Co to předchází tak pýcha?

Určitě každý z nás zná přísloví, že pýcha předchází pád. Zrovna tato slova nám přišla na mysl, když slyšíme a čteme poslední vyjádření profesora plukovníka Romana Prymuly, toho času stále ještě náměstka ministra zdravotnictví. Jeho včerejší prohlášení, které zaznělo pro Seznam Zprávy, že se ho „u Vojtěcha v úřadu bojí kvůli popularitě,“ skromnost úplně nevyjadřují. Spíše naopak. Stejně tak je z těchto slov cítit jasný despekt vůči ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi, který je, a to ať se panu náměstkovi líbí nebo ne, jeho přímý nadřízený.

mohlo by vás zajímat

Zdravotníci bez ochranných pomůcek jsou jako vojáci hnaní do bitvy beze zbraní, říká bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček

Láska to není

To, že se oba pánové mírně řečeno nemusí, je veřejné tajemství. Kdyby nezačal řádit covid – 19, tak by profesor Prymula již dávno jako zaměstnanec na ministerstvo zdravotnictví nedocházel. Měl původně skončit již v polovině března, údajně kvůli průtahům kolem povinné bezpečností prověrky, kterou stále nemá. Vzhledem k tomu, že je ale opravdu zkušeným odborníkem na epidemie a vakcíny, tak bylo s ohledem na celosvětové šílenství, které postihlo i naši republiku, lepší dohodnout se a do té doby neznámý vyšší státní úředník vylétl a zazářil jako supernova. Nikdo, ani my ne, mu rozhodně neupírá zásluhy na tom, že i díky němu a jeho znalostem a schopnostem se epidemii povedlo v České republice podchytit a zvládnout. Byl to právě tento, původně vojenský lékař, který s klidem a až armádní disciplínou veřejnosti vysvětloval, co se děje a dít bude. Za to mu patří i velký dík. Na počátku koronakrize se k němu upínala nejen veřejnost, ale i vláda v čele s Andrejem Babišem, který jako zkušený hráč pochopil, že jsou určité věci, které sám nezvládne a tak nechal konat plukovníka. Ale všechno se mění, všechno pomine, jak by řekl klasik. A tak jak se vyvíjela a vyvíjí situace kolem covidu, stejně tak je to u vztahu Prymula a vládní činitelé. Nejsme si ale úplně jistí, jestli tento fakt zaznamenal sám pan profesor.

Vojáka v sobě rozhodně Roman Prymula nikdy nezapřel. Je jasné, že vyznává řád a tvrdou disciplínu a slabší soupeř u něj nemá šanci, byť by to měl být i jeho šéf. Prymulova poslední vystoupení navíc nebyla vždy šťastná a někdy byla již i kontraproduktivní. Zaváněla (vlastně stále zavání) také trochu zneuznaností a zhrzeností. On sám se tak čím dál více stával a stává terčem kritiky a také vtipů. Z muže, kterému naslouchal celý stát, se najednou stával někdo, komu se ti samí lidé vysmívají. Další otázka, která se nabízí, proč se vedle Adama Vojtěcha posléze začal objevovat docent Rostislav Maďar, který Romana Prymulu ve funkci koronakomunikátora nahradil, nemyslíte? My se tomuto pocitu ubránit nemůžeme. A to pro ego musí být silná nálož – možná nebezpečnější než nálož koronaviru. Příměří tedy skočilo a válka se znovu rozhořela.

mohlo by vás zajímat

Tváří hnutí ANO proti své vůli: Po Krajčovi a Jágrovi chce Babiš ve svůj prospěch využít i Prymulu

Umění vládnout, ale i odejít

Jak jinak si máme vysvětlit i to, že Roman Prymula oznámí do médií, že na ministerstvu zdravotnictví na konci května skončí a jaksi „zapomene“ o této skutečnosti informovat právě svého šéfa Adama Vojtěcha? A asi aby si Adam Vojtěch nemyslel, že má u plukovníka nějakou autoritu, tak to pan profesor ještě novinářům upřesní, že má dvě podmínky, které by jeho rozhodnutí mohly případně zvrátit, ale ty že řekne jen premiéru Babišovi. Své rozhodnutí dnes ráno znovu potvrdil pro server Extra.cz. Ministr má vlastně kliku, že mu chodí monitoring tisku a on tak alespoň ví, že si jeho náměstek balí kufry. Hmm, k tomu se chce říct, že se jedná o opravdu „stylové“ odcházení, které „vůbec, ale vůbec“ nezavání vydíráním nebo vyhrožováním. A nebo totální ublížeností, nebo vším dohromady. Je vlastně jedno, jak to pojmenujeme. Nám jen prostě přijde, že tohle se takhle nedělá. Člověk by si měl zachovat glanc, úroveň a nadhled.

Protože cesta, jak se stát z národní modly a zachránce všehomíra obyčejným ublíženým chlapem, který to své odcházení nezvládl, je opravdu krátká. Pane plukovníku, ono se musí někdy umět nejen „troubit na poplach,“ ale pak v pravý pocit vydat pokyn „zrušte poplach,“ jinak se vám sama armáda začne bouřit. Ta doba dost možná právě už konečně nastala, jen vy jste si toho ještě nestačil všimnout.