Co má společného 24. červen? Narodil se parašutista Jan Kubiš a byly vypálené Ležáky – G.cz
Vyhledávání

Co má společného 24. červen? Narodil se parašutista Jan Kubiš a byly vypálené Ležáky

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Historie má někdy smysl pro ironii, byť v tomto případě poněkud hořkou. 24. červen si můžeme pamatovat jako den, kdy se v roce 1913 narodil parašutista Jan Kubiš, který se do povědomí všech zapsal jako jedna z hlavních postav operace Anthropoid. A právě po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha byly v roce 1942 v ten samý den vypálené Ležáky. Smutné datum.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 24.6.2020, 07:11

V hlavní roli...

Operace Anthropoid, v rámci které provedli parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík atentát na nenáviděného Reinharda Heydricha, kterému se přezdívalo Smrtihlav, je považovaná za nejvýznamnější diverzní akci, která byla za druhé světové války uskutečněna na území Protektorátu Čechy a Morava. A je vnímaná jako akce, která je výjimečná i v kontextu celé tehdejší Evropy, která byla šíleným válečným konfliktem v té době zmítaná.

Cíl celé operace byl jednoznačný – Heydrichova likvidace. Heydrich patřil k největším pohlavárům nacistické třetí říše, byl SS-Obergruppenführerem a generál policie. Byl také spoluautorem tzv. konečného řešení židovské otázky, které následně vedlo k likvidaci milionů Židů ve vyhlazovacích táborech. Důvodů k nenávisti na území Protektorátu tedy bylo více než dost. Proto 29. prosince 1941 seskočili nedaleko středočeských Nehvizd parašutisté Kubiš a Gabčík. A právě Jan Kubiš se narodil 24. června 1913.

Armáda mu byla osudem

Narodil v Dolních Vilémovicích na Třebičsku do rodiny nemajetného obuvníka. Měl celkem pět vlastních sourozenců, ale dva zemřeli jako děti. Jako malému, v šesti letech, mu zemřela i matka. Otec se posléze znovu oženil a nová manželka si přivedla do rodiny své čtyři děti. S Kubišovým otcem si pak další čtyři pořídili. Není proto divu, že se ho jako dítěte ujala rodina jeho vlastní matky, která ho vychovávala. Po základní škole začal pracovat nejprve jako čeledín a pak i v cihelně, ale v roce 1935 byl povolán do armády, která se mu stala de facto osudnou. Svoji armádní kariéru začínal v Jihlavě, ale jeho stopy v té době najdete i na Opavsku. 19. října 1938 se sice v rámci demobilizace vrátil domů, ale již o necelý rok později, 16. června, přešel ilegálně do Polska a v Krakově se přidal ke vznikající československé jednotce.

Následně si prošel Francouzskou legií, a to původně s pětiletým závazkem. Toho byl ale po vypuknutí druhé světové války zbaven. Byl přeřazen k 2. pěšímu pluku a v jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. Dne 22. prosince 1939 byl povýšen do hodnosti rotného. Po porážce Francie ho v červenci 1940 čekala evakuace egyptskou lodí Rod el Farag do Anglie a tam již byl odvelen k 1. pěšímu praporu československé smíšené brigády a přihlásil se do výcviku pro speciální úkoly. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a již za měsíc byl povýšen do hodnosti rotmistra. V druhé polovině roku 1941 absolvoval také parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. To ho vše ho kvalifikovalo do výsadku Anthropoid, kde na žádost Jozefa Gabčíka nahradil zraněného rotmistra Svobodu.

Na území Protektorátu Čechy a Morava byl 29. prosince 1941 Jan Kubiš společně s již zmiňovaným Gabčíkem vysazen pod krycí identitou Otto Strnad. Původně měli být vysazení v Ejpovicích u Plzně, ale došlo k navigační chybě a oni seskočili u středočeských Nehvizdů. Do Plzně se ale přesunuli, protože právě tam byly první záchytné adresy, na kterých jim byla poskytnuta pomoc. S pomocí domácího odboje se následně přesunuli do Prahy. Anthropoid ale nebyla jediná operace, které se oba parašutisté zúčastnili. Nezapomeňme na Canobury, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku. Bohužel neúspěšně.

Jan Kubiš se také v této době kontaktoval se svoji rodinou. Jeho bratr mu dokonce ušil oblek, který měl na sobě 27. května 1942, tedy v ten, kdy společně s kolegou Gabčíkem provedli v pražské Libni atentát na Reinharda Heydricha. Vše ale nevyšlo ten den tak, jak mělo. Heydrich měl být původně zabit Gabčíkem, a to střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se mu ale zasekla, a proto Kubiš použil předem připravený modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem. Bylo mu následně poskytnuto ošetření doktorkou Miladou Frantovou, o jejíž statečnosti jsme také psali. Nenáviděný nacista byl ale při útoku vážně zraněn a 4. června 1942 v libeňské nemocnici Na Bulovce zemřel. A nacisté se začali mstít.

Všech sedm parašutistů, kteří se po atentátu ukrývali v kryptě, a kde je také 18. června 1942 nacisté odhalili, nepřežilo. Rozjelo se masivní zatýkání. Jen z okolí Kubiše bylo pozatýkáno postupně 250 lidí, a to hlavně z okolí Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší Kubišova rodina byla převezena do Mauthausenu. 14 příbuzných bylo popraveno, a to včetně jeho nevlastní sestry, které v té době bylo pouhých 17 let.

Následovalo 10. června 1942 vypálení Lidic, ale ani to nacistům, kteří prahli po pomstě, nestačilo. O 14 dnů později, 24. 6., lehla popelem i osada na Chrudimsku Ležáky. Proč právě Ležáky? Právě tam byla ukrývaná vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která byla také zapojena do operace Anthropoid a tím pádem do atentátu na Heydricha. Úkolem této operace bylo mimo jiné vysazení speciálně vyškolených parašutistů na území protektorátu k zajištění rádiového spojení s Londýnem. A k tomu byli vybaveni právě onou vysílačkou s krycím názvem Libuše. Dalším úkolem operace bylo vytvoření střediska, které by koordinovalo činnost dalších vysazených parašutistů.

V Ležácích, které tvořilo osm domů, se v zásadě opakoval smutný scénář z Lidic. V brzkém odpoledni byla vesnička obklíčena, obyvatelé shromážděni na jedno místo a převezeni do Pardubic, konkrétně do vily Zámeček. Celkem 33 dospělých osob zde bylo pozdě večer zastřeleno. Jedenáct ležáckých dětí zahynulo, a to pravděpodobně v plynové komoře v polském Chelmnu a jen dvě dány na převýchovu do Německa. Jednalo se o sestry Jarmilu a Marii Šťulíkovi. Po válce se do Čech vrátily.

Ležáky, na rozdíl od Lidic, nebyly po válce obnoveny, ale na jejich místě vznikl památník. Památník tvoří jednotlivé pomníky, tzv. hrobodomy, kterými jsou vyznačené půdorysy původních budov. Je zde i pietní místo, které tuto tragédii připomíná.

Nepodezříváme nacisty, že by se tak zajímali o datum narození statečného parašutisty Kubiše, když plánovali vypálení Ležáků. Uznejte ale sami, že je to zvláštní shoda náhod. A Jan Kubiš by určitě žádnou radost z takového "dárku a oslavy" neměl, tím jsme si jistí.

Podobné články

Doporučujeme

Další články