socialisticky. Jeden příklad za všechny je jeho osobní preference obchodních vztahů před lidskými právy – jako v případě jeho návštěvy Číny či kritiky protiruských sankcí. Faktem je, že se Miloš svými nedávnými bonmoty stal oblíbencem zvláště části pracující (popř. té vůbec nepracující třídy), pro kterou jsou tím největším hrozícím nebezpečím islamisté, CIA, ilumináti a Miroslav Kalousek. Zeman zapracoval na expresivnějším ztvárnění role bodrého opilce, ukázal vztyčený prostředníček akademické obci a tak zpřetrhal všechna pouta, která s českými intelektuály měl. Stal se prezidentem lůzy a vyhlásil otevřenou válku tzv. „pražské kavárně“ – což jsou ve zkratce vzdělaní, nejen pražští lidé, kteří z nějakého důvodu můžou za všechny problémy naší země (nejpravděpodobněji je indoktrinoval Miroslav Kalousek). Miroslav Kalousek může i za to, že Manuel Neuer nedostal Zlatý míč. (http://www.top09.cz/) Okamura osciluje v politickém poli jako kvantová částice. Jednou je to jeden extrém, podruhé ten opačný, aniž by se dalo pozorovat, jak se z jednoho místa na druhé dostal. Okamura se z počátku pokoušel vykřesat body ze své image self-made mana a zaujmout středostavovské podnikatele. Ty však velmi brzy jeho blábolení a oslí můstky do země nikoho přestaly bavit a Tomio zaměřil svou pozornost na nižší příčky společenské struktury. Jeho četné levičácké sliby sociálních jistot jsou v kontrastu s jeho fašizoidní imigrační politikou a přestože překlenovací argument zní „sebereme těm, co zneužívají a kradou a dáme poctivým“, ve skutečnosti apeluje na mnoho takových (tedy pokud mají správnou barvu kůže), které by chtěl teoreticky potírat. Problém jeho hnutí Úsvit tkví hlavně v tom, že kvůli jeho nejasnému politickému směřování a neustálému obviňování a fňukání se s ním ve sněmovně nebaví už ani komunisté. Pokud tedy vláda schválí nějaký zákon, který má ve svém programu i Úsvit, vždy se kasá tím, jakou má radost, že pokračují v plnění svých slibů a nezapomene opomenout absolutně nesouvisející informaci týkající se toho, proč je aktuální vláda (bez které by Úsvit neschválil vůbec nic) banda lhářů a zlodějů. Už je tomu celkem dlouho, co Okamurovi došlo, že největšího pochopení nalezne právě ve fanklubu Miloše Zemana. Znatelné to bylo už během jeho bezprecedentního podkuřování Vladimíru Putinovi. Nicméně přiblížení se Zemanovi začalo být nejvíce patrné v posledních dnech, kdy začal Tomio verbovat proti „pražské kavárně“ či výstižněji „lumpenkavárně“. Lunpenkavárna se šíří i za mezi pokojné vesničany! Kdy už se národ konečně probere? (www.twitter.com) Martin Konvička se jeví na první pohled jako pravicový extremista a přestože svou politickou orientaci nespecifikoval, přiznal, že má blíže ke stranám jako ODS a TOP 09. Na druhou stranu se často staví do role, že on je ve skutečnosti ten liberál, který brání společnost od autokratických islámských hříchů proti lidskosti a jeho protivníci jsou v podstatě liberální ad absurdum. Mnoho jeho názorů se točí okolo mantry „netolerovat netolerantní“, které jsou však bez kontextu blíže spíše extrémní levici. Problémem samozřejmě je, že zatímco odpor např. proti neonacistům lze jednoduše považovat za netoleranci netolerantního, v případě českých muslimů, kteří jsou středem Konvičkovi agendy, je to paušalizující a xenofobní. Logicky, nejde ani tak o Konvičku samotného, jako demografickou skupinu, kterou dokáže oslovit. Na sympatizantech s extrémní pravicí Islám v ČR Nechceme nestojí. Mnoho Konvičkových stoupenců se rekrutuje z řád nevzdělaných a ustrašených lidí, kterým již nestačí Miroslav Kalousek jako zástupný viník všech jejich nezdarů. Mnozí, troufám si říci valná většina, jsou levicoví voliči Miloše Zemana a politicky zmatení příznivci Tomia Okamury. Protikavárenská jednotka pomalého nasazení (www.facebook.com) Události posledních měsíců jasně ukázaly, že tito