Neustále ze všech stran slyšíme "krize ve zdravotnictví", "zdravotnictví kolabuje", "pacienty nemá kdo léčit", "hrozba zavírání nemocnic je reálná", a tak bychom mohli pokračovat. Přinášíme vám obsáhlý rozhovor s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem, který poskytl naší redakci. Hlavním tématem je, jak jinak, aktuální situace v českém zdravotnictví. Bude nás mít tedy kdo léčit, pane prezidente?
Milan Kubek stojí v čele České lékařské komory od roku 2006, kdy byl poprvé zvolen prezidentem této silné stavovské organizace. Svoji pozici opakovaně obhájil. Jeho jméno je také často spojované s Lékařským odborovým klubem, jehož byl dlouholetým předsedou. Doktor Kubek ale neopustil ani aktivní medicínu, provozuje soukromou ambulanci jako internista angiolog. Pro Géčko se rozpovídal o aktuální krizi v českém zdravotnictví, o vztazích komory a vládních úředníků, ale také o důvěře či nedůvěře v české zdravotnictví. Dotkli jsme se i hodnocení českých ministrů zdravotnictví. Kdo tomuto komplikovanému rezortu nejvíce rozuměl? A proč jako prezident ČLK zvažuje trestní oznámení na současného ministra Adama Vojtěcha?
Jak jste vstoupil do nového roku, pane prezidente?
Do nového roku jsem vstoupil střízlivý a v kruhu rodiny. (úsměv)
Co byste si od něj přál?
Přál bych si, aby rok 2020 nebyl horší než ten předchozí, a aby všechny věci zůstaly alespoň tak, jak jsou.
Před časem jste do médií řekl, že zdravotnictví kolabuje. Opravdu je situace tak vážná?
Je tomu tak, protože české zdravotnictví je dlouhodobě podfinancováno. Je sice komunikované, že výdaje na zdravotnictví rostou, ale ony rostou ve všech civilizovaných státech, protože lidé se dožívají vyššího věku. Značnou část toho vyššího věku pak tráví v nějaké nemoci, což se dá považovat za úspěch současné medicíny a takové zdravotnictví je nákladné. Ve všech vyspělých zemích náklady na zdravotnictví rostou rychleji než HDP. U nás tomu tak ale není. My se stále pohybujeme kolem nějakých 7 nebo 7, 5% HDP, přičemž EU svým členům doporučuje minimálně 9% HDP. Situace je dlouhodobě neudržitelná. Máme nedostatek personálu, lékaři stárnou. Další fakt je, že se stále více rozevírají nůžky mezi tím, jaká péče je dostupná pro obyvatele ve velkých centrech a jak jsou na tom lidi na venkově. Přitom zdravotní pojištění platíme všichni stejné. Politici ale nemají odvahu a schopnost tento problém řešit.
Personál ve zdravotnictví není
Je jedním ze základních problémů opravdu nedostatek lékařů a zdravotnického personálu vůbec? To je poměrně častý důvod, který zdravotnická zařízení uvádějí.
Je to jednoznačně nejpalčivější problém, který je ale způsobený tím, že je ve zdravotnictví nedostatek peněz. A jedná se o záležitost dlouhodobou. Medicína již není zdaleka tak atraktivní obor, a to zejména pro mladé muže. Z toho plyne pak obrovská feminizace, kdy tři čtvrtiny absolventů lékařských fakult jsou dnes ženy. A naše zdravotnictví tento fakt zatím nijak výrazně nepostřehlo. Nevytváří těmto mladým lékařkám podmínky, aby mohly skloubit profesní kariéru s rodinou. Kolegyně jsou často v situaci, kdy musí řešit dilema, zda zůstat doma s dětmi nebo pracovat. Nemají například možnost částečných úvazků. Podnikové jesle aby v našich nemocnicích lupou pohledal. Pracující lékaři stárnou. Mladí lidé opravdu buď nemají o medicínu vůbec zájem, nebo se u nich posléze dostaví pocit deziluze, kdy pochopí, že pokud nechtějí celý život strávit tím, že se udřou v práci, tak odchází mimo obor nebo do zahraničí. Odchody se týkají také zdravotních sester, a to hlavně ve velkých městech, kde je pro ně dostatek pracovních příležitostí. U lékařů je nedostatek lidí naopak patrný nejvíc na venkově. Není dostatečně atraktivní. Takže ano, nedostatek personálu je opravdu velkým problémem, ale primární je nedostatek peněz.
