Mladí a úspěšní kreativci z metropole natočili trapnou xenofobní reklamu a místo omluvy si ještě do namíchnutých Poláků kopli s arogancí na úrovni Miloše Zemana. To, že prostředí českých reklamních agentur je plné ošklivých, zoufale netalentovaných a nekreativních, ale o to sebevědomějších a arogantnějších lidí, není žádná novinka. Tisíce studentů marketingu, PR, médii atd. proudí rok, co rok z nespočtu zkostnatělých či soukromých vysokých škol a vrhá se „prodávat, prodávat, prodávat“ se stejnou chutí jako Daniel Landa na hrb lidožravého žraloka. Bohužel je jich mnoho a lokální žumpa má přeci jen svoje meze. Ve chvíli, kdy začnou výkaly přetékat na chodník, se obyčejný člověk jednoduše naštve a zaklapne víko. Králem markeťáků geniálních svou prostoduchostí a schopností vydávat blbost za Da Vinciho vynález je bezesporu Marek Prchal – autor nadpozemsky mistrovského sloganu „Prostě to...“ (I když se divím, že jej bývalý poslanec a hrdina z Nagana Jiří „Guma“ Šlégr ještě nezažaloval za krádež duševního vlastnictví.). Koneckonců, úspěch lidí, jako je Marek Prchal, je v našich končinách možná i trochu předvídatelný. Pokud studio Najbrt inkasuje miliony za designy, které by za hodinu nohama namalovala i retardovaná opice zkřížená se Slávkem Bourou, pak proč neplatit za prosťoučké vtípky a imbecilní slogany. Kreativní génius Marek Prchal. Nemá smysl se rozčilovat kvůli debilním reklamám. Bylo by to stejně sysifovsky deprimující, jako čekat, až jednou silničáře nezaskočí zima. Co však předvedla česká pobočka nadnárodní reklamní agentury Saatchi&Saatchi ukazuje, že s onou „pražskou kavárnou“ to nebude zas tak horké. Poslední spot, který dělali tito kreativci pro společnost T-Mobile, měl již sám o sobě úroveň, jak se říká, „kunda sem, kunda tam“. Poté, co velká část veřejnosti onu xenofobní reklamu odsoudila, přispěchali její tvůrci na Facebook a vypustili ze sebe gigantické komplexy, hodné rekordně miniaturních penisů. Pokud někomu celá kauza utekla, jedná se o jeden se skečů s populárním hercem a fanouškem Bohemky Ivanem Trojanem. Ivan si pohodlně běžkuje pod vrcholky Krkonoš,  Orlických hor nebo Jeseníků, když se z ničeho nic objeví polsky mluvící individuum s roztaženým kabátem, které vypadá na první pohled jako exhibicionista, ale nakonec se z něj vyklube polský obchodník (rozuměj šmelinář se zkaženými zuby). Ten Ivanovi vymění starý mobil za nový, jenž se k popukání všech televizních diváků hned vzápětí rozbije.

T-Mobile sice reklamu stáhl, ale jeden z Poláků beze smyslu pro tupý humor ji nahrál na Youtube i s titulky.  Řekněme, že by tato 40vteřinová „humorná scéna“ mohla být jednou ze slabších částí některého z filmů Zdeňka Trošky. I když, nechtěl bych Zdeňkovi křivdit. I přes solidní plnovous není Troška přitroublý hipster s moc těsnými kalhoty a závislostí na Clubu Maté. Troška je svým způsobem pravým marketingovým géniem. Jeho filmy si totiž dělají hloupou srandu z hloupých lidí a ještě nechají ty samé hloupé lidi zaplatit za onu hloupost a hloupě se smát svoji vlastní hlouposti. Vtipálci ze Saatchi&Saatchi však onou troškovskou schopností servírovat někomu jeho vlastního psa neoplývají a tak si trochu pomohou. Najdou stereotyp cizince, kterému se může zasmát i ten největší křupan s pěti promile alkoholu v krvi. Logo jako z továrny jménem studio Najbrt Sami možná nezažili 90. léta a jak se člověk cítil trapně na rakouských pohraničních benzínkách mezi regály ověšenými nápisy „Češi nekraďte!!!“ Jasně, reklama prý není určena pro polský trh – to, že Slezsko v podstatě volně přechází do Polska, je jedno – stále jich je u nás méně než Romů, Vietnamců, Slováků a Ukrajinců nebo českých idiotů, kteří by se s onou scénkou mohli ztotožnit a která by se jich posléze mohla dotknout. Nicméně člověk chybuje a chybami se člověk učí. Spojení „uznat chybu“ však patří do rejstříku patricijských reklamkářů asi stejně jako do osobního slovníku Václava Klause. Následně po tom, co polskou velvyslankyni překvapivě spot, slušně řečeno, rozčílil a co přišla kritika jak z Polska a od českých Poláků, tak od lidí, kteří mají alespoň trošku slušnosti, nic jako omluva od tvůrčích démonů pohupujících se v designových křeslech nepřišlo. Naopak, na internetech se objevilo prohlášení výživnější a idiotštější než Policejní akademie 7. Slizounci v nedioptrických brýlích okolo sebe začaly kopat argumenty a protiútoky, za které by se styděl i islámoklast Martin Konvička. V první řadě je prý celá kauza „absurdní“. Opravdu? Možná by si měla ona Evian chlastající sebranka zajít na nějakou