S profesorem Radkem Ptáčkem na Géčku přinášíme celkem pravidelně rozhovory na nejrůznější témata. Probírali jsme s ním děti s ADHD, pomohl nám objasnit pojem Stockholmský syndrom nebo se nám pokusil vysvětlit, co je to štěstí. Při posledním povídání jsme probírali život rodičů v době kovidové. Tentokrát jsme si zvolili téma, které úplně optimistické není, a tím jsou partnerské vztahy, tedy ty problémové. My, laici, tomuto vztahu říkáme vztah "toxický," proti němuž se profesor Ptáček coby odborník striktně ohradil a vysvětlil nám, že nic takového psychologie nezná. A bohužel, ani z pohledu psychologa neexistuje žádný universální návod, jak stoprocentně někoho odhadnout, nebo jak se vždy vyhnout vztahům, ze kterých koukají spíše problémy než radost. Prostě je důležité naslouchat svoji intuici.
Pojem "toxický vztah" psychologie nezná
Lidské vztahy jsou disciplínou velmi komplikovanou, to se asi shodneme, pane profesore. Občas slyšíme ve svém okolí „to je ale toxický vztah.“ Co si vlastně máme pod tímto představit? Problémy se občas nevyhnou žádnému soužití.
Pojem "toxický vztah" nemá žádné odborné vymezení ani ukotvení. Pojem "toxický" představuje v psychologii obvykle odkazuje k metaforickému označení něčeho dlouhodobě škodlivého, nevhodného, nepříjemného a konfliktního. Tímto pojmem neoznačíme jednotlivou událost, ale něco, co trvá delší dobu. Jako toxický si tedy já osobně představuji takový vztah, který z nějakého důvodu jedné nebo oběma stranám nějakým způsobem škodí.
Je více problémů ve vztahu jen mezi klasickým, řekněme párovým soužitím? A klidně opusťme to laické označení „toxický.“
Jak jsem uvedl, není to jakkoliv odborně definovaný pojem. Je to metafora, kterou můžeme spojit úplně se vším, co má nějaké parametry dlouhodobé škodlivosti. Toxický tak může být partnerský vztah, rodičovský nebo partnerský. Toxická v tomto smyslu může být láska, práce, cokoliv. Z odborného pohledu toto není "použitelný" termín. Může představovat cokoliv, si kdo vymyslí.
Dá se odhadnout předem, že se ze zdánlivě za začátku pohodového vztahu, vyvine absolutně nezdravý vztah?
Psychologie je věda o pravděpodobnosti, a stát se může téměř vše. Výzkumy zaměřené na predikci jakéhokoliv chování zatím spíše selhávají, a když jsou úspěšné, tak na úrovni 50 %. Tedy možná ano, možná ne. Nejsilnějším prediktorem budoucího chování je chování minulé. Tedy, jestli o vašem protějšku víte, že měl doposud problematické vztahy, byl hádavý, nevěrný nebo cokoliv podobného, je velmi vysoká pravděpodobnost, že se něco z toho bude opakovat. Jestliže neznáme podrobně partnerskou anamnézu, nemůžeme vysoudit vůbec nic.
Chování druhého nepřehlížejte
Lze problémového jedince detekovat hned? Jsou nějaké varovné signály, které bychom měli vnímat?
Nemyslím si, že úplně. Můžete to být chování agresivní, dominantní, ale na druhé straně také vztahově závislé nebo láskou zavalující. Bohužel neexistují žádné univerzální varovné signál. Tím nejspolehlivějším indikátorem je naše vlastní intuice. Když vám něco v chování druhého nesedí, vážně se tím zabývejte a nepřehlížejte to.
Které pohlaví bývá ve vztazích problémovější?
Otázka problematičnosti v chování neexistují žádné genderové rozdíly. Problematický může být muž i žena.
Proč máme pocit, že někdo je k těmto typům vztahů náchylnější než druhý a proč vlastně dost často máme pocit, že tyto nesprávné lidi někteří přímo přitahují?Ani u této otázky neexistuje univerzální odpověď. Problematické vztahy bude mít častěji určitě ten, kdo je problematický. Na své chování nemusí mít nadhled, a proto bude vinu za problémy ve vztahu vždy přisuzovat tomu druhému. Takový člověk může žít v iluzi, že potkává samé problematické partnery. To do doby, než získá náhled, že základní problém může být v něm. U této otázky je ovšem také nutné zmínit, že existují studie, které ukazují, že řada z nás může mít tendenci vybírat si podobné partnery. Jestliže vás tedy z nějakého důvodu přitahuje (byť neuvědomovaně) určitý typ osobnosti, budete ve všech vztazích zápolit s podobnými problémy.
Bolet to bude vždy
Jak takový problémový vztah ukončit tak, aby to bylo pro nás co nejšetrnější?
Myslíte, že ukončíme vztah jako nejlepší kamarádi, kteří se obejmou a půjdou dál? To obvykle není možné ani ve vztazích s jinak neproblémovými lidmi. V případě, že k někomu už nic necítíte, rozejdete se snadno. Jestliže ovšem milujete, ať už problematickou nebo neproblematickou osobnost, bolet to bude vždy. Na to nemá radu ani psychologie.
Jak bezpečně takový vztah, konec takového vztahu, překonat a případně už neopakovat stejnou chybu? Dá se vlastně něco takového vůbec naučit?
Naučit se opouštět někoho, koho milujete, zcela spolehlivě nejde a nejde se na to ani připravit.
Kdy je pravý čas navázat vztah nový? Kdy je člověk připravený?
Tuto jedinou otázku mohu odpovědět zcela jasně a s jistotou. Čas navázat nový vztah je přesně tehdy, když cítíte, že jste na to připraveni a chcete to.
Děkujeme za rozhovor, pane profesore.