Celý svět čeká na vakcíny proti covidu jako na smilování boží. Respektive, celý svět kromě Miloše Knorra a lidí ze Staroměstského náměstí, kteří se nenechají oblafnout Billem Gatesem. Ale kdy konečně dorazí? Co je za problém? A na co vše můžeme v této souvislosti ještě narazit?
Samotná vakcína...
Zaprvé je třeba si říct, že vytvořit na něco vakcínu trvá roky. Lidstvo se za současné situace pokouší vyvinout vakcínu v rámci měsíců a nejspíš se mu to podaří, což je… samo o sobě takový malý zázrak a důkaz toho, jak daleko jsme došli. Jenže nás teď nezajímá kontext, my chceme vědět, kdy se konečně budeme moct zase v barech s cizími lidmi ocucávat na záchodech.
No, to ještě nějakou chvíli samozřejmě potrvá. V současnosti se vyvíjí nějakých dvě stě vakcín proti covidu, když do toho budeme počítat i ty trapné pokusy jako třeba ten, který vedeme my, při vší úctě. Z těch dvou set je zhruba čtyřicet projektů slibných. A z těch čtyřiceti máme nějakých jedenáct favoritů, jejichž vědecké týmy a výrobci jsou schopni dodat vakcínu v následujících několika měsících. Nejspíš jste někde museli slyšet, že první vakcíny můžeme očekávat někdy na přelomu roku až do léta příštího roku. Nutno dodat, že ta vyhlídka na začátek roku 2021 je podle odborníků “velice optimistická”, takže si ještě nedělejte naděje.
Každé testování vakcín má tři fáze, přičemž ta třetí teprve čeká i ty největší favority. Ta spočívá v tom, že naočkujete několik tisíc lidí a pak čekáte, jestli se znovu nakazí nebo ne. Tahle fáze má několik problémů. Zaprvé trvá dlouho. Protože musíte zjistit, jak dlouho naočkovaný subjekt nově získanou imunitu udrží. Zadruhé, jen těžko můžete své subjekty cíleně vystavovat smrtící chřipce, abyste zjistili, jak jsou na tom, to je hluboce neetické… i když je pravda, že v Británii už se hlásí dobrovolníci, kteří jsou ochotni se nechat vystavit covidu.
Ta Británie v téhle debatě extrémně důležitá, protože zatím to vypadá, že závod o nejrychleji dodanou vakcínu vyhraje společnost Astra Zeneca, která vyvíjí léčivo ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou.
… je jen začátek
Samotná distribuce bude taky problém. Zaprvé, ze začátku bude omezený počet dávek, takže se nejdřív začnou rozdělovat tam, kde jsou nejvíc potřeba. To budou stoprocentně lékaři v první linii. I když v tomhle státě to klidně mohou být tažní koně, kdo ví. Pak se mluvilo o tom, že by vakcíny měly dostat ohrožené skupiny, a to znamená z velké části senioři. Jenomže! Senioři mají obecně slabší imunitní systém a ten si třeba nebude ochoten kvůli vakcíně dělat protilátky. Možností je krátkodobě imunitní systém naboostovat léky, ale to už jsme zase u mnohem náročnějších procedur. Otázka tedy je: Budou se senioři očkovat? Do kolika let? Je morální se na tohle ptát? Jsme ochotni “vyhodit” část vakcín?
Seniory taky můžeme ochránit tou tak často zmiňovanou stádní imunitou, ale pro tu musí mít imunitu alespoň šedesát až sedmdesát procent populace. A i kdybychom dostali sedmdesát procent populace pod jehlu, museli by fungovat všechny ty vakcíny perfektně. Protože když bude fungovat jenom polovina z nich, máme naočkovaných jenom třicet procent společnosti. Další problém.
A to už vůbec nemluvíme o tom, jak dlouho může trvat, než Česká republika dostane do rukou sedm milionů dávek nedostatkové vakcíny, když prezident Zeman má hlavu v ruském pozadí a premiéra Babiše v Bruselu všichni nanejvýš tolerují. A teď pozor, to se bavíme pouze o scénáři, kdy bude stačit jedna dávka vakcíny. Co když bude potřeba přeočkovat? Třeba dvakrát? Najednou jsme na úplně jiných číslech a úplně jiných logistických operacích.
A pak je tu ten princip “musíme to zvládnout všichni”. Protože pokud necháme část světa neočkovanou, bude se to svinstvo pořád vracet. Schválně se zamyslete, která země bude během hororové hospodářské krize chtít platit tisíce letů s vakcínami do Afriky.
Vakcíny nás možná zachrání časem, ale nepřijdou zítra a nejsou ničí eso v rukávu. Musíme bojovat sami. Noste roušku, myjte si ruce, dodržujte pravidla a buďte opatrní.
Podobné články
Martin Miko
Kateřina Horáková
Doporučujeme
Jan Fiedler
