KOMENTÁŘ: Žena, co říká, že není feministka, je jako zmrzlina v zimě - holý nesmysl – G.cz
Vyhledávání

KOMENTÁŘ: Žena, co říká, že není feministka, je jako zmrzlina v zimě - holý nesmysl

Zdroj: FX Network

Co je horší - a tím myslím tisíckrát, milionkrát horší - než chlapík, podle kterého jsou všechny feministky neukojené, ošklivé báby, co jen vykřikují hysterické nesmysly? Žena, podle které jsou všechny feministky neukojené, ošklivé báby, co jen vykřikují hysterické nesmysly. Proč je počet slečen a paní, které se v roce 2020 tváří, že se jich feminismus netýká, tak absurdně vysoký, když jejich postoj nedává vlastně vůbec žádný smysl? Může za to nešťastný mediální obraz boje za práva žen i čím dál větší tendence plácat nepoučené nesmysly bez ohledu na pohlaví.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 27.4.2020, 12:45

Být žena znamená být feministka, zlato

Ach, ty ženy. Volit mohou, pracovat mohou, řídit auto mohou, a dokonce si mohou i vybrat, za koho se provdají. Tak co víc by ještě chtěly? Boj za práva žen trvá už víc než 100 let a nepřestává být aktuální. Jistě, na rozdíl od sufražetek nemusíme škemrat o to, co dnes bereme jako naprosto základní věci, pořád je tu ale mnoho témat k řešení - předsudky, sexismus, rozdíly v platech... Pojďme ale teď nechat stranou "vrcholový" aktivismus jako takový a pobavme se o tom každodenním, který probíhá na úrovni diskuzí v kanceláři nebo u sklenky vína.

Nevím, jestli se pohybuji v sociální bublině natolik vzdělaných lidí, jestli se něco fakt změnilo, nebo už to prostě nevnímám, ale posledních pár let se moc nesetkávám s tím, že by na mě nastoupil nějaký muž a zatáhl mě do diskuze o feminismu, jejímž cílem není poučený, smysluplný rozhovor, ale prostě se mi vysmát. Tak či tak, díky za to, pánové! Co mě ale naprosto fascinuje, to jsou ženy, které by si větu "Nejsem feministka" nejraději vypálily na čelo. Být žena znamená být feministka, zlato, a jestli to nevidíš, tak jsi prostě hloupý člověk bez ohledu na pohlaví. A taky jsi sexistka, jen tak pro informaci, což se ti ale jako označení asi také moc nelíbí, že?

Na HBO je nově k vidění seriál Mrs. America s výtečnou Cate Blanchett v hlavní roli jisté Phyllis Schlafly. Phyllis byla královna krásy, šestinásobná matka a konzervativní aktivistka, která proslula bojem proti hnutí za práva žen v 70. letech - tzv. druhé vlně feminismu. Její anti-feministický aktivismus odstartoval v roce 1971 v souvislosti se schválením dodatku americké ústavy o rovnosti práv bez ohledu na pohlaví. Kromě toho, že u Phyllis hrály roli její vlastní politické zájmy, byla to také žena mnoha... osobitých názorů, zpochybňovala například interrupce nebo znásilnění v manželství. Holdovala tradičnímu chápání ženské role a feminismus brala jako přímý útok, skoro až křižácké tažení proti hodnotám jejím a jejích stoupenkyň.

Ano, v 70. letech v USA šlo o hodně a bylo to divoké. Dvě hlasité strany se dvěma různými výklady jednoho dodatku proti sobě vedly otevřenou válku. Že ale feministky jako přímé nepřátele chápou české ženy v roce 2020, to je opravdu zvláštní. Milé dámy; šly jste po základní škole studovat, co jste chtěly a se záměrem skutečně získat vzdělání, ne ulovit si tam bohatého manžela? Vybraly jste si, v jakém věku, za koho a jestli vůbec se provdáte? Kolik dětí, kdy a jestli budete mít? Máte práci, dokonce třeba na nějaké vedoucí pozici, vyděláváte svoje peníze, které ukládáte na svůj účet v bance a rozhodujete o tom, jak s nimi naložíte? Právě ta možnost svobodného rozhodování o vlastním těle a životě, to je, oč tu kráčí. To je feminismus.