V jakých oborech je situace nejvážnější?
Pokud se podíváme na věkovou strukturu lékařů, tak nejhůř jsou na tom obory, které mají pouze ambulantní složku, jako například praktičtí lékaři nebo pediatři. Tam se medián věku lékaře pohybuje okolo 60 let. Průměr je o malinko nižší, ale i tak je to kolem 58 let. U oborů, které mají část ambulantní i lůžkovou, je situace trochu lepší. Mladí lékaři totiž nastupují nejprve do nemocnice, takže tím se věkový průměr snižuje, ale nedostatek lékařů a jejich stárnutí vidíme ve všech oborech.
Poukazujete také na stále se zhoršující dostupnost lékařské péče v regionech. V čem je podle vás hlavní problém a je to vůbec řešitelné?
Samozřejmě, že když se nějaký problém zanedbává 20 let, tak se těžko vyřeší za rok. To je asi jediná věc, ve které má pan ministr Vojtěch pravdu, protože on skutečně tyto problémy zdědil. Žádné zázračné a okamžité řešení neexistuje. Určitě je jednou z cest zvýšit počet studentů lékařských fakult. Je třeba víc platit vysokým školám za mediky, aby neměly potřebu věnovat část svých kapacit cizincům. V současnosti je to tak, že až 25% kapacity fakulty je obsazených cizinci, kteří se učí v angličtině. Oni za své studium platí, pro lékařskou fakultu je to významný zdroj peněz, ale nikdo si přece neplatí studium medicíny na Karlově univerzitě v angličtině proto, aby potom nastoupil do českého zdravotnictví za plat, který tady aktuálně je. To znamená, že tito lidé automaticky odchází do zahraničí. Takže logicky, když bude pro fakulty od státu větší finanční příspěvek, tak bude i vyšší procento česky studujících budoucích lékařů, u kterých je alespoň nějaká pravděpodobnost, že v našem zdravotnictví zůstanou.
Dále je třeba zvýšit absolventům nástupní platy, zajistit dodržování zákoníku práce, umožnit jim, aby mohli skutečně i dále studovat v rámci přípravy na atestaci a ne aby byli oněmi pověstnými nosiči vody. Těch věcí je celá řada. A dostat lékaře do regionů je určitě otázkou celkové pozitivní motivace. Co brání krajům a městům, aby si vytipovaly mladé lidi ze svého regionu a už v rámci jejich studia je nějak finančně podpořili a tím si je zavázali do budoucna? My jako ČLK nemáme nic proti těmto ekonomickým pobídkám, ale musí to být vždy na bázi dobrovolnosti. Není možné to, jak si stát představuje, že lékaři, kteří vystudují, budou mít zákonnou povinnost odpracovat určená léta v České republice. To je samozřejmě v rozporu s právem EU a volný pohyb osob je jedním z práv základních. A komora toto respektuje a hájí. Na druhou stranu si ale myslíme, že by bylo lepší, aby absolvent UK léčil v Kolíně nad Labem než v Kolíně nad Rýnem.
Neustále se uvádí, že jsou lékaři spatně hodnocení. Opravdu se domníváte, že hlavní příčinou demotivace mladých lékařů je výše platu nebo jsou ve hře i jiné faktory jako například celkový systém dalšího vzdělávání, možnost pracovat na špičkových pracovištích, možnost kariérního růstu?
Samozřejmě nelze všechno redukovat pouze na peníze, ale jestliže v Německu absolvent dostává nástupní plat 4.500 EUR a u nás asi 33.000,-Kč, ten rozdíl je skutečně tak obrovský, že peníze hrají zásadní roli. Ale je to i chaotický a velmi nepřátelský způsob specializačního vzdělávání, které je u nás strašně dlouhé. Svoji „zásluhu“ na tom má profesorská lobby, která je stále schopná si tento systém, který jí vyhovuje, prosadit, a to včetně toho, že velká část vzdělávání musí být realizovaná na pracovištích vyššího typu. To pak pro lékaře z regionu znamená, že tráví celé měsíce ve fakultních nemocnicích a musí si za to ještě platit. Pokud za to platit nechtějí a část jim hradí zaměstnavatel, pak mají zase dluhy vůči své domovské nemocnici. Systém je opravdu vůči mladým lékařům nepřátelský. Další věcí je, že u nás v nemocnicích se systematicky porušuje zákoník práce. Je bráno jako standard, že lékaři odslouží mnohem víc přesčasů, než kolik jim zákon povoluje. A to je také věc, která je například v tom sousedním Německu absolutně nemyslitelná.
