Každý rok je to se zimním obdobím stejně; alespoň tedy co se týče lidského pohledu. Odpůrci sněhu a mrazů doufají, že už konečně přijde léto a milovníci zimy se zase modlí, aby ještě pořádně nasněžilo a zamrzly vodní plochy. Snad nikdy není zima taková, jak by si jedna či druhá skupina představovala. Výjimkou nebyl ani rok 1888 ve Spojených státech amerických, kde se tehdy i z milovníků zimy stala skupina nenasytně očekávající léto. Mezi 11. a 14. březnem roku 1888 totiž USA zasáhla jedna z nejhorších sněhových bouří v americké historii, která zabila přes 400 lidí.
Největší sněhová bouře v americké historii
Když 11. března 1888 zasáhla obrovská vánice severovýchod Spojených států, nebyla to vůbec legrace. V té době žil totiž přibližně jeden ze čtyř Američanů v oblasti mezi Washingtonem a státem Maine, tedy právě v oblasti, jež byla zasažena velkou sněhovou bouří z roku 1888.
Bouře si vyžádala více než 400 obětí a je považována za historicky čtvrtou největší sněhovou bouři v historii. V některých oblastech nasněžilo až 55 palců sněhu, což je přibližně 140 centimetrů. Situace byla doslova kalamitní a katastrofická; zasažené státy nebyly na takovou událost ani zdaleka dobře připraveny, pokud to vůbec jde.
Ještě 10. března, den před příchodem bouře, se teploty pohybovaly ve standardních hodnotách, ale 11. března se chladný arktický vzduch z Kanady srazil se vzduchem z jihu a teploty se rázem hluboce propadly. Déšť se změnil na sníh a vítr dosahoval síly hurikánu. Do půlnoci téhož dne byly v New Yorku zaznamenány poryvy větru při rychlosti 140 km/h. New York byl během prvního dne a noci bouře těžce zasažen, na Newyorčany tedy čekalo po probuzení opravdu nemilé překvapení.
Záchranáři za pár drobných
Ráno 12. března bylo šokující, přesto se mnoho obyvatel města vydalo do práce. Přes sněhové závěje, které mnohdy zasahovaly až k druhým a třetím podlažím budov, to však stěží někomu vyšlo. Závěje měly v průměru kolem 10 metrů, přičemž ta největší zaznamenaná dokonce 16 metrů. Lidé se brodili skrz návaly sněhu k newyorským nadzemkám, kde zjistili, že většina z vlaků je zablokována sněhovými závějemi a nemohou se ani pohnout.
Ve zvýšené vlakové přepravě tehdy uvízlo okolo patnácti tisíc lidí, čehož obratně využili ti, již se do vlaků nenahrnuli. Ochotně nabízeli svým spoluobčanům záchranu pomocí žebříků, ovšem pochopitelně za malý poplatek. Vlaková dráha nebyla jediným nadzemním objektem, který byl zasažen mocnou vánicí. Nad zemí se nacházely totiž také vodovody, telegrafní vedení a plynové potrubí. Ty v náporu vánice zamrzly, přestaly fungovat, a navíc byly nepřístupné pro posádky opravářů.
Stačila k tomu „trocha“ sněhu, mráz a vítr a město se zastavilo. Ukázalo se, jak je člověk stále naprosto bezradně oddán rukám přírody. Nebezpečí člověku hrozilo i při pouhé procházce ulicemi. Došlo k několika případům, kdy se lidé nedostali skrz sněhové závěje a tragicky zahynuli. Jedná se například o senátorku Roscoe Conklingovou, tehdejší šéfku newyorské republikánské strany. I Wall Street byl donucen na tři celé dny zavřít, když se jen 30 z 1000 zaměstnanců dostalo za prací na pověstnou newyorskou burzu.
Četné množství Newyorčanů bylo nuceno utábořit se v hotelových halách, kde vyčkávali, až ta nejhorší vánice přejde. Mezi uvízlými v hotelových komplexech byl například i Mark Twain, americký novinář a spisovatel. Dny mezi 11. a 14. březnem byly pro New York ty nejkritičtější a jen v tomto městě si sněhová bouře vyžádala přibližně 200 obětí.
Výstavba metra
Zasažen však nebyl jen New York. Podél Atlantického pobřeží byly potopeny stovky lodí. Příčinou byl neuvěřitelně silný vítr a rozbouřené moře. Vánice měla nedozírné důsledky v mnoha oblastech. Jedním z těch nejhorších důsledků bylo například umrznutí tisíců divokých a hospodářských zvířat v zasažené oblasti. Ve státech Connecticut a Massachusetts nasněžilo kolem 140 centimetrů sněhu, ve Vermontu přibližně 70 centimetrů a v New Jersey rovný metr. Ztráty na majetku se odhadovaly na tehdejších 25 milionů dolarů, což by bylo v ekvivalentu pro rok 2021 přibližně 710 milionů dolarů. V důsledku tajícího sněhu totiž došlo k silným povodním, které byly k majetku stejně nešetrné jako sněhová bouře.
Velká sněhová bouře z roku 1888 však přeci jen měla i nějaké pozitivum. Když si tamější úředníci uvědomili nebezpečí nadzemních vodovodních, telegrafních a plynových vedení, rozhodli o jejich přesunutí pod zem. V New Yorku se toto rozhodnutí vztáhlo i na vlaky, a tak byla do deseti let od smrtící vánice zahájena výstavba podzemního systému metra, který je ve městě používán dodnes.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Redaktor
Václav Adamus
