Institut prezidentské milosti je pozůstatkem z dob monarchie, kdy panovník stál nad zákonem a měl v otázkách práva poslední slovo. I dnes mohou demokratické hlavy státu dle vlastního uvážení pozastavit trestní řízení či dosáhnout toho, že vůbec nebude zahájeno (tzv. abolice), milostí prominout uložený trest nebo jeho část (tzv. agraciace) či zahladit následky odsouzení tak, že se daná osoba nadále považuje za trestně bezúhonnou (tzv. rehabilitace). Většina prezidentů s milostmi nakládá uvážlivě, najdou se ale i výjimky.
Je bezesporu výsostným právem hlav států udělovat milost, komu uznají za vhodné. Povětšinou se tak děje v případech pachatelů společensky málo nebezpečných trestných činů majetkové povahy, kteří jsou například těžce nemocní nebo k jejich propuštění vedou prezidenta rodinné důvody – typicky třeba u odsouzených matek samoživitelek, o jejichž děti by se neměl kdo postarat a ony by tak skončily v ústavní péči. O to věcí pozdvižení vyvolal v tomto roce český prezident Miloš Zeman, když se rozhodl omilostnit Jiřího Kajínka. Bylo to vůbec poprvé, co prezident jakéhokoliv demokratického státu udělil milost člověku odsouzenému na doživotí za vraždu.
Jakkoliv Miloš Zeman rozvířil stojaté vody právní teorie a rozhořely se debaty o tom, zda institut milosti jako takový není již přežitý, jeho americký protějšek Donald Trump dost možná chystá něco, co by ve světě prezidentských milostí nemělo obdoby ještě více než Zemanovo kontroverzně vnímané omilostnění odsouzeného vraha. Podle mnoha politických analytiků a hlavně podle komunikace samotého Trumpa na sociálních sítích to totiž vypadá, že Trump možná milosti zneužije k tomu, aby před trestním stíháním ubránil členy vlastní rodiny.
Trump se momentálně musí potýkat s obviněními vznášenými na jeho nejstaršího syna Donalda juniora a zetě Jareda Kushnera, kteří čelí podezření z toho, že se během Trumpovy prezidentské kampaně scházeli se zástupci Ruska za účelem sehnat kompromitující materiály na Trumpovu protikandidátku Hillary Clintonovou a ovlivnit tak výsledky voleb. Ani jeden z mužů přitom nepopírá, že ke schůzce došlo, důrazně se však ohrazují proti tomu, že by cílem schůzky mělo být zkompromitování Clintonové. Podle Trumpa juniora sjednala ruská advokátka Natalia Veselnitskajová schůzku kvůli případné možnosti obnovy programu na podporu ruských sirotků, a když sama od sebe začala mluvit o Clintonové, byly to takové nesmysly, že jim nikdo nevěnoval pozornost.
Jak Donald Trump junior, tak Jared Kushner by měli být podrobeni neveřejnému výslechu před zvláštní vyšetřovací komisí. Trump starší pak zavdal příležitost pro spekulace o omilostnění, které je v USA možné i předtím, než vůbec dojde k zahájení trestního stíhání, svým tweetem, v němž napsal: „Všichni se shodneme na tom, že prezident USA má kompletní pravomoc udělit milost.“ Okamžitě se tak rozvířily dohady o tom, že se Trump chystá omilostnit nejen členy vlastní rodiny, ale i sám sebe. To nicméně popřeli jak právníci Bílého domu, podle kterých tato otázka vůbec není na programu dne, i sám Trump, který tweetoval: „Proč uvažovat o milosti, když jediným zločinem jsou smyšlené útoky na nás.“
Reálně tedy omilostnění vlastní rodiny z Trumpovy strany nejspíše nehrozí. Byť by k němu pravomoc měl a nikdo by mu v něm nemohl zabránit, ani Trump není natolik šílený, aby milost rodinným příslušníkům skutečně udělil. Je si plně vědom, že toto naprosto očividné zneužití pravomocí by s největší pravděpodobností vedlo k jeho odvolání. Ostatně je li Trump přesvědčen, že obvinění jsou vykonstruovaná, bylo by pro něj soudní potvrzení tohoto závěru velkým esem v rukávu. Nejabsurdnější udělenou prezidentskou milostí tak asi i nadále zůstane ta od Miloše Zemana pro Jiřího Kajínka.
Více o problémech Trumpovy rodiny a ruského vlivu na ni se dozvíte tady.