Radek Kovanda 19.12.2015, 12:45

6. Vzduchovka Red Ryder (1938)

Americká společnost Daisy začínala v roce 1882 jako Plymouth Iron Windmill Company. Ano, stavěla větrné mlýny. K nim pak jako bonus začala v roce 1886 dávat novopečeným majitelům také vzduchovky, které vyráběla sama v rámci přidružené výroby. Její vzduchovky se ale staly tak populárními, že nakonec prodávala už jenom je. Tyto vzduchové zbraně získaly své jméno poté, co generální ředitel společnosti Lewis Cass Hough z jedné vystřelil a nadšeně zvolal: „It's a Daisy!“ (To je krása – jinak daisy je v češtině též sedmikráska nebo kopretina). A jmenují se tak od té doby nejen zbraně, ale celá tahle ‚vzduchová zbrojovka‘.

V roce 1938 představila nový model Red Ryder, připomínající legendární winchesterovku a pojmenovaný po hlavní postavě stejnojmenného a tehdy velepopulárního westernového komiksu. Podle očekávání se stala velkým hitem a spoustě dětí a mládeže ji ten rok přivezl Santa. Později se objevila i ve filmech, což její popularitu nadále utvrzovalo.

Ostatně, vyrábí a úspěšně se prodává se dodnes – viz www.daisy.com.

7. View Master (1939)

Systém View-Master je založen na tzv. stereokotoučcích, které byly vynalezeny a uvedeny na trh začátkem roku 1939. Celý systém se skládal z fotoaparátu, speciální řezačky na film, kotoučků, kukátka a projektoru. Pro děti byl určen ‚pasivní‘ systém, k němuž dodávala kotoučky s již nafocenými diapozitivy (s převážně pohádkovými motivy) společnost Saywer, která ho měla patentovaný.

U nás vyráběla později podobný systém společnost Meopta a sama rovněž dodávala i předfocené kotoučky – jejich seznam najdete TADY.

8. Slinky (1945)

V roce 1943 bádal mechanik amerického námořnictva Richard James nad tím, jak pomocí pružiny zajistit a stabilizovat citlivé přístroje na palubě lodi při drsném počasí. Náhodou zavadil o jednu z pružin, které za tím účelem sestrojil – a koukal, jak pružina sama ‚sestoupila‘ z police na hromadu knih, z ní na stůl a z něj na podlahu, kde zůstala stát. Přes prvotní protesty své manželky ji vyzkoušel na dětech ze sousedství – byly unešené.

Pak si půjčil 500 dolarů a společnost James Industries – i s teď již svolnou manželkou, která ‚chodící pružinu‘ překřtila na Slinky (což znamená v dnešní mluvě ‚sexy‘ a navíc foneticky imituje zvuk, který pružina při roztahování a stahování vydává). V místní nástrojárně nechali vyrobit prvních 400 kusů, zabalili je papírových krabic a označili cenou 1 dolar. Dlouho je nemohli nikde udat, než jim v obchodním domě Gimbels ve Filadelfii dovolili postavit si v oddělení hraček malý stánek a svou chodící pružinu zde předvést. Všech 400 kusů vyprodali během jedné hodiny. Dnes originální verzi Slinkyho prodává společnost Poof Products, jíž v osmdesátých letech Richardova manželka prodala prosperující firmu James Industries.

9. Mr. Potato Head (1952)

Hračku jménem ‚Pan bramborová hlava‘ vynalezl George Lerner – byl to jediný, zato ale veleúspěšný vynález jeho života. Jednalo se o různé části lidského těla (uši, oči, nos, ústa, boty a klobouk) vyrobené z tvrzeného plastu se špičatými konci, díky čemuž mohly děti ‚zlidštit‘ domácí zeleninu z maminčina špajzu, typicky tedy brambory, ale třeba i mrkev, celer, petržel... Lerner původně prodal tento nápad výrobci cereálií, který chtěl plastové části dávat do krabic jako bonus pro dětské zákazníky. Záhy ale o věc projevili zájem bratři Hassenfeldové (zakladatelé dnešního hračkářského gigantu Hasbro).

George Lerner odkoupil tedy licenci zpět za větší částku. Hračka se stala roku 1952 nejen americkým hitem, zřejmě i z toho důvodu, že na ni běžela reklama v televizi – vlastně vůbec první TV reklama na hračky na světě. Později k setu přibyla i plastová brambora s otvory pro patřičné tělesné části, zejména kvůli množícím se stížnostem ohledně hnijících dětských výtvorů a novým hygienickým nařízením. Z hračky se stala pop-ikona, objevila se jako reálná postava v mnoha animovaných filmech, naposledy třeba v Toy Story. Vyrábí se v různých variacích dodnes.

10. Lego (1958)

Firma Lego (složenina z dánských ekvivalentů českých slov „hrát si“ a „dobře“) fungovala již od od roku 1932 v dánské vesničce Billund. Tehdy se tak ovšem ještě nejmenovala, pracovala pouze se dřevem a kromě hraček vyráběla hlavně žebříky a žehlicí prkna. Teprve po druhé světové válce se začala soustředit pouze na hračky a do výroby zapojila také plast. Tzv. samojistící kostky nejsou jejím vynálezem, odkoupila jiný, anglický vynález, ale značně jej zdokonalila. Hit udělaly z Lega roku 1958 nejen nové designové krabice, ale zejména nové duté obdélníkové díly s výstupky na vrchní straně a s kruhovými trubičkami na straně spodní. Výroba kostek LEGO je dnes nadnárodní záležitostí. Kromě dvou továren v Dánském království se vyrábí v Maďarsku, Mexiku a od roku 2000 také v Česku u Kladna. Celkový roční objem vyrobených kostek je přibližně dvacet miliard, což je 600 dílků za sekundu.