samolibě izolovaní pánové nemají jen společné nepřítele, ale i společné podporovatele. Okamura sice ve své knize „Český sen“ glorifikuje svoje vítězství v tvrdém prostředí kapitalismu, jako by byl poctivou verzí Jaye Gatsbyho (dokonce vyzdvihuje možnosti, kterých díky své píli docílil jakožto částečný cizinec), jeho politická kariéra však nasměrovala jeho rétoriku jiným směrem. Okamura, možná nevědomky, svými populistickými výkřiky na všechny strany kloubí nacionalismus a socialismus podobným způsobem jako Hitlerova NSDAP – samozřejmě v umírněnější formě. Tomio většinu času, co je v politice, vyjadřoval Miloši Zemanovi decentní podporu, ale nijak zásadně jeho kauzy nekomentoval. Proč se z ničeho nic ztotožnil se Zemanovými útoky na „pražskou kavárnu“? Naše oblíbené Tomiovo gesto. V pozadí hlavní štáb protikavárenského výboru. (www.romea.cz) V první řadě se Okamura sám vyloučil z jakékoli politické diskuze, co se vlády i opozice týče – nikdo již jeho výpady ani chlubení se cizím peřím nebere vážně. Důležitější je však to, že Zeman dokázal rozdělit společnost nezávisle na aktuálním parlamentním uspořádání. Do „lumpenkavárny“ patří jak Miroslav Kalousek, tak Jiří Dienstbier, Andrej Babiš či Bohuslav Sobotka. Podobně černobílou strategii má Okamura – rozděluje lidi na ty, co kradou, jsou Romové, muslimové, podporují Ukrajinu, nechápou přímou demokracii nebo všechno dohromady, zatímco na druhé straně stojí zástup poctivých árijských nebo asijských, křesťanů či ateistů z lidu, kteří chtějí jen klidně žít a být hrdi na svou zem. Tudíž, jak se postupně Miloš Zeman odcizil parlamentní politice, několikrát se obul do muslimů a neustále dělá hlásnou troubu Vladimíru Putinovi, začaly se množiny okamurovců a zemanovců protínat. Tomio moc dobře ví, že štěstíčku je potřeba jít naproti a tak v posledních dnech přejal Zemanovo výrazivo a jasně se postavil po Milošův bok ve válce proti „pražské kavárně“. V konečném důsledku může být tato aliance pro oba stigmatizované politiky, kteří z pochopitelných důvodů nejsou zrovna mediálními miláčky, jedině výhodná. Konvička se na rozhovor vyfiknul. Zapomněl však uklidit Janu Wolfovou. (www.ivcrn.cz) Samozvaný odborník na islám, biolog Konvička, který byl dokonce jednou v životě v Turecku, se dlouho držel stranou jakékoli spolupráce s politickými subjekty. Po teroristickém útoku v Paříži mu však narostla křídla a pravděpodobně došel k názoru, že aby svou křižáckou výpravu dostal o nějaký kousek dál, bude se muset napojit na parlamentní politiku. Spolupráce s Okamurou byla logickou volbou, i přesto, že si je Konvička vědom minimálního vlivu Úsvitu na politickou scénu a proto si zatím nechává pootevřená dveře, kde to jen jde. Donedávna Konvička i Okamura vedli téměř identickou agendu po dvou různých osách, nyní se začínají oťukávat. Samozřejmě, spínačem zde bylo vystřílení redakce Charlie Hebdo, po kterém oba zmínění pánové vyskočili jako čertíci z krabičky s tradičním „my jsme vám to říkali a vy jste neposlouchali“. Zařízněte dodávky kebabu a kavárna sama vyhladoví. (cssdnapajedla.webnode.cz) Okamura začal šermovat v celkovém obsahu zanedbatelnou a hlavně ne nijak novou informací ze zprávy BIS, že v ČR někdo, kdo může být napojen na islámské fundamentalisty, přijímá platby z nejasných zdrojů z arabských zemí. Konvička naopak v duchu protestů hnutí PEGIDA začal plánovat demonstraci, na kterou konečně přijde víc než pár desítek lidí. Nakonec dali pánové hlavy dohromady a pro zdravý růst svých fanouškovských harémů oznámili, že, cituji: „Dnes na tiskové konferenci hnutí Úsvit představil pan docent Martin Konvička z iniciativy „Islám v České republice nechceme“ návrh zákona, kterého je hnutí Úsvit spolupředkladatelem a spolunavrhovatelem a který zabrání šíření radikálních myšlenek v české společnosti.