Štěstí není zlatá muška. Je to kouzlo a tajemství, nikdy ho neprozkoumáme do podrobností, říká přední český psycholog Radek Ptáček – G.cz
Vyhledávání

Štěstí není zlatá muška. Je to kouzlo a tajemství, nikdy ho neprozkoumáme do podrobností, říká přední český psycholog Radek Ptáček

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Advent je pomalu ale jistě za dveřmi. Reklamy servírující nám samé, alespoň navenek šťastně působící lidi, jsou všude kolem nás, utéct se před nimi vlastně nedá. Celkem jasně všichni předpokládají, že vlna štěstí a pohody zasáhne každého, štěstí si k Vánocům všichni tak nějak samozřejmě přejeme. Jak to ale s tím štěstím je - zcela vážně a seriózně? Tvrzení, že je to muška jenom zlatá, je sice fajn, ale málokdo z nás, jestli vůbec někdo, tomu uvěří. Právě o štěstí je rozhovor s profesorem Radkem Ptáčkem, klinickým psychologem, který štěstí považuje za velmi reálnou věc, která lidský život výrazně ovlivňuje, a kterou do jisté míry ovlivňujeme my samotní.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 24.11.2019, 08:47

Otázek na téma štěstí bylo položeno bambilion a stejně tak se vedlo nespočet debat na toto téma. Zkusili jste se ale někdy zamyslet nad tím, jestli to není vlastně věda, případně nad tím, do jaké míry si za štěstí a neštěstí můžeme sami? Co si o štěstí myslí profesor Radek Ptáček, klinický psycholog, který se věnuje především nějširším tématům lékařské psychologie, ale též dětské a forenzní psychologii? Publikuje, přednáší. Právě štěstí je tématem jedné z jeho přednášek, kterou dokonce nazval "Věda o štěstí a spokojenosti," a která vzbudila velký ohlas. Pane profesore, jak to tedy s tím štěstím je?

Štěstí jako věda

Je štěstí opravdu věda?

Štěstí je velmi reálná věc a dosáhnout ji v životě může být velmi velká věda. Proto se jím jako předmětem zkoumání zabývá celá řada oborů. Od psychologie, sociologie, přes neurofyziologii, ale třeba i biochemie. Zajímá nás, jak fungují šťastní lidé. Co dělají a co naopak nikoliv, jak fungují šťastné a jak nešťastné mozky.

Pane profesore, jde z pohledu psychologa definovat štěstí?

Všechno lze nějakým způsobem definovat. Štěstí je dočasný emocionální stav charakteristický doslovným ponořením se do příjemných pocitů a odpojením se od negativních podnětů. Na štěstí můžeme též hledět jako na životní postoj nebo sociální jev. Může to být i tak zvaný kognitivní filtr –jsem primárně nastavený na to vidět věci v tom lepším světle. Tedy sklenici vidím jako „poloplnou“, nikoliv jako „poloprázdnou“. Takto je to způsob, jak mít naději, motivaci pro svůj život.

Přišli vědci na to, co se za pocitem štěstí schovává?

Štěstí je především kouzlo a tajemství. A ty nikdy neprozkoumáme do podrobností. O pocitech štěstí a spokojenosti víme to, že jsou spojené s produkcí konkrétních neurotransmiterů (látek, které přenášejí v mozku informace). Jde především o dopamin, serotonin, ale také oxytocin nebo endorfin. Pro jejich produkci ovšem musí být podněty, které jejich produkci způsobí. Pocity krátkodobého štěstí a slasti přináší především dopamin – ten si můžeme vyrobit různými požitky – sexem, dobrým jídlem, alkoholem nebo drogami. Tento druh „štěstí“ trvá vždy jen velmi krátce a omezeně. Proto je lepší orientovat se spíše na pocity spokojenosti – ty jsou více spojené s produkcí serotoninu. Jsou to pocity spojené s uznáním, pohodou, dobrými vztahy. Jsou to pocity, které jsou takové více éterické, ale trvají déle a vedou k dlouhodobější spokojenosti.

Být dítětem Štěstěny

Říká se „ty jsi dítě Štěstěny.“ Opravdu jsou mezi námi jedinci, kteří do pomyslného vínku dostali štěstí ve větší míře? A případně, jak je to možné?

Ano, některé studie skutečně ukazují, že máme určité „dispozice“ ke štěstí. Technicky vzato jde o to, jak se zorganizují některé části našeho mozku a v jakých poměrech bude náš mozek zmíněné neurotransmitery vyrábět. Genetická podmíněnost k tomu být šťastný, je podle některých výzkumů 50 – 80 %! Nicméně procenta jsou v oblastech věd o člověku dosti zavádějící. I 1 % může mít v některých případech větší význam než 99 %. Nicméně tyto studie nám říkají, že jsou lidé, kteří se skutečně více rodí do šťastného světa a lidé, kteří o své štěstí musí více bojovat. Že je to nespravedlivé? Ano i ne. Možná je jednodušší být přirozeně šťastný jedinec. Ale rozhodně se méně naučíte než člověk, který si o své štěstí musí zabojovat.

Dají se definovat základní lidské potřeby, které ke štěstí potřebujeme?

Tohle je vrtkavá otázka. Protože pocity štěstí a spokojenosti nejsou nutně spojeny s naplňováním potřeb. Můžete žít velmi skromný život a přesto být šťastný a spokojený život a naopak můžete mít úplně vše, a přesto být velmi, velmi nešťastný.

Co máme dělat pro to, abychom byli šťastnější a jak vlastně zvládat ony známé emocionální výkyvy?

