GLOSA: V první linii nejsou doktoři, ale bezdomovci – G.cz
Vyhledávání

GLOSA: V první linii nejsou doktoři, ale bezdomovci

Zdroj: G.cz

Přišlo nám, že celá ta metafora s lidmi, kteří stojí v první linii, je zoufale nepřesná a v mnoha případech dokonce urážlivá. Kdo všechno tedy stojí v první linii? Kdo je v poslední linii? Proč ještě v roce 2020 vůbec bojujem v liniích jak za napoleonských válek?!

Jan Studnička
Jan Studnička 13.5.2020, 09:30

Napříč politickým spektrem

“Zdravotníci, kteří jsou v první linii” byla na začátku milá metafora, která měla ocenit to, že se doktoři, zdravotní sestry a saniťáci rvou s virem za nás za všechny. Pak se do první linie začalo sypat víc a víc profesí, pomalu nezbyl nikdo, kdo by stál ve druhé linii a z milé metafory se stala klasicky nadužívaná floskule.

Něco takového se stane vždycky, a to napříč politickým spektrem, jestli se chápeme. Stalo se to, když se řešilo, jestli dodávka zbraní na Ukrajinu je nebo není přilévání oleje do ohně… a říkalo se to tak dlouho, až jsme rozbili Lubomíra Zaorálka, který v televizi prohlásil, že české zbraně na Ukrajině by jenom přilévaly oheň do ohně. Ta samá věc se stala s vystavováním bianko šeku vládě. V zemi, kde nikdy nikomu nikdo žádný šek nevypsal. Ever. Přesto všechno politici i média tyhle tvary milují. Je to voda na jejich mlýn.

Vpřed!

Zařazování lidí do linií boje s koronavirem je jenom nejnovější oblíbenou lingvistickou činností. A upřímně, strašně se nám vymkla z rukou. Zaprvé, v první linii nikdy nejsou ti nejlepší z nás, kteří mají největší šanci na výhru. Ne, v první linii jsou postradatelní, kteří nikoho nezajímají. Kdybychom byli objektivní, museli bychom si přiznat, že v první linii stojí bezdomovci. Protože stejně jako vojáci v první lajně bohužel nikoho nezajímají a my můžeme v pozoru hlásit premiérovi: “V první linii máme osmdesátiprocentní ztráty!” A on může s klidem říct: “A koho to zajímá?!” Jak se říká v South Parku: “Vy jste součástí operace Lidský štít!”

Kdepak, lékaři jsou nějaké speciální jednotky, operující hluboko za nepřátelskou linií, obklopeni nepřáteli. Tam, kde vás může jediná chybka stát život. A to jim dává, nebo by jim minimálně mělo dát právo, nechat si udělat cool kérku a nechat se od ostatních zvát na drink.

V jakých liniích jsme my ostatní, to upřímně netuším a netuší to ani ti, kteří s řečmi o první linii začali. Hádám, že v poslední linii jsou domovy důchodů, protože mají být jakoby v bezpečí, ale když nepřítel udeří tam, už se s tím nedá moc dělat... lidi na homeofficu jsou zaseklí v zákopové válce, lidé, co doplňovali regály v obchodech jsou paradoxně medici, protože jsou sice na frontě, ale ideálně přímo nestřílejí, politici velitelský štáb a konkrétně ministryně Schillerová je zmatený provianťák, který sice všem hází zoufale potřebnou munici, ale často ji hodí doprostřed minové pole s tím, ať si pro ní prostě dojdete, vždyť o co jde?

Co mě ale znepokojuje nejvíc je, když o prvních liniích mluví profesor Prymula. On asi bude excelentní epidemiolog, ale že to někdo může dotáhnout na plukovníka s touhle představou o vedení války, to je trochu děsivé.

Podobné články

Doporučujeme

Další články