V roce 1999 Americký filmový institut zvolil Humphreyho Bogarta největší mužskou hvězdou zlaté éry Hollywoodu. Nejslavnější tváří klasických amerických bijáků 30. a 40. let tak uzavřeme článkový seriál Hvězdy starého Hollywoodu. A když se řekne Bogart, ruku v ruce s tím jde i „nejcitovanější film historie“, veleslavná Casablanca Michaela Curtize, protiválečné drama, které třeba v Německu až do poloviny 70. let nikdo neviděl v původní verzi. V té jsou totiž zrovna Němci za národ hnid a padouchů.
Ostříhaná Casablanca
Osm oscarových nominací, z toho tři proměněné, oslavné ódy od domácích i zahraničních kritiků, kladná odezva na výborný scénář, emocionální síla snímku jako celku, herectví Ingrid Bergman a především pak Humphreyho Bogarta, nepřekonatelného hollywoodského idolu v úloze cynického Ricka. Taková je Casablanca, slavný, dost možná vůbec nejslavnější americký film. Počin Michaela Curtize z roku 1942 nemusel čekat, až nazraje čas jeho docenění. Nenaplněná osudová love story dvou hereckých es na pozadí silné kritiky nacionálního socialismu v době, kdy to v Hollywoodu do té doby udělali jen tři filmaři, a ještě ve chvíli, kdy v Evropě vrcholila druhá světová válka, se stala hitem okamžitě po premiéře.
Že je to víc než slušně odvedené řemeslo, dokazuje i fakt, že Casablanca na rozdíl od jiných soudobých kousků nestárne a i dnes je svěží. To je hlavně díky hláškám – je to totiž nejen nejslavnější, ale asi i nejcitovanější americký film. Věty jako „Ze všech putik, co jich na světě je, si musela vybrat zrovna tu moji“ nebo „Louisi, myslím, že tohle bude začátek krásného přátelství“ zná snad úplně každý, i když si je třeba rovnou nespojuje s Casablancou. Většina z nich se totiž, ať už v přesné verzi či parafrázovaná – objevila v celé řadě dalších filmů a seriálů, kde někdy posloužily třeba jako názvy celých epizod, a tak dále, a tak dále. Malý přehled těch opravdu nejprofláklejších citací a scén z Casablancy a k tomu několik zajímavostí o filmu najdete v galerii tady:
Děj filmu se odehrává v marocké Casablance během druhé světové války, kdy je území pod správou Vichistické Francie, která je ale pod vlivem nacistů. Američan Rick Blaine tu rozjíždí noční podnik, v jehož útrobách najde pomoc a útočiště leckdo. Chodí sem každý, kdo potřebuje třeba falešný pas, nebo má chuť si trochu zahazardovat. Jednou do Rickova podniku zavítá Victor Laszlo, odbojář z Československa a uprchlík z nacistického koncentračního tábora. Má s sebou manželku Ilsu a oba chtějí získat vízum, aby mohli před gestapem uprchnout do USA. Komplikace pro Ricka v tento moment neznamenají jen nacisté, které má Laszlo v patách, ale i jeho krásná žena, v níž Rick poznává svou dávnou a osudovou lásku. Ve vteřině jí propadne stejně jako před lety. Cynický antihrdina Rick se rychle ocitá na rozcestí, kdy si musí vybrat mezi sobeckou touhou a tím, co je správné. Právě pro přesvědčivost a civilnost, s jakou Bogart zahrál rozervaného antihrdinu Ricka, je jeho výkon tolik opěvován.
Ne všude ale film viděli tak, jak jej Curtiz vypustil do světa v Americe, a především ne hned. Do Německa, tedy do toho západního, poslali Warner Bros. snímek až v roce 1952, tedy deset let po oficiální premiéře, a opravdu hodně pozměněný. Zaprvé byla verze pro německá kina o 25 minut kratší, protože musely pryč všechny scény s nacisty. Viktor Laszlo už nebyl československý antifašistický bojovník, ale norský atomový fyzik prchající před spravedlností a Interpolem. Navíc se film uváděl jen v německém dabingu, protože bylo potřeba pozměnit i repliky, samozřejmě. To muselo stát za starou belu, co říkáte? Ale i Němci se nakonec dozvěděli, jak vypadala Casablanca původně, nicméně až v roce 1975.
Další národ, který si musel do 70. let počkat na originál, byl ten irský. Tam se zase nelíbil mimomanželský milostný románek, a tak z kopií uváděných v silně katolické zemi hned ve 40. letech zmizelo například Ilsino vyznání lásky Rickovi. A vůbec celou jejich romantickou linku se Warneři pro irský trh snažili vymazat.
Vzpurný Humphrey
Ačkoliv je Humphrey Bogart spojován hlavně s Casablancou, zásadních rolí má na kontě samozřejmě víc. Narodil se na Boží hod roku 1899 do zámožné newyorské rodiny, která jej chtěla poslat na prestižní Yale. Vzpurného Bogarta ale vyrazili už z přípravky. Štěstím v neštěstí pro něj bylo, že vypukla první světová válka, do níž odešel – sloužil u námořnictva. Po návratu domů se napůl zapuzen rodinou protloukal Broadwayí, až v roce 1936 přišel zlom – tehdy dostal roli gangstera ve snímku Zkamenělý les. Pro jeho šarm a až nesnesitelné kouzlo osobnosti „zlobivého chlapce“ jeho hvězda strmě stoupala. Vyjma Casablancy můžeme za vrchol jeho kariéry považovat film Africká královna, kde byl hereckým partnerem Katharine Hepburn. Za tento snímek dostal svého jediného Oscara.
Bogart se čtyřikrát oženil, jeho první tři manželství ale nebyla šťastná – to první s herečkou Helen Menken dokonce trvalo jen rok. S dívkou číslo čtyři ale došel spokojenosti – životní láskou se Bogartovi stala o 25 let mladší hollywoodská kráska Lauren Bacall, kterou si vzal v roce 1945 a zůstal s ní až do své smrti v roce 1957, kdy ho dostala rakovina plic. S Bacall měl syna Stephena, Bogartova jediného potomka.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