Studená válka s ministerstvem
Na podzim opět proběhl, dá se říci, že již klasický boj o tzv. úhradovou vyhlášku. Jak jste s ní spokojeni vy jako komora? Současné vedení MZ hlásá, že zdravotnictví nikdy nebylo v lepší kondici a do zdravotní péče nikdy nešlo více peněz.
Je pravda, že v nominálních částkách nikdy nešlo do zdravotnictví takové množství peněz jako dnes. Na druhou stranu nikdy nebylo zdravotnictví tak drahé, jako je dnes. Máme zde inflaci obecnou, ale máme zde i zdražování, které je specifické právě pro zdravotnictví, a to především díky přílivu extrémně drahých nových léků a technologií. A tento nárůst je výrazně vyšší, než je nárůst inflace. Je také výrazně vyšší, než je nárůst výdajů na zdravotnictví.
Navíc na účtech zdravotních pojišťoven se hromadí několik desítek miliard korun. A to je v rozporu se zákonem, protože zákon hovoří o tom, že pojišťovna má základní fond, který je průběžný, tj. co vybere, využívat na nákup zdravotní péče. Potom má rezervní fond, který slouží k tomu, aby pojišťovna disponovala jistou rezervou. Je zákonem i určené, jak má být vysoký. Jejich současné zůstatky jsou přitom přibližně desetinásobně vyšší. To je určitě špatně. Kdyby došlo k nějaké obrovské krizi, tak tyto peníze stejně zdravotnictví nespasí. Spokojení být ani nemůžeme z důvodu, že nárůst je sice lehce nad mírou inflace, ale neumožní vyřešit nejpalčivější problémy, jako je řádně zaplatit zdravotnický personál a tím stabilizovat personální situaci. Mě mrzí, že pan ministr nechá zdravotnictví takto strádat v situaci, kdy peníze jsou. Pamatuji si jinou situaci z minulosti, kdy peníze nebyly, byla recese a zdravotnictví bojovalo o každou korunu. Zdravotnictví je pro politiky prioritou pouze verbálně, ale ve skutečnosti vůle investovat do zdravotnictví není, ta je pouze před volbami. Úmyslně toto slovní spojení o investování přejímám od kolegů z Německa, kde se již nehovoří o výdajích na zdravotnictví, ale právě o investicích, protože investice do zdravotnictví spolu s investicí do školství a do vědy z dlouhodobého hlediska považujeme za nejefektivnější.
Jaké jsou obecně aktuální vztahy ČLK a MZ? Je již skoro historicky dané, že ČLK vůči ministrům zdravotnictví vystupovala vždy poměrně kriticky.
Řekl bych, že aktuálně je to taková studená válka. Je třeba se nejprve podívat, co ČLK dělá. Ze zákona je komora garantem kvality a strážcem etiky výkonu lékařského povolání. Zároveň hájí profesní zájmy lékařů, což je logické, protože lékaři, aby mohli pracovat řádně, potřebují určité podmínky. Kvůli tomuto svému zákonnému úkolu se komora samozřejmě dostává opakovaně do konfliktu s ministerstvem zdravotnictvím bez ohledu na to, kdo je ministrem a jaká strana ministerstvo zdravotnictví spravuje. Je pravda, že současná situace je hodně špatná, protože ministerstvo se snaží komoru obcházet, kde může. Za našimi zády se pan ministr například domlouvá s nějakou marginální organizací, se kterou se dohodne spíš. Ona komora je špatně korumpovatelná, protože jsme moc velcí, silní a sebevědomí na to, aby bylo možné lehce si nás koupit jen tím, že se s námi jedná. Z toho, a to promiňte, na zadek nepadneme, jestli je v ten moment naším partnerem ministr nebo premiér. Bereme to jako samozřejmost a jde nám o výsledek. Aktuálně máme problém ten, že existuje fenomén takového píárového vládnutí. Nikdy zatím nebyl takový rozdíl mezi tím, jak se vláda veřejnosti vykreslovala a tím, co reálně dělala. Ve zdravotnictví to platí dvojnásob. Pan ministr velmi dbá na to, aby měl mediální obraz úspěšného politika a tento obraz samozřejmě můžou sebemenší pochybnosti narušit. On se raději s těmi, kdo mají nějaké výhrady, nestýká. Nechce, aby tyto názorové rozdíly vypluly na veřejnost.
Příkladem za všechny je porušování zákona u těch nemocnic, které zaměstnávají nelegálně cizince, většinou Ukrajince. Jde o cizince ze zemí mimo EU a tito lidé musí, než u nás začnou pracovat, složit tzv. aprobační zkoušku. Nejdříve udělají zkoušku z češtiny a poté zkoušku, u které prokážou, že jejich medicínské znalosti jsou alespoň na úrovni našich absolventů lékařských fakult. Do té doby nemůžou cizinci pracovat samostatně. Mohou pouze vykonávat tzv. odbornou praxi, a to na základě povolení ministerstva zdravotnictví, ale vždy pod přímým odborným vedením plně kvalifikovaného lékaře, který se může takto starat pouze o jednoho cizince a nemůže být zároveň školitelem našeho českého absolventa. Zákon tyto podmínky stanoví jasně. Problém je, že se zákon nedodržuje a ministerstvo zdravotnictví porušování tohoto zákona umožňuje a kryje. Opakovaně se domáháme toho, aby byla sjednaná náprava, kdy ale bez součinnosti ze strany ministerstva nejsme schopní problém vyřešit. Nevíme totiž, kde se ti lékaři pohybují. Sice ministerstvo tvrdí, že je vše v pořádku a v souladu s platnou legislativou, na druhou stranu nám odmítá sdělit, kde ti cizinci jsou a kdo na ně dohlíží. Tím pak samo sebe usvědčuje z toho, že to v pořádku rozhodně není. Již před dvěma lety jsem o tom jednal s premiérem Babišem. Pan premiér nejprve uznal, že by se také nenechal ošetřovat cizincem, se kterým by se ani nedomluvil a slíbil, že tuto praxi zarazí. Jenže potom za ním přišli hejtmani, kterých je většina z hnutí ANO a přesvědčili ho o tom, že pro normální občany stačí kdokoliv v bílém plášti a nemusí to být ani doktor a politicky pro něj bude výhodnější, aby nemocnice byla otevřená, i když ohrožuje bezpečnost pacientů, než aby se problém řešil v krajním případě i jejím uzavřením. Od té doby nejsme schopní informace z ministerstva dostat. Poněkud trapně tvrdili, že nám nemůžou poskytnout informace o těchto cizincích kvůli ochraně osobních údajů. To je hloupost a my to máme podložené i stanoviskem příslušného úřadu. Je nám to ale k ničemu a aktuálně jsme v takové fázi, že máme jen jedinou možnost, a to podat na ministra trestí oznámení za obecné ohrožení. V ten moment by se ale studená válka změnila ve válku horkou.
Jakou známkou byste vlastně ohodnotil Adama Vojtěcha, kdybychom byli ve škole?
S panem ministrem jsem byl před Vánoci v jedné debatě a tam jsem ho ohodnotil známkou 4, a to protože „žák se snaží, ale problému vůbec nerozumí.“ Vysiluje se nejrůznějšími margináliemi, jako je úhrada léčebného konopí nebo elektronický recept, ale to, co je podstatné, jako že se mu zdravotnictví personálně rozpadá, to neřeší.
Můžete říct, který ministr byl z vašeho pohledu nejhorší a který nejlepší? Kdo zdravotnictví nejvíc rozuměl?
Tak zdravotnictví rozuměl samozřejmě David Rath, ale neměl moc času s ním něco udělat. Za velice slušného a solidního ministra považuji profesora Fišera. S ním byla jednání velmi korektní. Ministrů se ale vystřídalo poměrně hodně. Něco jsme byli schopní dojednat i s ministrem Němečkem. K určitému koncensu, byť pod velkým tlakem, jsme došli také s docentem Hegerem. V současnosti je zde taková zvláštní nehybnost a objevil se absolutně unikátní fenomén. Ve zdravotnictví totiž úplně chybí opozice, a to nikdy nebylo. Absolutně zmizely stínové vlády a s nimi i stínoví ministři. Opozici tak supluje právě ČLK, což je pro nás velmi nekomfortní. My na rozdíl od politiků ve zdravotnictví zůstaneme, až jim skončí mandáty nebo volební období.
Důvěra ve zdravotnictví ano či ne?
V prosinci loňského roku vás dost ostře v České televizi napadl premiér Andrej Babiš, který prohlásil, že jste si pořídil dům za 155 milionů korun. Nejde ale o dům váš, ale o novou budovu ČLK. Vyjasnili jste si tuto informaci, která mohla na veřejnost působit jako zavádějící?
