Kult osobnosti, který okolo sebe vytvořil komunistický vůdce Mao Ce-tung, v Číně dodnes mezi obyvatelstvem rezonuje. V 60. letech uprostřed kulturní revoluce bylo pomalu cokoliv, co Mao řekl nebo udělal, považováno za akt Boží. Jeden z nejbizarnějších příkladů tohoto davového šílenství byl kult, který se vytvořil okolo ovoce manga...
Maova revoluce
60. léta byla pro Čínu velice turbulentním obdobím. Po katastrofických neúspěších velkého skoku kupředu, kdy namísto slibovaného dohnání Západu přišel jeden z největších hladomorů v lidských dějinách, byla pozice čínského vůdce Mao Ce-tunga silně otřesena. V reakci na to spustil Mao jednu z největších politických kampaní, jaké kdy svět poznal. Ta do dějin vstoupila jako kulturní revoluce. Miliony mladých revolucionářů na rozkaz Maa začaly po celé zemi, ale i v zahraničí, šířit myšlenky maoismu, aby se tak upevnila Maova pozice ve státě.
V rámci tohoto šílenství docházelo ze strany radikalizovaných revolucionářů (především z řad mladých) k teroru obyčejného obyvatelstva, kdy se každý snažil dokázat, že právě on je ten nejvěrnější maoista. Každý, kdo projevil sebemenší pochybnosti o genialitě vůdce a jeho myšlenek, se stal jednou z milionů obětí věznění, mučení či vraždění revolučních gard.
Mango – dar od boha Maa
Na vrcholu tohoto šílenství, které vedlo k obrovské společenské i kulturní degradaci, se téměř jakýkoliv akt či citát od Maa stal předmětem zbožšťování. Jedním z nejbizarnějších a zároveň nejvýmluvnějších příkladů této Maovy davové psychózy byl kult, který se utvořil okolo manga. Ano, řeč je o kultu ovoce. 4. srpna 1968 obdržel Mao od pákistánského ministra zahraničí bednu se 40 kusy manga jako diplomatický dárek. Mao se rozhodl využít této příležitosti k dalšímu posílení svého kultu, a tak nechal krabici s ovocem poslat svému propagandistickému týmu a o několik dnů později vyšel v místních novinách oslavný článek, kdy měli všichni členové skupiny po obdržení daru propuknout v pláč z radosti, kterou jim dar od geniálního vůdce přinesl.
Další články brzo následovaly, a dokonce se skládaly oslavné básně, jak jim úchvatné mango připomíná svou úžasností samotného vůdce Maa. Zlatavé mango se pro čínské obyvatelstvo, které toto ovoce nikdy nevidělo, stalo mýtickým darem od Boha, prakticky něco jako mana či houby nesmrtelnosti. Když jedna z pekingských textilních továren obdržela jeden kus manga jako poděkování za svou úpěnlivou práci, vypuklo mezi dělníky hotové šílenství, a dokonce se uspořádal průvod na oslavu manga. To bylo následně vystaveno, aby jej mohli všichni pracující vidět. Když pak začalo ovoce hnít, rozhodli se dělníci mango uvařit a každý z nich následně obdržel lžíci velice slabého mangového vývaru, aby jím tak mohl doslova naplnit kus Maova ducha, jak věřili. Následně byla z vosku vyrobena replika ovoce, aby jej mohli dělníci dále uctívat.
Za urážku manga dostal zubař trest smrti
Jinde byla manga dána do lahví s formaldehydem, aby se tak uchovalo ovoce navěky. Právě zmíněné voskové repliky se vyráběly po celém Pekingu a byly posílány na venkov, kde docházelo k dalšímu uctívání – tentokrát již pouhé repliky ovoce, kdy každý Číňan chtěl alespoň zahlédnout Maa v ovocné podobě. Celou zemi zdobily plakáty oslavující Maa a mango, a pochopitelně docházelo kvůli ovoci i k násilnostem. Když v jednom menším městě neuvážlivě prohlásil místní zubař, že nechápe, proč by měl oslavovat nějakou sladkou bramboru, seběhli se na něj místní revolucionáři, zmlátili ho a následně ho přinutili pochodovat potupně městem. A pak ho pochopitelně popravili.
I když kult manga postupem času se snižující se intenzitou revoluce zeslaboval, ještě na počátku 70. let bylo mango považováno za dar Boží. Šílené, že? Maův kult pak pokračuje v Číně dodnes, i když se už díkybohu nevraždí kvůli urážkám ovoce.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
