Není moc konverzačních témat, která by dokázala společnost rozdělovat napříč takovým způsobem, jako to umějí právě tradiční býčí zápasy.
Ať už se ale postavíte na stranu ochránců zvířat a vegetariánů, nebo naopak na stranu zastánců lidových tradic, vždy budete čelit množství argumentů z druhé strany tábora.
Aby vaše argumenty byly napříště pádné, seznámíme vás alespoň zběžně s několika zajímavostmi ze světa této zvláštní „reality show“.
1. Běhy s býky neodmyslitelně patří ke každoročním slavnostem, které se v průběhu léta konají po celém Španělsku. Ty nejznámější se odehrávají v Pamploně, kde se začátkem července slaví svátek svatého Fermína. Do ulic tam společně se zvířaty vyrážejí stovky lidí. Na býčí tradice si potrpí ale i v Portugalsku, Mexiku, Francii a Itálii.
2. Korida se původně odehrávala na náměstích. Teprve později nechala španělská šlechta těmto zápasům vystavět arény neboli plazas de toros, doslovně náměstí býků, kam se tahle lidová zábava následně přesunula. Nejstarší aréna se nachází v Seville, největší pak v Madridu.
3. I když to na první pohled nemusí být zřejmé, korida má ustálené dějství podobně jako divadelní představení. Napřed probíhá tzv. paseíllo – defilé, kdy se všichni matadoři představí, následují dvě vystoupení s „kapotou“, což je velká růžovo-žlutá těžká látka, a jedno s „muletou“, menší a lehčí červenou látkou. Diváci pak fandí podobným způsobem jako na hokeji a prožívají každou třetinu zvlášť.
4. V první třetině matador zápasí s býkem pomocí kapoty, v druhé třetině banderilleros zapichují do hřbetu býka krátká kopí a ve třetí třetině, v tzv. „třetině smrti“, matador vymění kapotu za muletu a dostane krátký mečík. Abyste porozuměli termínům, vězte, že arénní býk se jmenuje toro a profesionální zápasník torero. Torerové se následně dělí na matadory – to jsou ti hlavní, pikadory (nepleťte si je s jihočeským názvem pro párek v rohlíku) a banderillery. Celá tato družina, neboli cuadrilla (česky skvadra) čítá dva pikadory a tři banderillery. Uf... Chápete?
5. Býci chovaní pro koridu vyrůstají na speciálních rančích až do svých 4 let. Po celou dobu k nim lidé přistupují pouze na koni. Člověka tváří v tvář tak býk vidí až v aréně, a to teprve ve chvíli, kdy do ní vběhne k zápasu.
6. Před vpuštěním do arény bývají býci záměrně handicapováni, čímž se sníží riziko pro člověka. Ostré rohy jsou opilovány a do očí je jim vetřena vazelína, což značně sníží býkovu schopnost orientace. Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře vydráždit a rozzuřit. Jenže někdy je zvíře chytřejší a ani předchozí opatření nejsou dostatečná.
7. Ke koridě můžeme přistupovat dle svého uvážení. Zásadní a neoddiskutovatelnou nespravedlnost ale spatřujeme v momentě, kdy býk torera pracně a s vypětím všech sil usmrtí, ale místo toho, aby mu byl spravedlivě darován život, je stejně poražen a následně ‚zbourán‘, jako tomu bylo letošní rok. Aby se náhodou nestalo, že by se vítězný býk dostal k dalšímu zápasu a své cenně nabyté zkušenosti využil ku prospěchu svému. Je totiž známo, že býci se učí neskutečně rychle.
Ano, bejk totiž není žádnej vůl. Jediní voli jsme tu možná tak akorát my, když se vesele častujeme jmény kastrovaných zvířat, aniž bychom o tom měli mnohdy vůbec tušení.