Dva překvapiví spojenci
V polovině roku 1942 se válka pro Spojence nevyvíjela dobře. Byť Británie již od napadení Sovětského svazu Německem a japonského útoku na Pearl Harbor konečně nestála proti Hitlerovi sama, vítězství bylo ještě daleko. Amerika se pomalu vydávala do války v Tichomoří a Rudá armáda se zoufale snažila zastavit rychle postupující vojska Wehrmachtu. V napjaté atmosféře hrozící porážky antifašistické koalice se britský premiér Winston Churchill rozhodl osobně vydat do Moskvy, aby projednal plánovaný postup války se svým sovětským protějškem Josifem Stalinem.
12. srpna 1942 přistálo letadlo s Churchillem v sovětském hlavním městě – ministerského předsedu tehdy doprovázel americký vyslanec Averell Harriman, který přijel reprezentovat americkou stranu, byť hlavní těžiště rozhovorů probíhalo mezi Churchillem a Stalinem. První osobní setkání se Stalinem proběhlo vpravdě napjaté atmosféře. O Churchillovi se vědělo, že je tvrdý antikomunista, zatímco Stalin britského státníka podezříval z plánů uzavřít s Hitlerem separátní mír. Sovětský diktátor navíc opakovaně žádal své západní spojence, aby co nejdříve otevřeli druhou frontu, která by odlehčila bojujícím Sovětům. Mimořádně ho pak zklamalo Churchillovo odmítnutí, že Britové ani Američané nezvládnou vylodění ve Francii dříve než někdy ke konci roku 1943, načež Stalin označil britské váhání za pouhou zbabělost. Churchill se diktátora pokusil uklidnit a opatrně mu vysvětlil, že svým způsobem k otevření druhé fronty dojde v rámci Operace Torch, kdy se v listopadu spojené britsko-americké síly vylodí v Severní Africe. Přesto se nakonec podařilo oběma státníkům navázat první kontakt.
Jednání druhý den se pak dalo označit za diplomatickou katastrofu. Stalin opět začal tlačit na otevření druhé fronty ve Francii, což Churchill ostře odmítl a zoufale se snažil svému sovětskému protějšku vysvětlit, že takovéto narychlo naplánované vylodění by bylo monumentální katastrofou plnou zbytečný lidských ztrát. Na to mu Stalin opáčil, že se jen bojí bojovat a osočil Brity, že se zbytečně děsí Němců. V ten moment se již Churchill rozčílil a uraženě podotkl, že mu Stalin upřímně nevěří. Situace byla natolik vážná, že britský premiér uvažoval, že se celou návštěvu SSSR okamžitě ukončí a vrátí se zpátky.
Ani Churchill nedokázal přepít Stalina
Třetí den jednání se celá situace mírně uklidnila. Během slavnostní ceremoniální večeře pro více než 100 hostů ale nebyl čas, aby si to spolu Stalin s Churchillem tak říkajíc „ve dvou spolu vyříkali“. Jelikož měl sovětský diktátor zájem na dobrých vztazích se svými válečnými spojenci, rozhodl se Churchilla čtvrtý a poslední den jeho návštěvy po skončení jednání pozvat k sobě domů, kde naplánoval menší večírek na usmířenou. Jeden z účastníků britské delegace Sir Alexander Cadogan později vypověděl, že později večer našel oba státníky jak spolu se sovětským ministrem zahraničí Vjačeslavem Molotovem radostně popíjejí, zatímco se stůl před nimi přímo prohýbal pod obrovským množstvím kdejakých mistrovských pokrmů sovětské kuchyně a vskutku štědrým množstvím alkoholu.
Byť se o Churchillovi ví, že měl k alkoholu více než kladný vztah ani slavný britský pijan nedokázal přepít Stalina, který do sebe (slovy Sira Alexandera) přímo barbarsky lil další a další alkohol. Okolo jedné ráno se stalo něco neuvěřitelného a do té doby nezničitelný Churchill si začal stěžovat na bolesti hlavy, což všechny vzhledem k jeho legendární výdrži překvapilo. Nakonec se rozhodl popíjet kavkazské šumivé víno, které mu trochu odlehčilo. Okolo třetí hodiny ranní se pak oba vládci spolu přátelsky rozloučili a po krátké návštěvě hotelu se nad ránem zvedlo letadlo s Churchillem z moskevského letiště. Oba znesvářené muže tak nakonec spojila láska k alkoholu.