Andrej Babiš slaví narozeniny a my jsme se proto rozhodli, že zavzpomínáme na dobu, kdy si v tom českém politickém rybníčku jenom tak máchal palec u nohy... Než tam hodil ukázkový kufr.
ANO, budou rituály
Dnes Andrej Babiš slaví své pětašedesáté narozeniny a stejně jako každý rok posledních dvacet je slaví tím, že uprostřed rozlehlé svatyně pod Čapím hnízdem obětuje v krvavém obřadu nejmladší zaměstnankyni Agrofertu, zatímco v okolních koších hoří peníze z dotací, aby mu bohové požehnali a byla hojnost řepky i napřesrok. Myšleno samozřejmě v nadsázce.
Ptali jsme se sami sebe, co asi tak můžeme napsat k narozeninám nejmocnějšího muže v republice. Víme, že Respekt vydá nějakou hořkosladkou karikaturu a sladkobolnou esej od Erika Taberyho, Mladá Fronta vydá výroční seznam jeho neskutečných úspěchů a redakce Echo24 se u této příležitosti chytne za ruce, aby společně skočila z útesu. Zbylá média budou buď probírat kauzy jako je Čapák, jeho válku s EU, jeho predátorské praktiky… a nebo se pustí do jeho STBácké minulosti. A pokud jste Jaroslav Kmenta a víte všechno o všem mezi lety 1989 až 2010, můžete si napsat facebookový status o tom, jak Andrej manipuloval socdemáky i Občanskou demokracií od doby opoziční smlouvy.
My jsme si ale řekli, že se ale otočíme za vlastními vzpomínkami na Andreje Babiše. Tak už to tak bývá s oslavenci, že vzpomínáte, kdy jste je poprvé potkali. A Česko poprvé Andreje Babiše výrazněji potkalo v roce 2011.
… a najednou bylo pozdě
Ona už je to taky nějaká doba, co se Andrej aktivně pohybuje na politické scéně, takže třeba prvovoliči nebudou mít nejmenší tušení, jaké to tenkrát bylo kolem roku 2011, když se Andrej poprvé představil veřejnosti. Lidé nezasvěcení do zákulisí české politiky a českého byznysu ho začali poprvé pořádně vnímat až s tím, jak rozjel mediální válku proti Klausově boji s biopalivy. A pak už to jelo.
Akce nespokojených občanů 2011, rozhovory snad ve všech existujících časácích vůbec. Babiš byl tenkrát všude, v Maximu, v Playboyi, v Rytmu života, v Hospodářských novinách a hlavně si ho vzal Jan Kraus do telky, čímž z něj defakto udělal profláklou osobu. A veřejnost si tenkrát vážně začala myslet, že se objevil někdo, kdo to s námi myslí dobře. Víte, jak všichni mileniálové už pár let sdílí memes o tom, jak je v noci probouzí úzkost kvůli tomu, co udělali v páté třídě? ZA TOHLE BY NÁS VŠECHNY MĚLA SVÍRAT ÚZKOST!
Jenže kdo to mohl tušit? Vždyť pro spoustu lidí vypadal tak skvěle! A kolem něj létaly ty nejlepší argumenty. Že nechce do politiky. A když už teda jde do politiky, tak do opozice, tam že udělají nejvíc práce. A když už teda do vlády, tak fajn, aspoň, že je ten Andrej tak bohatý, to nemá potřebu krást, že. To byl reálný argument té doby. “Nepotřebuje krást, je bohatý.” On je v podstatě pravdivý dodnes, Andrej skutečně krást nepotřebuje, že... ?!
Mezi lety 2011 až 2013 Babiš obrazil snad všechny charity v zemi, hlavně teda ty, které patřily pod Agrofert, otevíral školky, rozdával hřiště, třásl rukama, jezdil na debaty setkávat se s voliči a extrémně jel svoji “protikorupční politiku”, kterou už se dnes tolik neohání, pravděpodobně proto, že se bojí, že do něj z čistého nebe udeří blesk.
Možná si tehdy někdo začínal říkat, že tady něco smrdí, ale nikdo tomu nepřikládal velkou váhu. Však co?! Když se ukáže, že je to kretén, tak ho prostě příště nezvolíme. A nebo ho sundají noviny! Vždyť plány Vítka Bárty z Vévéček znásilnila investigativní sekce Mladé Fronty tak, že se ten hobit už nikdy pořádně na vlastní nohy nepostavil.
A pak, v roce 2013, Andrej Babiš Mafru koupil. Všem došlo, že jsme ve strašném průšvihu. Jenže už bylo pozdě.
Všechno nejlepší, pane premiére, vezmi vás čert.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