Já si myslím, že tohle je absolutně pod jeho rozlišovací schopnost. Pan premiér má jednu vlastnost – často rychleji mluví, než domýšlí důsledky svých slov. Nejdříve mne to naštvalo a řekl jsem si, že tam byl zlý úmysl, že se snažil vzbudit závist vůči mé osobě. Na druhou stranu mi to zase přišlo tak absurdní, že prostě ani ten nejslabomyslnější volič nemůže věřit tomu, že bych si jako lékař koupil dům za 155 milionů. Myslím si, že tato suma by byla výraznou částkou i pro samotného premiéra. Takže mne to ve finále spíš pobavilo. Překvapilo mne, kolik lidí to vůbec zaznamenalo. Ta informace si potom začala žít svým vlastním životem, a to včetně různých parodií. Přišlo mi to celé legrační.
Proč jste se vlastně rozhodli pořídit si vlastní nemovitost a jaký bude pro lékaře a Komoru hlavní přínos?
Především investice do nemovitosti je vždy nejlepší zhodnocení peněz, které je možné. Na druhou stranu my nechceme ten dům pouze jako investici, nám jde hlavně o to vybudovat vzdělávací centrum, protože vzdělávání lékařů je naší prioritou. Nemáme pod palcem specializační vzdělávání, takové to polorozpadlé předatestační, ale jsme dominantní hráči v oblasti celoživotního vzdělávání lékařů. ČLK garantuje ročně více než 4 000 vzdělávacích akcí a sama jich několik stovek přímo organizuje. A máme problém s prostory, ty si musíme zatím stále pronajímat. Kanceláře jsou také již nevyhovující, nedisponujeme prostory například pro archiv. Zároveň chceme více spolupracovat s dalšími lékařskými organizacemi, které budou mít zájem. Dům bude otevřený všem. V neposlední řadě v něm bude lékařský klub, tj. prostory, kde bude například lékařské muzeum a historická knihovna. Prostory chceme také nabídnout kolegům lékařům, kteří například malují, fotí… Věřte, že jich je mezi námi celá řada. A my jim chceme nabídnout prostor, kde budou moc svá díla vystavovat. Lékařský stav si zkrátka vlastní dům zaslouží a kdo jiný než profesní komora by jej měl vybudovat.
Myslíte si, že je šance, že se turbulentní období v českém zdravotnictví letos alespoň trochu uklidní?
Já bych neřekl, že se jedná o turbulentní období. Zdravotnictví jede neřízeně díky tomu, že je ekonomická prosperita. Takže aniž politici pro to něco dělají, roste výběr zdravotního pojištění s tím, jak rostou mzdy. Máme jen minimální nezaměstnanost. Počet lidí, za které platí pojištění stát, je v současnosti minimální. Díky tomuto ekonomickému polštáři zdravotnictví funguje, ale funguje samospádem. Nedělá se nic pro to, aby zdravotnictví přežilo v momentě, kdy se ekonomika zadře.
Můžou tedy pacienti i nadále v české zdravotnictví a jeho úroveň věřit?
Určitě ano. Říká se, že naše zdravotnictví je poslední západní zdravotnictví v Evropě směrem na východ. Je určitě nejlepší ze všech zemí bývalého východního bloku. Na druhou stranu my se logicky chceme srovnávat s těmi lepšími jako třeba s Německem a ne s Rumunskem. Nic proti Rumunům, ale chceme se fakt stavět na roveň těm lepším. A to je prostě za současné peníze dlouhodobě neudržitelné. Zdravotnictví není perpetum mobile. A pokud do zdravotnictví peníze nepřijdou, tak se problémy budou projevovat čím dál víc. Personální krize již skutečně hluboká je a politici ji nijak neřeší.
Ať nekončíme úplně pesimisticky – na co můžeme být v souvislosti s naší zdravotní péčí opravdu pyšní?
Můžeme být pyšní na obecnou kvalifikaci lékařů – funguje nám dobře výchova na vysokých školách. Absolventi našich lékařských fakult mají světovou úroveň a svědčí o tom i to, jak velice snadno se uchytí v zahraničí, a to i v těch nejvyspělejších zemích. Dále si myslím, že pořád pro většinu lékařů je prioritou pacient. Vidí za ním člověka a ne peníze. A to si myslím, že je hodně důležité a v dnešní době i velmi cenné.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
