Naše společnost ukládá urny s popelem do vitrínek kolumbárií nebo do hrobů, uspořádaných v úhledných řadách. Některé indiánské kmeny popel svých mrtvých pojídají. „Kam s ním?“ To je kulturní relativismus!
Kalifornská umělkyně Merry Coor učinila loni docela odvážný krok. Po čtrnácti letech kariéry sklářky a šperkařky se rozhodla dát své tvorbě nový rozměr. Impuzem byla žádost jednoho páru mladých lidí, zda by jim vyrobila ‚speciální‘ korálky, do kterých ‚zakomponuje‘ popel jejich zesnulého kamaráda. Tak, aby ho mohli nosit co nejblíže srdci.
Merry Coor sklo taví a formuje do kulatého korálku. Popel na něj nanáší ve spirálovitém designu, a pak to celé zataví do vrstvy čirého skla. Vyrábí tři velikosti šperků, který lze zavěsit na zlatý nebo stříbrný retěz/ízek. Vše je normálně k dostání na jejích stránkách.
A takhle Merry propaguje a popisuje svoje originální šperky i jejich výrobu:
„Korálky s popelem vám umožní mít své milované neustále blízko sebe.“
„Jsou hmatatelnou vzpomínkou na ty, co nás opustili.“
„Korále s popelem fungují jako talisman nebo jako originální dárek.“
„Neobnosí se – popel díky zatavení do skla drží navěky.“
„Barvy korálků jsou éterické jako barvy planet či vesmíru, nebo přeneseně jako ‚nekonečné nebe‘.“
„Výroba korálků mi dala nový smysl a způsob, jak uctít své bližní- ať už ty živé, nebo ty zesnulé.“
„Ten den bylo v mém studiu 27 stupňů, přesto mi po celou dobu, kdy jsem tyto korálky vyráběla, běhal mráz po zádech.“
Jestli vám tyto šperky přijdou morbidní, pak se raději ani nedívejte na TYHLE!
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