hru Harolda Pintera, Samuela Becketta nebo Toma Stopparda, ale spíše by stačil slovník cizích slov do kapsy. Akce vyvolává reakci - když člověk dlouho dráždí krokodýly, propíchne ho rejnok. To je pravidlo, která platí ve fyzikálním i metafyzickém světě. Není na tom nic absurdního. Poláci se sami sobě takhle nelíbí? Absurdní! Pánové Tomáš Löbel (ředitel agentury) a Ondřej Hübl (kreativní ředitel) nejdřív tvrdí, že „v reklamě, která trvá 30 vteřin, vždy používáte určitou zkratku, které bude každý hned rozumět“, avšak o několik řádků později argumentují, že „tahle konkrétní reklama s překupníkem přece neříká, že polský národ je národem šmelinářů, není tam nikde vidět zástup milionů polských veksláků, kteří decimují náš národ. Nebo snad ano?“ Takže onen „polský překupník“ je na jednu stranu zkratkou, které bude každý hned rozumět, ale zároveň je to samoúčelná a náhodně charakterizovaná postava. Pánové očividně moc neovládají sémiotiku – jinak by se jim nestalo, že jejich zkratku nebo hyperbolu pochopí absolutní většina diváků jako negativní stereotyp Poláka (většina komentářů spadá buďto do kategorie znechucení či „vždyť je to pravda“). Ukazování prstem na jiný spot ve stylu „oni taky“ je již téměř Usainem Boltem v závodě trapnosti a ubohosti. Pak tu máme nějaké blábolení o politické korektnosti (v markeťácké hantýrce „Pojď mi hop, politická korektnosti!“ – volně přeloženo: Oddám se koitu s tebou, politická korektnosti.). Vymlouvat se na rebelství vůči „neliberální“ a „svobodu projevu omezující“ politické korektnosti je první zbraní v arzenálu xenofobů a arogantních idiotů. Tomio Okamura tomu říká „pojmenovávat věci pravými jmény“, rozumní lidé tomu říkají paušalizace, generalizace či negativní stereotyp, jejichž logickou konsekvencí je veřejná a bezdůvodná urážka některé skupiny lidí. A proč se brání tímto způsobem, když o pár řádků výše hoši tvrdili, že reklama přeci neříká, že polský národ je národem šmelinářů? Buď pánům ta „zkratka“ moc nevyšla a nebo si nevidí na špičku nosu. Ředitel a kreativní ředitel, kteří nejsou schopni dát dohromady krátký text, který by si v každém druhém řádku neodporoval a kteří naopak zveřejní kravinu, kterou by logicky za minutu rozcupoval i rychlostudent plzeňských práv?! Bohužel jsme ještě neskončili. Ještě je tu „borec na konec“ a tentokrát to opravdu stojí za to: „Je to smutné. Proto prosíme: více nadhledu a velkorysosti. A bude nám všem mnohem lépe. A našim milým polským přátelům: všímejte si raději, jakou sůl sypete do potravin, které vyrábíte pro nás, než našich reklam, které nejsou určeny pro vás.“ To jíž zavání velmi kvalitním kokainem. To nás opravdu nemohli ušetřit všech těch keců? Nebo je skutečně každý Polák, kterému se nelíbí zmíněná urážlivá reklama (včetně velvyslankyně), osobně odpovědný za posypovou sůl, která se na náš trh dostala jako stolní? Pokud tomu tak je, měli bychom se všichni, včetně pánů s hezky českými jmény Löbel a Hübl, omluvit Polákům za to, že jsme potem a krví nezabránili vývozu luxusních likérů s příchutí metanolu do jejich vlasti a tak způsobili smrt minimálně dvou jejich občanů ve městě Kielce. Nebo to není nic proti traumatu, který celé naší zemi způsobila ona technická sůl? V dalším díle série by třeba mohl hokejista ve švédském národní dresu souložit s koněm. Hrdí občané ČR by přeci s nadsázkou měli poukázat na to, že do masových kuliček v Ikee si tu jen tak někdo koninu dávat nebude. Šéf Likérky Drak byl sice zproštěn obžaloby, podvodníci však k distribuci jedovatého alkoholu používali mimo jiné právě její jméno. Pravdou jest, že politická korektnost je často přehnaná a omezuje kvalitní humor – zvláště ten absurdní. Jak je však uvedeno výše, ani na reklamě samotné, ani na celé záležitosti ale nic absurdního není. Polemizovat lze i o tom, jestli se vůbec jedná o humor. V jedné věci se však géniové ze Saatchi&Saatchi Zdeňku Troškovi přiblížili – nezparodovali však české buranství, malost, trapnost a ubohost skrze konzumenty svého díla, ale skrze sebe sama. O Polácích se říká, že jsou agresivní a nechodí pro ránu daleko. Pánové Löbel, Hübl a všichni jejich kolegové by společnosti prospěli nejlépe, kdyby se pokusili tuto fámu ověřit a naklusali do kotle Legie Varšava v dresech Polonia Varšava. Bylo by nám všem mnohem lépe a ještě bychom se konečně opravdu zasmáli. Někteří fanoušci Legie Varšava jsou sympaťáci a mají zuby v perfektním stavu. Pozn.: Doufám, že máte dostatek „nadhledu a velkorysosti“ a pokud pracujete v reklamě, nevzali jste si mé pokusy o humorné paušalizování osobně.