“ Nakonec se Tomio nechal vyfotit, jak s úsměvem na rtech protestuje před Pražským hradem v rámci demonstrace Konvičkovy iniciativy IVČRN, kde řečnil i jeden z jeho poslanců. Jak bude tato symbiotická spolupráce pokračovat, ukáže čas, nicméně je pravděpodobné, že Konvička může zlákat mezi své „islámoklasty“ mnoho příznivců Okamury, který naopak v odpůrcích islámu může najít mnoho nových voličů. Tomio demonstruje proti závažnému problému vždy s úsměvem na rtech. (www.facebook.com) Konvičkovi nepřátelé, tzv. sluníčka, samozřejmě vykukují v první řadě z pod mraku „pražské kavárny“. Přestože Konvička je v rámci svých vyjádření o Zemanovi celkem zdrženlivý a vyloženou podporu mu nevyjadřuje, výroky prezidenta o tom, jak by každý měl žít ve své původní zemi apod., zasévají mezi zemanovce semínko nejistoty, které může Konvička zalévat. Všichni tři pánové mají aktuálně společné to, že definují svoje potenciální následovníky negativně - v podobném stylu, jak vysvětluje Jacques Derrida tzv. dekonstrukci (v rámci literární kritiky). Neptají se v první řadě, kdo jejich příznivec je, ale kdo jejich příznivec není. Jejich příznivci rozhodně nejsou z „pražské (nebo brněnské, plzeňské, olomoucké...) kavárny“. Jejich armádou je frustrovaná, nevzdělaná, xenofobní a věčně ublížená lůza – jedině lůza totiž může souznít s jejich simplifikovaným pohledem na svět (ať již skutečným či pouze populistickým), který ukazuje prstem, hrozí, bouří a vytváří pseudoproblémy, které odvádí pozornost od skutečných politických otázek. Silvio Berlusconi výstižně naznačuje italské novinářce, že na milenky jeho kamaráda Vladimíra by se ptát neměla. (ft.com) Když jsem se ptal známého Itala, jak je možné, že Silvio Berlusconi byl zvolen předsedou vlády opakovaně, odpověděl mi: „Italská politická paměť je krátká a Italové se rádi baví – to jim Berlusconi poskytuje, když předvádí kopulační pohyby na nic netušící policistce, bafne na Angelu Merkelovou, označí německého poslance za vhodného kandidáta na roli důstojníka SS, pobíhá společně s Mirkem Topolánkem a luxusními prostitutkami nahý kolem bazénu či předvádí střelbu ze samopalu na novinářku během tiskové konference s Vladimírem Putinem. Samozřejmě Berlusconiho „macho“ charisma značně převyšuje Zemanovu personu invalidního důchodce s alkoholovým problémem. Stejně tak jeho populistické blábolení, co se rétorických schopností týče, dosahuje znatelně vyšší úrovně než burácení Okamury nebo Konvičky. Smysl pro humor průměrného Čecha se ale nachází na pomyslné přímce někde mezi historkami Jiřího Krampola a Babovřeskami. Při útocích na nejnižší pudy tudíž není ani třeba mít Berlusconiho eleganci. Stačí, jak by řekl Jiří Ovčáček, být expresivní, nehledě na to, jakou informační hodnotu kraviny, které šíříme, mají. Miloš Zeman mluví o kundě, Tomio vyvěsí na svůj FB návod, jak venčit prasata okolo mešit a Martin Konvička počastuje některé ze sluníček roztomilým oslovením „ty syfilitická píčo“. Pro mnoho lidí tyhle jedovaté sliny žádné pobavení neskýtají, ale máme tu onu spodinu, kterou rozesměje zvláště představa, jak ony flusance přistály v něčím kapučínu (ideálně v tom Miroslava Kalouska). Miloš je na tom o mnoho lépe než skutečná bába pod kořenem. Může zmáčknout tlačítko na "krokodýlovi" a generálové jeho protikavárenské legie mu přispěchají na pomoc. (www.facebook.com) Ona formující se osa zla Zeman-Okamura-Konička je, troufám si říci, bezprecedentní a politicky mlhavý útulek pro věčně nespokojené zoufalce. Pokud celá tato symbióza dosáhne ekvilibria, pěkně se nám tu rozjede třírychlostní továrna na idioty. Pseudo-odborník Konvička se díky paktování s Úsvitem dostal k pěknému počtu mikrofonů. (www.facebook.com)   Co si o tom myslíte Vy? Jestli souhlasíte, prosím sdílejte. Pozn.: Autor není příznivcem Miroslava Kalouska, pouze nemá pocit, že může za shnilé rajče v jeho lednici.   A TADY máte další důkaz, že je Tomio populista a manipulátor.