Se smrtí liberální členky Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburg získal prezident Donald Trump možnost jmenovat již třetího soudce této mocné instituce. Nepřekvapivě se rozhodl vybrat zástupkyni konzervativního křídla americké justice, kterou je Amy Coney Barrett. Kdo je žena, jejíž jmenování možná rozhodne nadcházející prezidentské volby?
Katolička se sedmi dětmi
Nejvyšší soud Spojených států je jednou z nejmocnějších institucí v zemi vůbec. Byl to právě Nejvyšší soud, který v 50. a 60. letech svými rozhodnutími ukončil rasovou segregaci v zemi. Všechna klíčová témata v Americe jsou tak fakticky rozhodována Nejvyšším soudem, který následně řeší, zda jsou v souladu s americkou ústavou. Potraty, antikoncepce, právo na soukromí, ale i práva sexuálních menšin včetně stejnopohlavním manželství – to vše je dnes v Americe na federální úrovni zakotveno právě díky Nejvyššímu soudu, který se ale po jmenování dvou konzervativních soudců přesouvá právě od liberálního rozhodování k tomu sociálně pravicovějšímu.
Se smrtí liberální soudkyně Ruth Bader Ginsburg, kterou do úřadu jmenoval ještě prezident Bill Clinton, se počet liberálních soudců zmenšil na pouhé tři z devíti. V případě doplnění plného počtu konzervativním soudcem by tak měla tradičněji orientovaná část americké společnosti již většinu, což dělá radost nejednomu členovi Republikánské strany. Stejnopohlavní manželství, ale i právo na potrat, které je momentálně právě díky rozsudku Roe vs. Wade stále chráněno na federální úrovni, to vše by velice brzy mohlo být minulostí. Donald Trump se totiž rozhodl nečekat a okamžitě využil své ústavní právo nominovat nového soudce, jímž je osmačtyřicetiletá soudkyně Amy Coney Barrett.
Trump tak splnil svůj slib, že v případě úmrtí soudce ženského pohlaví jmenuje další ženu. Tím ale vlastně jakékoliv podobnosti ze zesnulou RBG končí – Amy Coney Barrett je na rozdíl od své liberální předchůdkyně miláčkem americké konzervativní pravice. Katolička ze silně věřící rodiny naznačuje, že dny, kdy soud bránil další a další liberalizaci americké společnosti, budou brzy minulostí.
Kdo je vlastně Amy Coney Barrett? Po vystudování prestižní právní fakulty na University of Notre Dame ve státě Indiana nastoupila jako asistentka legendárního soudce Nejvyššího soudu Antonina Scalii. Gigant v oboru práva byl do svého úřadu jmenován ještě za vlády prezidenta Ronalda Reagana a patřil mezi největší propagátory tzv. originialismu – tedy směru právního myšlení, který se snaží americkou ústavu vykládat tak, jak by si přáli její autoři z 18. století. Není divu, že složité právní otázky transgender osob podle Scalii ani Barrett (která byla Scaliovo hrdou žákyní) nenajdou v ústavě zastání.
A co potraty, paní soudkyně?
Sama Barrett v roce 2013 v článku pro právní časopis Texas Law Review sepsala seznam tzv. superprecedentů, tedy soudních rozhodnutí, která by dle jejího názoru již neměla být nikdy měněna a měla by se brát jako de facto trvalé součásti ústavy. Nejeden novinář si tehdy povšiml, že na seznamu chyběl přelomový rozsudek Roe vs. Wade, který v roce 1973 přiznal ženám právo na potrat na federální úrovni. Donald Trump, který Barrett jmenoval již jako pouhou řadovou soudkyni a momentálně se jí pokouší protlačit i na uvolněné místo po Ginsberg, se netají svou tuhou tento rozsudek zvrátit. Ne snad, že by Trump měl osobně něco proti potratům, ale protože si chce zajistit hlasy konzervativních evangelických voličů, pro které je zrušení práva na potrat jedním z hlavních politických cílů.
Samozřejmě není stoprocentně jisté, že by Barrett spolu se svými konzervativními kolegy hned hlasovala pro omezení potratů, nicméně její předchozí vyjádření i poměrně dosti silné náboženské cítění vyvolávají v nejedné Američance hrůzu. Samotné zrušení Roe vs. Wade by neznamenalo zákaz potratů, ale pouze přesun této otázky z federální na státní úroveň – v ten okamžik by již nic nebránilo konzervativním jižním státům si prosadit sebekrutější restrikci na omezení interrupce, což by v případě některých opravdu radikálních místo bylo otázkou pouhých dnů.
Trumpovi vzhledem k republikánské většině v Senátu téměř určitě podaří nominaci Barrett prosadit. V případě, že by letošní prezidentské volby musely být kvůli nejasnostem okolo hlasování, na které Trump konstantně bez jakýchkoliv důkazů upozorňuje, přezkoumány, mohl by o výsledku rozhodovat právě Nejvyšší soud. To se naposledy stalo v roce 2000, kdy nakonec konzervativní většina soudu potvrdila kontroverzní výhru George W. Bushe. Je zajímavé, že Barrett tehdy pomáhala ještě jako právnička v advokátní kanceláři najaté právě Bushem s jednáním před Nejvyšším soudem. Není divu, že si ji Trump tak oblíbil…
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
