S postupující moderní dobou nepřibývá nijak výrazně úspěšných lidí. Přibývá však lákavých vidin a pocitu, že i právě VY to můžete dokázat. Většinou vám to ale někdo musí nejdřív sdělit. Pomyslné americké ikony západního pozlaceného světa podivně zmutovaly a americký sen dokulhal poněkud znetvořený až do té naší české kotliny. Je na něm něco opravdového, nebo se jedná o usměvavou politiku razící heslo "chléb a hry"?  

Everyman

safintraroofing.wordpress.com Tento anglický výraz označuje postavu "obyčejného člověka". Everyman je ideálním hrdinou literární nebo filmové fikce. Publikum se s ním nejsnáz ztotožní - je jedním z nich. Ve chvílích, kdy lid omrzí donekonečna sledovat nebo číst eskapády nadpřirozených polobohů, boháčů a dalších beletrických hrdinů, nastupuje Everyman - hrdina z lidu. V případě fikce jistě chvályhodná metoda. V případě "návodů pro život" v každodenní realitě poněkud vychytralá taktika. To, že se nám všichni propagátoři fanaticky pozitivního myšlení snaží namluvit, že každý z nás je důležitý článek soukolí a i ten nejmenší člověk je prakticky hybatelem společnosti (a tedy patrně světa), to všechno trochu zavání nejen kolektivistickou totalitou, ale i politickým populismem. Vždyť v čem se tato teorie liší od naivně falešných proslovů politiků na předvolebních mítincích? "Jsme jedni z vás, chápeme vaše problémy a jsme tu proto, abychom je s vámi sdíleli a vyřešili." Tahle část celé té pozitivní filozofie se nám prakticky snaží sdělit, že my všichni jsme Everymani a všichni máme stejnou startovní čáru, schopnosti a možnosti. Kecy. Nad hřbitovem kdesi v Oxfordshiru, kde je pohřben George Orwell, svítí krvavý měsíc a vyjí vlci. Něco divného visí ve vzduchu.  

Self-made man

www.theamazingpics.com Self-made man může být vlastně dalším vývojovým stádiem Everymana. Výraz se dá volně přeložit jako "člověk, který se sám vypracoval". Tedy pozor, člověk, kterému nestačilo být jen "obyčejný" Everyman (což se ještě před chvilkou zdálo jako naplňující životní úděl), ale rozhodl se, že tedy ty svoje neomezené možnosti a schopnosti využije. Tak jak to vtlouká stožárem s hvězdnatou vlajkou americký sen do hlav generacím zaslepených Američanů již téměř 250 let. Nezřídka se ovšem ukáže, že takový Self-made man se sice vypracoval sám, ale ejhle! Vlastně neměl tak úplně stejnou startovní čáru jako zbytek plebejců. Sociální vrstva, rodina, vlivné kontakty a v neposlední řadě peníze - to všechno můžou být dobří kamarádi a spojenci v celé té filmové cestě za úspěchem. Celá záležitost se však tváří trochu jako falešná loterie. "Sledujte každou neděli. Jeden z vás vyhraje v Superstar, získá 10 milionů, vezme si pracháče, poníží se před kamerou a získá peníze, pseudo slávu, peníze, 15 minut slávy, pomíjivý mediální zájem, peníze a znovu peníze..." A zbytek národa sedí, tleská, dojatě pláče a říká si: "Tak ono to přece jen jde! Vyhrabat se z toho bahna. Když mohl on, tak já to dokážu taky!" Výborně, stává se z vás adept na Self-made mana a postupujete do finálového kola. Zpět v Oxfordshiru. George Orwell se v hrobě neklidně převaluje, zatímco zástupy moderních a pokrokových lidí pochodují do rytmu, který se tváří jako moderní taneční beat. Když se však pozorně zaposloucháte, uslyšíte galejnický buben.  

Yes Man

cranesareflying1.blogspot.com Název pravděpodobně mluví sám za sebe - jedná se o člověka, který prostě všemu říká "ano". Je to král pozitivity, velitel entuziasmu a náčelník nadšení. Opravdu však té pozitivitě vládne? Nebo si od ní naopak nechá poroučet? Yes man je člověk, který se ztratil kdesi v průběhu stádia Self-made mana. Tvrdě na sobě pracoval, a teď je z něj úspěšný člověk. Opravdu? "No ano" můžete namítnout, "má přece skvělou pozici a žije pro svou firmu a jeho entuziasmus se mu vrací i s úroky." Zadívejme se však Yes manovi pozorně do očí. Vidíte tu prázdnotu? Tu bezbřehost už napůl vymytého mozku? Ne, nenechme se zmást. Tato zombie přesvědčená o tom, že na sobě pracuje a plní si svůj "americký sen", vlastně nikdy nepřestala být oním původním Everymanem. Je to mravenec dělník s nově nablýskaným chitinovým krunýřem. Jeho úděl je však stejný. Sloužit mraveništi a nosit jehličí. Díky sugestivním kecům pozitivní avantgardy má však pocit, že šuká královnu. George Orwell už se v hrobě probudil úplně, kouká se kolem sebe a ptá se co se to sakra děje. A všude kolem pobíhají bandy až nezdravě nadšených pracantů téměř ejakulujících štěstím, že konečně zlepšují kvalitu svého života. Přitom ale jenom nevědomky přispívají do soukolí, nebo ještě lépe - do "kombajnu" - slovy amerického beatnika Kena Keseyho. Yes man je konečné stádium stvoření - poslušné Frankensteinovo monstrum moderní společnosti. V duchu vidím stovky obřích továrních hal rozeseté po rovných pláních. Uvnitř každé z nich jsou desetitisíce krátkých běžících pásů a na nich běhají lidé. Nebo možná jen byli kdysi lidmi. Jsou z nich morčata běhající do omdlení v kole. Krysy v bludišti, které pořád slastně čekají na zasloužený sýr a znovu a znovu si jdou poslušně pro elektrický šok. Sisyfové, kteří s nadšeným úsměvem ve tváři tlačí do kopce balvan a ani se nezastaví, když se jim těsně před vrcholem skutálí zase dolů. Pokračují setrvačně dál. Postavy na běžících pásech se také usmívají, mají na očích klapky a do mozku jim jsou zavedeny elektrody s virtuální realitou. Matrixem. Vidí v něm, jak si jdou úspěšně za svými sny, jak naplňují smysl svého života. Ten jim však zatím ubíhá mílovými kroky. Jediná šance je klapky si sundat, rozhlédnout se po realitě a uvědomit si, že dokázat něco v životě musí jít i bez umělohmotných pozlacených nadějí a fanatického nadšení. Everyman, Self-made man a Yes man se můžou zdát jako pozitivní postavy, nakopávající lidi k aktivitě. A samozřejmě, že to tak může i v některých případech být. Ale já nevím jak vy, ale v mém světě se takoví superhrdinové nehodí ani do komiksů - Batman by je s přehledem sundal. Radši budu věřit v reálné schopnosti skutečného člověka, neznámé šance a náhody a vzájemnou odlišnost našich možností a charakterů. Takhle je to totiž daleko upřímnější a napínavější.