1. Od mnichovské zrady k protektorátu

Počátky nacistické nadvlády nad Československem sahají k 29. září 1938, kdy představitelé Německa, Velké Británie, Francie a Itálie podpisem Mnichovské dohody odsouhlasili odtržení značné části českého pohraničí a jeho připojení k německé říši. Jen několik měsíců po odtržení Sudet se oddělilo i území Slovenska, které 14. března 1939 vyhlásilo samostatný Slovenský stát, jemuž jako nacistickému satelitu vládl klerofašistický režim prezidenta Jozefa Tisa. Osud demokratického Masarykova Československa byl nadobro zpečetěn. Zbývající území se již 15. března, kdy jej začala obsazovat němeská armáda, stalo německým protektorátem, který den na to formálně vyhlásil v Praze sám Adolf Hitler. Tak začala pro více než 7 milionů obyvatel nejtemnější kapitola našich dějin.

2. Bezmocný prezident a všemocný protektor

Němci v protektorátu rozehráli kruté loutkové divadlo. Formálně Čechům ponechali vládu a prezidenta, nicméně vláda se brzy stala jen sborem poslušných kolaborantů a prezident Emil Hácha byl jen smutnou osobností s minimem pravomocí. Téměř absolutním vládcem byl říšský protektor, prodloužená ruka Adolfa Hitlera, která tvrdě držela to, co zbylo z někdejšího Československa, pod krkem. Do funkce nejprve nastoupil Konstantin von Neurath, kterého po dvou letech nahradil nemilosrdný Reinhard Heydrich, ten ale stejně jako jeho nástupce zodpovědný za masakr v Lidicích a Ležácích Kurt Daluege nikdy nebyl plnohodnotným protektorem, nýbrž jen protektorem oficiálně zastupujícím upozaděného Neuratha. Posledním německým katem českého národa se stal Wilhelm Frick, který protektorátu vládl až do jeho konce. Dalším z nacistů, kteří ovládali s nebývalou krutostí osud lidí v protektorátu, pak byl německý ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank.

3. Hrdinové i kolaboranti

Nadvláda nacistů v protektorátu dokázala v Češích probudit jak to nejlepší, tak bohužel i to nejhorší. Mnoho lidí neváhalo podlézavě sloužit Němcům, udávat své krajany a otevřeně kolaborovat s nacistickým režimem. Jejich kariéra nabrala rychlý spád a stávali se ministry kolaborantských vlád a držiteli dalších vysokých funkcí. Mezi ty nejodpornější zrádce vlastního národa patřili například premiér Jaroslav Krejčí, propagandistický hlasatel Alois Kříž nebo ministr Emanuel Moravec. Naštěstí mnohem více lidí projevilo nebývalou odvahu a aktivně riskovali své životy v protinacistickém odboji. Jak předsedu vlády Aloise Eliáše, tak například skupinu parašutistů, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha, stálo jejich hrdinství život. Spolu s nimi zemřely i stovky neznámých obyčejných Čechů, kteří padli za ideály, které se nebáli v těžkých časech bránit.

GALERIE Protektorát Čechy a Morava

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

4. Přes 340 tisíc popravených vlastenců

Nacistická mašinerie dobře věděla, že teror je nejúčinnější zbraní pro rozsévání strachu a upevnění moci. Po tisících tak byli likvidováni ti, kteří se byť i sebemenším způsobem provinili proti nastolenému režimu. Vlastenci umírali při mučení během výslechů na gestapu a byli hromadně popravováni na Kobyliské střelnici, v kasárnách na Ruzyni, na brněnských Kounicových kolejích a v nechvalně proslulé sekyrárně pankrácké věznice, kde našla uplatnění i gilotina. Existovalo i mnoho improvizovaných popravišť, kde Němci zastřelili stovky Čechů. Každý den rozhlas hlásil chmurný seznam jmen popravených. Nejhorší vraždou spáchanou na českém národu pak bylo vyhlazení obcí Lidice a Ležáky jako odveta za zavražděného Heydricha. Celkem rukou nacistů padlo podle odhadů Ústavu pro studium totalitních režimů zhruba 343 tisíc osob včetně lidí poslaných k likvidaci do koncentračních táborů. Do tohoto čísla nejsou zahrnuti ti, kteří na následky týrání, persekucí a totálního nasazení zemřeli po válce.

5. Spravedlnost pro nacistické vrahy

Jedinou satisfakcí pro ty, kterým se podařilo šestileté nacistické běsnění přežít, byla skutečnost, že nacističtí hrdlořezové neunikli spravedlnosti a dočkali se zaslouženého trestu. Heydricha zabili parašutisté vedení Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem, jeho nástupce Daluege byl po válce popraven a protektoři von Neurath a Frick byli během norimberského procesu odsouzeni k 15 letům ve vězení v případě von Neuratha a oběšení v případě Fricka. Kolaborantský ministr Moravec se zbaběle zastřelil na útěku pár dní před koncem války a premiér Krejčí zemřel ve vězení v Leopoldově. Spravedlnosti neunikl ani ďábelský Karl Hermann Frank, který byl veřejně popraven 22. května 1946. Jeho smrti přihlíželo 5000 lidí, často pozůstalých po těch, kteří nacistické krutosti nepřežili.

Hrdinství parašutistů, kteří spáchali atentát na Heydricha, si připomeňte tady.