Včerejší projev Miloše Zemana při předávání státních vyznamenání mnohé zaskočil. Prezident republiky jakoby na větší část své řeči zapomněl kým je a namísto typického „zemanovského proslovu“ jsme se dočkali smířlivého vzpomínání na Václava Havla.
Milošův kámoš Havel
Kdysi jsme měli s kamarády takový nápad na pijáckou hru, která by se dala provozovat během sledování projevů Miloše Zemana – dej si panáka pokaždé, když pan prezident někoho urazí. Z obavy o naše zdraví a případnou otravu alkoholu jsme od tohoto plánu posléze upustili. O to více byl pro nás včerejší proslov prezidenta republiky ke příležitostí předávání státních vyznamenání překvapivý - byl takový nějaký zvláštně smířlivý.
Namísto typického vyjmenovávání křivd a nepravostí nejprve Miloš Zeman představil životní příběhy některých nejvýznamnějších oceněných, z nichž pravděpodobně nejzajímavější byla část proslovu, kterou věnoval bývalému vídeňskému starostovi Helmut Zilkovi. Ten měl být jakožto velký přítel Čechoslováků a podporovatel českého disentu oceněn již v roce 1998 Václavem Havlem, ale poté, co byl zřejmě nespravedlivě obviněn ze spolupráce se Státní bezpečností – Havel následně od jeho vyznamenání upustil, za což se Zilkovi na jeho pohřbu omluvil.
A právě zde nás všechny prezident překvapil, když namísto očekávaného menšího rýpnutí do bývalého prezidenta jeho tehdejší nespravedlnost vůči vídeňskému starostovi mluvil o Havlovu rozhodnutí s pochopením. Vůbec zajímavé bylo jak smířlivě a s obdivem se Miloš Zeman vyjadřoval o svém předchůdci. Pryč byla jakákoliv nevraživost či osočování – pro Zemana byl tento večer Havel muž, ke kterému by se mělo vzhlížet. Až bylo člověku líto, že prezident nevystoupí s projevem i v den oslav 30. výročí Sametové revoluce. Kdyby tam přednesl podobně státnický projev jako dnes, zcela určitě by se dočkal potlesku i od svých odpůrců.
Čeká nás nový Zeman?
Snad jen ke konci si neodpustil svou typickou poznámku o závisti, kterou s železnou pravidelností pronáší snad v každém svém projevu. Ale i tak si odpustil jakékoliv ostřejší narážky, které by mohly kohokoliv urazit. Ve výsledku tak Zeman mohl na včerejší ceremonii pozvat i své odpůrce, jelikož nevěřím, že by chtěl kdokoliv odcházet uprostřed tohoto projevu. Můžeme s Milošem Zemanem v mnohém nesouhlasit, ale za včerejší proslov k národu má pan prezident malé plus i od svých odpůrců.
Nechci se opět pouštět do další spekulací o jeho zdravotním stavu či případné blížící se abdikaci, ale včera večer zněl Miloš Zeman jako člověk smířený a klidný, který po sobě nechce nechat špatný odkaz. Bylo by velice přehnané až fantaskní či dokonce naivní myslet si, že jeden příjemný proslov znamená začátek nového Miloše Zemana, který se snaží lid nerozdělovat. Uvidíme, čím nás pan prezident příště překvapí. Bylo by to minimálně příjemné.
A ještě jedna poznámka na závěr – pan prezident pronesl projev v sedě kvůli silné bolesti v noze. Vzhledem k tomu, že absolvoval čtyřdenní pobyt v nemocnici, který ho měl připravit přesně pro tento projev, měl by Zeman opravdu zvážit, zda je v odpovídající zdravotní kondici. Koukněte do galerie, jak prezident včera vypadal.
A tady si přečtete, jak Zeman v roce 2001 nepřišel na Hrad slavit republiku.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