Sakra, vždyť i to, že můžete v létě vyjít v šatech bez podprsenky a nikdo vám nedá pokutu a nepošle vás domů k mužíčkovi jako malé zlobivé dítě, i ta vaše polonahá selfies, u kterých se tak rozhořčujete, že vám je instagramoví cenzoři mažou kvůli decentně čouhající bradavce, to všechno souvisí s bojem za ženská práva. Za všechno, co můžete, vděčíte lidem, kteří si právě zhruba o to století zpět, dlouho předtím, než jste vůbec přišly na svět, řekli "a dost, tohle už snášet nebudeme - a ani ti, kdo přijdou po nás". Nikdo na vás neútočí, nikdo vám vaše životní volby nenutí, ani vám je nebere. Tak co pro začátek alespoň trochu stejného respektu na oplátku, když už nic jiného?

Když jsme si to vyjasnily, otázka stojí - jak to došlo až sem? Proč tolik žen a dívek dělá, že se jich feminismus vůbec netýká, i když si prokazatelně každý den užívají jeho výdobytků? Zčásti je to tím, že mediální obraz současného feminismu není ideální, to je pravda, a na vině jsou všechny zúčastněné tábory. Jestli myslíte, že jsem byla nějak zvlášť odvařená z průvodu žen v kostýmech vagín na Trumpově inauguraci, tak to si myslíte špatně. Mám kamarádku, která je podle mě ztělesněním feministky - rozpoznala, pro co má vlohy, šla to studovat, ještě během školy rozjela velmi slušnou kariéru, vzala si hypotéku, koupila a zrekonstruovala byt, a to na vlastní náklady a i když v té době měla přítele. Nicméně vždycky věděla, že se chce vdát a mít rodinu, ale počkala si na někoho, s kým to bude stát za to, rozhodně si nevzala prvního hňupa, na kterého narazila. Přesto považuje nálepku "feministka" za sprosté slovo. Mnohokrát jsem se pokoušela vést s ní o tom, jak nesmyslně se k celé věci staví, dialog, ale nesetkala jsem se s pochopením.

Až později mi došlo, že když se řekne feministka, představuje si přesně ty "lidské vagíny". Ano, samozřejmě existuje i radikální feminismus, podle jehož zastánkyň jsou muži nižší forma života a nejlepší by bylo nechat si pár geneticky kvalitních jedinců na rozmnožování a zbytek zakopat hluboko pod zem. Každá ideologie na sebe nabaluje lidi, kteří jí vlastně moc nerozumí, a tak mají tendenci si ji interpretovat a ohýbat podle vlastních zájmů. Karl Marx by o tom mohl mluvit hodiny, kdyby nebyl mrtvý. Na jejím jádru to ovšem nic nemění. A to jádro je v případě feminismu stejné jako u každé jiné lidsko-právní ideologie - žádná skupina nemá být automaticky oprávněná bohorovně rozhodovat o právech těch ostatních jen proto, že má v kalhotách penis, vagínu, že se narodila bílá, černá, žlutá nebo prostě ve větším počtu kusů.

Problém celé současné společnosti je hlavně v tom, že je hloupější a hloupější, ale zároveň má čím dál tím větší tendence vyjadřovat se naprosto ke všemu, zejména pak mluvit do toho, do čeho jí vůbec nic není - do záležitostí jednotlivce. Dokazuje to rozmach hoaxů a fake news, dokazuje to směr, kterým se vyvíjí internetový humor, dokazuje to obsahová produkce masových médií. Dokazují to protipotratové zákony, dokazuje to pokroucenost, do níž dospěla kampaň MeToo, dokazuje to fakt, že i v roce 2020 jsou v nejmocnější velmoci světa zákoutí, kde se běloch na černocha dívá automaticky s despektem. Na druhé straně to dokazuje ale rovněž přehnaná korektnost a uměle vytvářená (nejen genderová) vyváženost, která je v něčem a do jisté míry na místě, často ale naopak zbytečná až otravná a nesmyslná. A dokazují to hádky, do kterých se pustíte, jen abyste za 5 minut zjistili, že váš protivník tupě papouškuje, co někde slyšel nebo co si někde přečetl. Řešením by byla trpělivost na jedné straně a ochota poslouchat a vzdělávat se na straně druhé. Ani jednoho se však nedostává. Smutné.

Podobné články

Doporučujeme

Další články