Matovič a jeho "poslední čtyři"

Igor Matovič povede Slovensko k lepším zítřkům - alespoň přesně to slibuje on a jeho kolegové z hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO), které v parlamentních volbách získalo téměř 25 % hlasů. Tím odsunulo dosavadního premiéra Petera Pellegriniho, Roberta Fica a vládní Směr na druhou kolej a konkrétně do opozice. Ačkoliv Matovič u našich sousedů není zcela neznámou tváří, do vedení v předvolebních průzkumech se dostal během krátké chvilky, a to, že "sundal" dlouhé roky neporazitelného Fica je trochu překvapení. Co je tento pán vlastně zač?

Hlavní devízou budoucího vůdce slovenské vlády je showmanství. Matovič se narodil v Trnavě roku 1973. Vystudoval obor Finančního managementu na Fakultě managementu na Univerzitě Komenského v Bratislavě a jal se podnikat. Už v 90. letech ve svém rodném kraji vybudoval silné inzertní noviny a roku 2002 pak založil vydavatelství RegionPress. Firmu, která dnes vydává na 36 regionálních deníků, posléze přepsal na svou manželku Pavlínu a roku 2010 vstoupil do politiky.

Už tehdy chápal, že musí voliče především bavit, aby měl šanci u nich uspět. Založil hnutí Obyčejní lidé a dohodl se na koaliční spolupráci se stranou Richarda Sulíka Svoboda a solidarita (SaS). Pak udělal něco, co ho odlišilo od všech tradičních politiků - vyžádal si pro své lidi poslední čtyři místa na kandidátce. Díky tomu mohl kampaň vystavět na chytlavém hesle "Kroužkujte poslední čtyři", která se vyplatila - on i jeho čtyřka uspěli a poslanci se tak kromě Matoviče stal jeho bratranec, redaktorka jeho novin a jeden z věrných čtenářů.

GALERIE Igor Matovič

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

One-Mat Show

Paradoxně kvůli tomuhle husarskému kousku posléze vládní koalice prosadila zákon, že politická strana jako subjekt musí mít minimálně 300 členů. Přesto si Matovič takhle založil "tradici posledního místa" a i v aktuálních volbách kandidoval ze 150. příčky. Proč? Protože podle něj by poslanci měli pracovat tak, aby přeskočili všechny ostatní a pokud to někdo nedokáže, nemá v Národní radě Slovenska co dělat. Takové Nekecáme - makáme poslovensku, což?

Matovič má sklony k populismu, to je bez debat. Prakticky od začátku své politické kariéry užíval protikorupční rétoriku. Když se dostal mezi slovenské poslance, sám rozdmýchal kauzu známou jako "vtip za 20 milionů", kdy Matovič prohlásil, že po zvolení se s ním sešel jeho kamarád a nabídl mu 20 milionů eur výměnou za svržení vlády Ivety Radičové. Po mediálním humbuku a zahájení vyšetřování se ukázalo, že šlo o vtip. Matovičova záliba v získávání pozornosti novinářů nakonec vedla k rozchodu jeho Obyčejných lidí s SaS. Sám Sulík Matoviče vyloučil s tím, že se všichni členové jeho strany obávali, s čím zase Igor příště vyleze do novin nebo do televize.

A útoky na Roberta Fica a protikorupční apel se ostatně staly i nejsilnější zbraní Matovičovy kampaně k aktuálním volbám. Celou protivníkovu vládu se nebál označovat za mafii či ji přirovnávat k hydře a po odchodu z politiky ji rád posílal doslova do basy. Zároveň odjel na Kypr, kde natočil místo, kde sídlí schránkové firmy, přes něž má skupina Penta pod palcem slovenské zdravotnictví a posléze před slovenským Úřadem vlády zapálil na 5 tisíc svíček za ty, kdo na Slovensku každoročně umírají, protože příliš dlouho čekali na nutnou zdravotní péči.

mohlo by vás zajímat

Robert Fico v roce 1986 vstoupil do KSČ, přitom se označuje za "silně věřícího katolíka". Co by na to řekl páter Toufar?

Matovič obecně sází na kontaktní kampaň a politické happeningy. Když na podpořil referendum o omezení poslaneckých výhod, zaparkoval auto na přechodu v centru Bratislavy a nechal ho tam stát. Přivolané policisty posléze upozornil na svou poslaneckou imunitu a Slováky pak na nesmyslnost privilegií, kterých slovenští politici požívají. Na tohle pochopitelně ten "obyčejný člověk" hodně slyší. Matovič, který rozhodně spadá spíše na konzervativní stranu spektra, dlouhodobě opakuje, že by nešel do koalice s partají, která přijímala zákon o registrovaném partnerství, legalizovala drogy nebo přistoupila na uprchlické unijní kvóty.

Je pravda, že i když míra frustrace z politické scény je podobná, Slovensko je na tom přeci jenom ještě trochu jinak než Česko. I tak se ale ptáme, do jaké budoucnosti Matovič naše nejbližší bratry povede. To ukáže až čas a nám nezbývá, než doufat, že to s jejich charismatickým populistou pro obyčejné lidi dopadne lépe než s tím naším.