O úrovni našeho vnitřního štěstí a spokojenosti rozhodujeme do značné míry sami. Toto je první krok, který musíme udělat proto, abychom si uvědomili, že štěstí a spokojenost neleží někde mimo nás. My rozhodujeme o tom, jak se budeme cítit. Tím si doslova přetváříme mozek. Když budete dlouhodobě smutná, vyrobíte si smutný mozek, když veselá, tak veselý mozek. O pocity spokojenosti se dále musíte starat. Užívat si život se stejně smýšlejícími lidmi, hledat a nacházet smysl života. Nečekat, že štěstí přijde s vyšším platem, novým partnerem nebo modelem auta. Štěstí máme v sobě. Musíme ho pouze odhalit.

Co říkáte na tzv. energetické upíry? Dá se jim nějak účinně vyhnout, případně se jim bránit?

Terminologicky jsme již mimo vědeckou psychologii, ale rozumím tomu, co myslíte. V psychologii to nazýváme „toxickou osobností“. Jsou to lidé, kteří kolem sebe šíří špatnou náladu, nenávist a zmar. Využívají druhé. Většinou jsou vnitřně prázdní a nešťastní. Často hledají sami sebe, cestu jak ven z jejich bludných kruhů a při tom často s sebou stahují další lidi nebo je připravují o jejich energii. Nutné je takové lidi rozpoznat – nehledejte nějaké konkrétní popisy. Nejlépe nám napoví vždy naše intuice, vnitřní pocit, který nás většinou vždy dobře varuje. S obranou je stejné jako u opravdových upírů. Buď se jim musíte vyhnout velkým obloukem nebo jim střelit stříbrnou kulku do srdce. Nic jiného nefunguje (úsměv).

Je prokázané, kdy je člověk v životě nejšťastnější?

Když mluvíme o štěstí jako takovém, tak nejintenzivnější pocity krátkodobého štěstí uvádějí lidé při orgasmu nebo požití některých drog. Kdybychom ovšem mluvili o stabilním pocitu životní spokojenosti, tak to bude tehdy, když přijmeme své místo a smysl ve světě, uvědomíme si, že nejcennější co máme, jsou blízké a mezilidské vztahy a budeme za ně vděční. Nic jiného neexistuje.

Co štěstí a roční období? Nyní je podzim, pošmourno, to u celé řady lidi vyvolává přesně opačné stavy…

Tato otázka odkazuje k běžné logice, že štěstí a spokojenost jsou produkty nějakých podnětů z vnějšku. Není tomu tak. Představte si, že jste s někým, koho máte opravdu ráda. Mnoho věcí k tomu nepotřebujete. Hezky a spokojeně vám bude na jaře i zimě. Dlouho se uvádělo, že míra temných a smutných nálad, tedy depresivních symptomů, je spojena intenzitou denního světla. Některé současné výzkumy ovšem ukazují, že tomu tak pravděpodobně není.

Ženské a mužské vnímání štěstí může být opravdu rozdílné

Vnímají štěstí jako takové jinak muži a jinak ženy?

Mozky mužů a žen fungují v některých aspektech odlišně. V řadě jiných aspektů, možná ve většině, naprosto stejně. Oblast, kde se činnost ženských a mužských mozků liší, může být právě v oblasti emocí. Mozky mužů a žen vytvářejí jiné poměry některých hormonů, které jsou spojené s prožíváním emocí, zvl. prolaktin, estrogen a testosteron. Ve výzkumech, které máme k dispozici, je patrné, že muži si pod pojmem štěstí představí pocity spojené spíše s dopaminem – rychlé a silné, byť krátkodobé vzrušení, ženy pak preferují pocity dlouhodobé spokojenosti spojené se serotoninem – pocity stabilního, dlouhodobého uspokojení, uznání a zázemí. V této souvislosti je nutné vzít v úvahu, i evoluční a sociální faktory, které na toto mohou mít vliv.

Co pro vás osobně činí šťastného a jak o své štěstí pečujete?

Psychologové neradi dostávají osobní otázky. Mám svá přání a představy o spokojenosti. Snažím se žít tím, co studuji a o čem mluvím. Jsem ale úplně obyčejný smrtelník, takže selhávám. Někdy pod svými články nacházím komentáře ve smyslu „Hlavně, abyste se těmi radami řídil vy…“. Nevím, co někoho vede k tomu psát takové věci, ale vím, že snaha – tedy cesta, je více než iluze cíle. Nikdo není dokonalý. Jsme lidé a je zcela přirozené, že na své cestě klopýtneme. Někdy sbíháme z cesty, která jde za smysluplným cílem a naplněním, a běháme jako opičky, hledáme žlutější banány a zelenější trávu. Je to přirozené. Téměř vždy zjistíme, že všechny banány jsou stejně žluté, a i kdyby ne, tak chutnat budou stejně. Důležité je vždy se na cestu zpět vrátit.

Myslíte si, že člověk opravu může dosáhnout nirvany?

Tohle je otázka pro filozofa, nikoliv psychologa. Já se domnívám, že je možné již v tomto životě dosáhnout smysluplného a uspokojujícího naplnění. Takového, kdy si i na konci života, přes různé klopýtnutí a držkopády, řekneme „stálo to za to“. No a tom, že člověk může dosáhnout úplného naplnění po tomto životě naprosto nepochybuji. To vím.

Pocit štěstí, možná třeba jen na chvilku, nám může navodit určitě i příjemná vzopomínka na něco z dětství. Pamatujete si na Granko, které pro část z nás s dětstvím spojené je? Připomenout si ho můžete hned a tady.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu