fb pixel Češi budou možná řádně přispívat do NATO, ale možná také ne. Uvidíme – G.cz
Vyhledávání

Češi budou možná řádně přispívat do NATO, ale možná také ne. Uvidíme

Zdroj: Flickr.com - 7th Army Training Command

Je to jednadvacet let, co se Česká republika s velkou slávou přidala k NATO. Zeman tenkrát řekl, že je to pro nás “slunečný den” a vůbec všichni jásali. Všichni až na komunisty, ultrapravičáky a skoro polovinu národa. Dnes je už NATO vnímáno natolik pozitivně, že Andrej Babiš dokonce zvažuje, že bychom mohli začít plnit naše závazky.

Jan Studnička
Jan Studnička 12.3.2020, 13:36

Můžeme být taky v partě?

Čeští politici chtěli do NATO vždycky. Už v roce 1990 jsme to tak jako nadhazovali na mezinárodních kongresech, že bychom jako byli rádi taky členy party, že jsme taky cool… A to jsme pořád ještě byli oficiálně členy Varšavské smlouvy! Vojtěch Filip by o nás řekl, že jsme zrádci.

Varšavská smlouva se rozpadla v roce 1991. Václav Havel nejdřív zastával názor, že by se měla Severoatlantické aliance rozpustit taky, teď když je konečně všechno v pořádku a nikde nikomu nic nehrozí, že. To byl poněkud naivní , i když vlastně hezký, názor. Brzy byl ale svým okolím přesvědčen o tom, že je to hloupost a opřel se do snah o vstup. Byl první hlavou země z bývalého východního bloku, které se podařilo navštívit centrálu NATO v Bruselu. A jak bylo řečeno, celá politická reprezentace devadesátek moc moc chtěla do Aliance. Až na dva subjekty. Můžete hádat třikrát, ale bude vám stačit jednou. Áno, KSČM byla proti vstupu a Sládkovi Republikáni byli proti vstupu. Hádejte, kdo je dneska pro vystoupení z NATO dneska. Mhm, KSČM a SPD.

Každopádně, vstup do Aliance byl dlouhý proces. Dlouho se uvažovalo o referendu, ale nakonec se všichni tak nějak shodli na tom, že bychom se do NATO přes referendum v životě nedostali, plus žádný jiný stát to nedělal. Dlouhá jednání, politicko-vojenské delegace jezdily Praha-Brusel, Brusel-Praha. S rokem 1997 přípravy vrcholily, Klaus řekl do rakouské televize, že jsme připraveni vstoupit bez jakýchkoli dalších nároků, takže náš přístup se v Belgii bral jako hotová věc.

Problém byl jinde. Tam, kde je vždycky. Na východě. Konkrétně v Rusku. V Moskvě, abychom byli ještě konkrétnější. Což jste určitě pochopili, když se řekne Rusko, nikdy nikdo nemyslí Jakutsk. Američané si totiž nebyli jistí, jak poměrně čerstvá Federace zareaguje na to, že se postkomunistické státy přidávají k Alianci. Když ale přišla zpráva, že Rusko nehodlá činit ani vojenská ani ekonomická protiopatření, měli jsme z poloviny vyhráno.

Jednání se pak protáhla proto, že se uvažovalo, o kolik se NATO rozšíří v první vlně. Česko bylo v podstatě hotová věc, podobně jako Maďarsko a Polsko. Obecně se ale v Bruselu soudilo, že by bylo lepší, kdyby první rozšíření o postkomunistické státy bylo menší. Takže Slovinsko a Rumunsko bylo ze hry a na podzim 1998 nás severoatlantičtí generálové odklepli, takže... hurá do Aliance!

12. března 1999 Jan Kavan podepsal v Missouri ratifikační smlouvu a předal ji do rukou Madeleine Albrightové. Václav Klaus se nechal slyšet, že tohle je nejvýznamnější moment v historii Česka od roku 1948. A o čtyři dny později, když se v ústředí NATO šplhala na vrchol stožátu česká vlajka, Miloš Zeman prohlásil, že tohle je pro nás slunečný den.

Pojďme si promluvit o penězích

Česká republika platí Severoatlantické alianci peníze. Jakože hódně peněz. V našich poměrech. Bývá to ročně něco kolem půl miliardy. Reálně je to většinou něco málo pod jedno procento rozpočtu Aliance. A všechny ty peníze se nám většinou vráti na armádních investicích, kterých můžeme být díky NATO součástí, takže v podstatě… neplatíme nic za to, že nad námi nejmocnější vojenská síla na planetě drží ochranou ruku.

Problém je, že nad námi nebude držet ochranou ruku, pokud nebudeme dodržovat závazky. Těch závazků je několik, ale ten hlavní, o kterém se neustále mluví, jsou dvě procenta z HDP, které bychom měli ročně do Aliance poslat. Andrej Babiš koketuje s myšlenkou, že bychom mohli začít plnit své závazky už od loňského dvacetiletého výročí. Dokonce se zavázal, že na dvouprocentní sazbu najedeme od roku 2024. Ale taky nezapomněl zmínit, že ta dvě procenta “nejsou vytesána do kamene” a uvidí se, jestli bude mít ekonomika stále ten hladký stabilní růst.

Spoiler alert s koronavirem asi nebude. Ale můžeme doufat. Už proto, že do situací kolem viru bude dost možná muset někde zasahovat naše profesionální armáda, dělá se to tak běžně. Aspoň to tvrdil budoucí šéf Evropské obranné agentury Jiří Šedivý. A za to, že máme takhle vymáklou armádu vděčíme z velké části NATO.

Podobné články

Doporučujeme

Další články