1. Divoké mládí v Indonésii

Margaretha Geertruida Zelleová se narodila 7. srpna 1876 do rodiny obchodníka s klobouky Adama Zelleho a jeho manželky Antje. Když byla budoucí špionka malým děvčátkem, matka zemřela a otec zkrachoval, což mělo za následek, že Margaretha vyrůstala jako samorost u příbuzných a v 18 letech se provdala za bezmála o 20 let staršího námořního kapitána Rudolpha MacLeoda, s nímž odcestovala do tehdejší Nizozemské východní Indie, tedy na území dnešní Indonésie, Jávy a Sumatry. Mládí tedy strávila Zelleová v exotických zemích, kde brzy zjistila, že její manželství rozhodně není ideální. Manžel-námořník propadl alkoholu, začal se chovat násilně a vyhledávat služeb prostitutek. To vedlo k návratu Zelleové do Evropy a rozvodu.

2. Dvojnásobná matka, která přišla o obě děti

Matu Hari většina lidí zná jako emancipovanou samostatnou ženu a těžko si ji představí jako matku od rodiny. Nicméně ač bylo její manželství s MacLeodem silně dysfunkční, porodila Margaretha Zelleová dvě děti, syna Normana Johna a dceru Jeanne. O oba své potomky ale přišla, což ji možná vedlo k rozhodnutí dát se na dráhu barové tanečnice, kurtizány a v neposlední řadě i špionky. Jak syn, tak dcera se v roce 1899 od otce nakazily syfilisem. Zatímco dvouletý Norman John nemoci podlehl a zemřel, o rok mladší Jeanne se lékařům podařilo zachránit. Po rozvodu s MacLeodem byla dcera svěřena do péče matce a žila s ní v Evropě s tím, že otec měl platit alimenty, což nikdy neudělal. Naopak během jedné z návštěv dceru naložil na loď a doslova ji unesl zpět do Indonésie. Zelleová s tím nic nedělala, zaprvé neměla peníze na advokáta a zadruhé situaci akceptovala s tím, že MacLeod byl sice hrozný manžel, ale k dětem se vždy choval hezky. Jeanne posléze zemřela ve věku 21 let, kdy u ní opět propukl syfilis.

3. Artistka, tanečnice a sexsymbol předválečné Paříže

Po návratu do Evropy nalezla Holanďanka Zelleová útočiště v Paříži. Zde nejprve vystupovala v cirkuse jako artistka při koňské drezuře a od roku 1905 se živila jako barová tanečnice. Nejprve vystupovala pod pseudonymem Lady MacLeod, ale jméno jí příliš evokovalo manžela, tak si začala říkat Mata Hari, což v překladu z malajštiny znamená "oko nového svítání", případně pak v hindštině jde o označení matky boží. Mata Hari se stala průkopnicí exotického tance, vystupovala v kostýmech inspirovaných orientální kulturou, s níž se seznámila během pobytu v Indonésii a stala se miláčkem jak pánského publika, tak se dočkala uznání od svých současnic - legendárních tanečnic Isadory Duncanové nebo Ruth St. Denisové. Diváky svých vystoupení uhranula i tím, že se v průběhu tance postupně svlékala, až zůstala oděna jen v minimalistickém spodním prádle posetém šperky. Stala se zároveň společnicí několika pařížských boháčů, takže rázem přestala trpět chudobou a stala se nejen bohatě placenou umělkyní, ale i vydržovanou konkubínou.

GALERIE Mata Hari

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

4. Tajná agentka, která rozehrála vysokou hru na více stran

Když vypukla první světová válka, Zelleová jako občanka neutrálního Nizozemí měla tu výhodu, že se volně mohla pohybovat po Evropě a překračovat hranice. Toho využili tajní agenti hned několika zemí, kteří se rozhodli ji zverbovat do svých služeb. Nejprve se zapletla do milostného románku s ruským důstojníkem Vadimem Maslovem, nicméně formálně vzato pro tehdy ještě carské Rusko špionáž nevykonávala. Oficiální tajnou agentkou se stala v roce 1916, kdy byla za 20 tisíc franků naverbována do služeb německé tajné služby, následně přijala obdobnou nabídku od francouzské tajné služby, čímž se stala dvojitou agentkou. Prozrazena byla, když její šifru určenou Němcům zachytili Francouzi a odhalili, že agentem, který nepříteli odesílá informace, je jejich vlastní agentka Mata Hari. Ač proslula právě jako špionka, nepřinesla Mata Hari ani jedné straně žádné zásadní informace. Němce informovala o bezvýznamných drbech o sexuálním životě francouzských politiků a důstojníků, Francouzům stačila prozradit jména šestice Belgičanů pracujících pro Německo, nicméně jinak byly její zprávy též spíše zbytečné.

5. Popravená zrádkyně opředená legendami

Na Matu Hari byl po odhalení její špionáže pro Německo vydán francouzský zatykač a k jejímu zatčení došlo na pokoji pařížského hotelu Elysées Palace 13. února 1917. Při výsleších se zcela zamotala do svých výpovědí a ukázalo se, že vzhledem k tomu, že oběma stranám často poskytovala smyšlené nebo zkreslené informace, nešlo příliš rozlišit, co je v jejím případě pravdou a co fikcí. Neveřejný soud ji shledal vinou za podíl na smrti 50 tisíc na frontě padlých francouzských vojáků a jako zrádkyni ji odsoudil k trestu smrti, z dvanácti vypálených výstřelů popravčí čety Matu Hari zasáhly jen tři střely a ona tak umírala relativně dlouhou dobu. Její příběh v následujících 100 letech inspiroval nejen spisovatele, ale i filmaře. Bylo to právě nepřehledné mísení reality a precizně vykonstruovaných lží, které bylo na životě Holanďanky vydávající se mimo jiné i za unesenou Indku z urozené rodiny, tím nejzajímavějším. Na své balamucení všech lidí kolem sebe nakonec Mata Hari i doplatila.

Zde se můžete podívat na špionážní filmy, které si dělají legraci z tajného agenta 007 Jamese Bonda.