Megaloman se snaží chytit příliš mnoho zajíců najednou. Kvůli tomu si nevšiml, že mu podstrčili více než podivnou studii o těžbě hnědého uhlí.
Zpravodajský web Aktuálně.cz shrnul, co všechno řeší Andrej Babiš. „Čím dál více se zapojuje do řešení nepolitických, ale o to populárnějších problémů,“ píše. „ZOO přislíbil pandu, Sáblíkové pomoc s halou a Balzerové dá dva miliony ročně na divadlo.“
Babišovo ministerstvo financí sice nestíhá spuštění elektronické evidence tržeb, ale Babiš svou energii a čas investuje do záplavy nesouvisejících problémů, projektů a akcí. Prostě to zařídí. Co? No přece všechno. Podpořil squattery z žižkovské Kliniky, najde prý novou centrálu organizaci UNICEF… Je zkrátka na roztrhání.
Na renesanční šíři ministrových aktivit se můžeme dívat dvěma protikladnými způsoby. “Plní, co slíbil,” řeknete si možná. „Je to starající se politik, který konečně myslí na lidi, a navíc filantrop, finančně pomáhající potřebným. Tleskáme mu!“
Jenže ministr financí má být prostě ministrem financí, a to na 200 %. Má řešit výkonnost české ekonomiky a stav veřejných peněz a na nic dalšího už mu v životě nemá zbývat čas a energie. Pokud mu zbývá, je prostě něco špatně.
Ředitel zeměkoule
Psychologa by při pohledu na Babiše napadlo, že jde o vnitřně prázdného člověka, který se jámu ve své duši zoufale snaží „zaházet“ až manickou vnější aktivitou. Je přímo posedlý činností. Evidentně mu nestačí, že je miliardářem a ministrem financí k tomu. Chce být premiér, prezident, papež, ředitel zeměkoule, Bůh…
Chorobná hyperaktivita může úzce souviset s mesiášským komplexem. Nejsme ale psychologové, abychom mohli správně stanovit diagnózu, ale kdo tímto megalomanským způsobem „řeší svět“, většinou mívá základní problém sám se sebou.
Vulgární čeština má pro Babišovo chování termín „srát se do všeho“. Kdo to dělá, ten se zákonitě rozmělňuje. Když se snažíte chytit pět zajíců najednou, většinou nechytnete žádného. A když jich chytáte sto? Zadruhé se ke všemu nutně vyjadřujete nekvalifikovaně, povrchně a hloupě. Nelze být totiž dejme tomu dobrým neurochirurgem a zároveň i dobrým jaderným fyzikem a odborníkem na dějiny Blízkého východu.
Babišovi bezpochyby nelze upřít, že je dobrý obchodník (a nebo se aspoň dokáže obklopit dobrými obchodníky, což je ve výsledku to samé). Problém nastává až ve chvíli, kdy začne svou parciální obchodní kompetenci přenášet i do oblastí ležících mimo ekonomiku, nebo dokonce spadajících do kompetence jiných expertů.
Vzpoura Všeználků
Snad nejpřesnější diagnózu „Babišovy nemoci“ podal španělský filozof José Ortega y Gasset ve slavné knize Vzpoura davů (1930). Už tehdy pozoroval postupující triumf nekvalifikovaných intelektuálů, davových lidí „v chvatu smontovaných z pár ubohých abstrakcí“, kteří si myslí, že mají právo učinit své hospodské rozumy zákonem. Neexistuje jediná veřejná otázka, v níž by nezastávali ty nejrozhodnější názory. Ve všech oborech zaujímají energicky a nadutě svá omezená a primitivní stanoviska, aniž by si připouštěli mínění specialistů.
Předobraz Babiše můžeme najít v proslulém Všeználkovi, dětském hrdinovi sovětského spisovatele Nikolaje Nosova. Přesnou sebedefinici Babiše pak podává středověký kejklíř v knize sociologa David Riesmana Osamělý dav (1950): „Umím hrát na loutnu a na flétnu, na harfu, na varhany, na dudy a na tamburínu. Umím vrhat nože a chytat je, aniž se pořežu. Umím na každého vymyslet nějakou historii a skládat milostné básně pro dámy. Umím hýbat stolem a žonglovat se židlemi. Umím metat kozelce a stát na hlavě…“
Tragikomická figura, kterou dnes v Česku Babiš reprezentuje, je Všeználkem i zručným kejklířem zároveň. Předstírá, že se vyzná v ekonomice, pandách, rychlobruslení, squattingu, v divadle... Jenže je to kýčovitý podvod – ve skutečnosti totiž Babiš ničemu z toho nerozumí lépe než kdokoli z nás. Má jen laický názor, o kterém Larry Flynt z Formanova filmu (1996) přiléhavě říká: „Názor, ten je jako díra v pr...i. Každej máme jinou.“
Zmanipulované uhlí
Nejnovějším důkazem Babišovy nekompetence v čistě expertních otázkách je studie o české těžbě hnědého uhlí. Podle prestižního ekonomického serveru Motejlek.com ji ministr zadal společnosti Carbounion Bohemia ze skupiny Carbounion miliardáře Petra Pauknera. Studie přišla s doporučením prolomit těžební limity na dole Bílina (Severočeské doly), zatímco u dolu ČSA (Severní energetická) nikoliv. Důvody se mohou snad zdát iracionální, jenže zpracovatel studie rozhodně není nezávislý a nestranný.
Motejlek.com píše, že když v roce 1998 Paukert začal svůj byznys pod hlavičkou Carbounion, našel skvělého spojence v tehdejším obchodním šéfovi Severočeských dolů (SD) Janu Demjanovičovi. Pauknerův Carbounion se záhy stal hlavním prodejcem uhlí SD doma i v cizině. Pouto mezi Pauknerem a Demjanovičem ještě posílilo, když druhý jmenovaný povýšil do pozice generálního ředitele SD. Po konci Demjanoviče v roce 2011 vztah poněkud oslabil, ale i tak jsou SD dodnes hlavním dodavatelem uhlí pro společnost Emeran 1860, obchodníka hnědým uhlím ze skupiny Carbounion. Čím víc a déle tedy budou SD těžit, tím lépe pro Pauknera.
Tolik Motejlek.com. Ví tohle Babiš? Pokud ano, je až dětinsky naivní – byl by div, kdyby studie vyšla jinak, než jak vyšla. Kapři si přece rybník sami nevypustí. Pokud Baviš o Pauknerových uhelných zájmech neví, je nekompetentní.
Otázkou zůstává, co je pro Českou republiku horší. V případě severočeského uhlí jde o miliardy korun a pracovní místa pro tisíce lidí. A to je prostě mnohem, mnohem důležitější než panda, divadlo nějaké Balzerové nebo bruslařská hala nějaké Sáblíkové.
A TADY máte článek o Miloši Zemanovi, rektálním alpinistovy Moskvy.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Komerční článek
