Sjeli jste kdysi před svatbou všechny české řeky, a letos v létě sebou poprvé chcete vzít potomky? Nebo jste naopak v životě nestrčili pádlo pod hladinu, a známí vám jako ideální rodinnou dovolenou doporučili vodu? Mají pravdu, ale jak na to? A proč to vůbec dělat?

1. Výchova prožitkem

img_20140510_110905-_kopie.jpg

Autor článku své děti zásadně vychovává osobním příkladem (Foto: foto Iva Brezinová)

Voda má nedoceněnou výchovnou funkci. Není individualistická jako horolezectví ani namáhavá jako vysokohorská turistika. Přes den na lodi vládne pohoda a legrace, večer se sedí u ohně a zpívá. Voda bývá kolektivní akcí dlouholetých kamarádů, svázaných řadou společných zážitků.

Děti si všímají, jak taková parta funguje a jak se k sobě její členové chovají, čímž se nenásilně učí sociálním dovednostem. Třeba, že se cizí lidi venku navzájem zdraví.

2. Iniciace k pobytu venku

imag0401_kopie.jpg

Někdy to holt neteče, a pak se to musí dohnat hrubou silou. Stejně jako v životě (Foto: Foto Ivan Brezina)

Voda je také ideální iniciací, na kterou se pak nabalují další „venkovní“ aktivity. Děti se naučí pádlovat, postavit stan, zvládat rozmary počasí, uvařit na ohni... Přičichnou k přírodě a navíc dostanou přiměřenou porci adrenalinu v peřejích a šlajsnách. Od řeky pak často vede přímá cesta na kolo, do pohorek nebo na běžky. Prostě pryč od počítačů, tabletů a smartphonů (nic proti nim, ale virtualita člověka občas štve). Celé je to vlastně o poznání, že venku je hezky, i když je tam zrovna totálně hnusně.

3. Kompletní smečka

dscn2316_kopie.jpg

Odmalička má svůj kajak a svou odpovědnost (Foto: Foto Ivan Brezina)

Voda s dětmi má i své nevýhody. Než se naučí pádlovat v rytmu, budou vám celé dny cákat na záda. Když se unaví, zlobí a stále dokola se kňouravě vyptávají: „A kdy už tam budeme?!"

S dětmi musíte zapomenout na lahev rumu pod sedačkou a na plavbu od stánku ke stánku s pivem. To všechno jsou ale jen drobné lapálie, na které do druhého dne zapomenete. Děti totiž vodě dodají ničím nenahraditelný pocit kompletní lidské smečky. Oželení bohatýrských kaleb na vodě je cenou, kterou za to rádi zaplatíte.

4. Škola kolem řeky

198692.jpg

Kniha na vodu, kterou nelze pominout

Voda je ideální příležitostí k nenásilnému vzdělávání. Na Berounku vezměte některou z knih Oty Pavla a před spaním z ní dětem čtěte ve stanu. Na horní Lužnici si připravte povídání o Jakubu Krčínovi a rybníkářství, v Táboře pak historky o husitech.

Na Sázavě z loďáku vytáhněte Foglarovy Hochy od Bobří řeky a zastavte se v originálu jejich Sluneční zátoky (u Ledče nad Sázavou, www.slunecnizatoka.cz). Navštivte také Sázavský klášter. Na Vltavě vás čeká klášter Zlatá koruna, na Ohři hrad Loket...

Na jakou řeku?

imag0264_kopie.jpg

Jizera mezi Jilemnicí a Semilami teče, ale jen v květnu (Foto: Foto Ivan Brezina)

Pro rodiny s dětmi jsou vhodné prakticky všechny domácí řeky. Aktuální vodní stav si snadno dohledáte na www.raft.cz a nástupová místa najdete ve vodáckých mapách, kde jsou i vyfoceny všechny jezy s popisem obtížnosti. Dále z mapy vyčtete vhodná tábořiště, což vám umožní přesně naplánovat denní úseky. S dětmi se totiž na vodě nedá jezdit stylem „však my už večer něco najdeme“.

Za ideální začátečnickou řeku lze označit Berounku. Je technicky jednoduchá a navíc protéká krásnou krajinou. Nebojte se ale ani menších řek, které se dají pojmout i jako prodloužený vodácký víkend. S dětmi jsme takhle sjeli tekoucí úseky Ploučnice, Radbuzy, Tiché Orlice... Když se v dubnu pouští Mastník, nevynecháme ho ze Sedlčan až k soutoku s Vltavou, stejně jako květnové Labe z Vrchlabí do Klášterní Lhoty.

Příště: Jak splutí českých řek s dětmi zařídit a na co si dát pozor.