Jsem zarytým stoupencem Tolkienových knih. Už od dětství, kdy jsem poprvé dočetl Hobita, jsem čekal jako na smilování na filmovou verzi. Pokaždé, když jsem knihu četl, představoval jsem si jednotlivé scény a dialogy v různých fiktivních filmových sekvencích a s různým hereckým obsazením. To samé samozřejmě s Pánem prstenů. Epické filmové trilogii se samozřejmě dala vyčíst spousta nepřesností a chyb, faktem však zůstává, že se Peter Jackson zhostil téměř nadlidského úkolu převést Tolkienův monstrózní epos na plátno s bravurou. Když vyšla první část filmového Hobita, byl jsem stejně tak nadšený. Scenérie, postavy, dialogy, souboje, všechno přesně tak, jak jsem si při četbě představoval doplněné o mistrnou filmovou atmosféru. Jaké bylo moje překvapení, když se na film snesla sprška negativní kritiky od samozvaných Tolkienových stoupenců, kteří filmu vyčítali, že z různých důvodů nedostál svému úkolu věrné adaptace literární předlohy. Dovoluji si nesouhlasit. Tady je pár stížností, kterých se filmu dostalo a protiargumenty k nim:  

1. Film je údajně zbytečně rozdělen do tří částí, a tedy příliš dlouhý

Každá konverzační scéna nebo dlouhý pochod přírodou je prostě pro děj Hobita zásadní... (www.flicksandbits.com) Jedním z prvních výkřiků, které jsem zaslechl, bylo, že je film zbytečně protažený, samozřejmě údajně za komerčními účely. Jasně, že se ten film snaží vydělat spoustu peněz. Je to Hollywood. Co jste proboha čekali? Nízkorozpočťák s divadelními kulisami a absolutně nevýpravnou produkcí, jehož výdělek půjde na konto zchudlých kavárenských povalečů, kritizujících po vzoru televizní Katovny v zešeřelých lokálech a hodnotících si navzájem svoje hipsterské plnovousy a flanelové košile? Jasně, že se tvůrci budou snažit film co nejvíc natáhnout a podojit, jasně, že z něj budou těžit do posledního dolaru z poslední hračky v happy mealu z McDonaldu. Hlavní argument kritiků zní, že kniha je ani ne třetinová oproti Pánovi prstenů, a tudíž je nesmysl, že je i filmový Hobit rozdělen do tří částí. Ach jo, ano, stěžujme si na to, že uvidíme delší film. Jedna z mála věcí, která se dala vytknout Pánovi prstenů byla, že se do filmu i přes jeho objem nevešlo z románu všechno. Takže já nevím jak vy, ale já osobně jsem rád, že každý díl Hobita trvá 3 hodiny a že ty filmy budou celkem tři. Třeba to unaví kritiky a už jim pak nezbude síla na komentáře.  

2. Film se prý vůbec nedrží předlohy

Radagast Hnědý, jeden z čarodějů Istari, v Tolkienových knihách se o něm dozvídáme jen okrajově, v Hobitovi však hraje celkem logickou roli... (goblinbeat.com) Samozřejmě, jak tomu tak u adaptací bývá, nejčastější kritika zní, že se film výrazně odlišuje od knižní předlohy. Zajímavé je, že tento argument velice často zaznívá z úst lidí, kteří v příběhu Hobita až tak zběhlí nejsou, pokud knihu vůbec četli - skutečně jsem se setkal s několika inkvizitory na toto téma, u kterých se následně pod náporem vhodně zvolených otázek ukázalo, že knihu nečetli vůbec a pouze papouškují názor, který někde slyšeli. Ve finále se nikdy nedozvíme, co vlastně přesně se tak strašlivě liší a když už se něčeho dobereme, většinou se jedná o podružné kosmetické detaily, nikoliv o klíčové pasáže děje. Naopak jsem puntičkářsky ocenil velice povedenou snahu o přesné ztvárnění jednotlivých lokalit podle popisu v knize, téměř nepozměněné dialogy a občas až naivní přilnavost k původnímu textu. To, že trpaslík Kili vypadá dobře a že sem tam někdo pronese obligátní "vtipnou" hlášku (která ale většinou nevybočuje ze stylu Tolkienova humoru), mi opravdu žíly netrhá. Druhým obrovským "problémem" je přítomnost poněkud temnější a hlubší stránky Tolkienovy mytologie - postavy Radagasta nebo Nekromanta, které se v knize neobjevují a zde hrají roli zástupců a připomínek epičtějšího příběhu, který už divák zná z Pána prstenů. Faktem je, že Hobit je psán spíše jako pohádkový příběh bez větší zátěže epiky či mytologie a až v Pánovi prstenů se Tolkien pouští do hlubších vod. Logický vývoj. Pokud však byla divákovi nejdřív naservírovaná široká freska, jakou Pán prstenů bezesporu je, nemůžeme se divit, že se Hobit snaží držet se svým předchůdcem v tomto ohledu krok. Nemůžeme vnímat příběh protkaný hrdinskou epikou a následně ve filmu, který mu dějově chronologicky předchází, sledovat víceméně banální pohádkový příběh ze světa, ve kterém tyto elementy neexistují. Náznaky dějových linií Pána prstenů nebo třeba i Silmarillionu jsou v Hobitovi prostě nutné.  

3. Film je podle kritiků příliš akční a "hollywoodský"

"Přehnané" bojové scény. Jak by asi vypadaly, kdyby byly natočené podle představ kritiků? (realotakugamer.com) Většině kritiků vadí rozsáhlé bojové scény plné akčních otoček a fotogenických manévrů nebo přehnaná pompéznost hudebního soundtracku při emotivních scénách a podobně. Zajímalo by mě, jakým způsobem by tito experti natočili výpravný film bez těchto elementů. Jakým způsobem by ztvárnili bitvy se skřety, šermířské souboje nebo přímo válečné scény. Pravděpodobně by je přeskočili poetickým popisem vypravěče v elfštině, zatímco by se divákovi naskytl pohled na lesní tišinu a pasoucí se srnky. Ano, v některých chvílích se nemůžeme ubránit úsměvu při poněkud bizarních a moderních soubojových eskapádách Legolase a dalších, ale jsme znovu u toho. Film, který aspiruje na post kasovního trháku, musí nějak pudově a efektivně zapůsobit na většinovou diváckou obec. Proč? Chce vydělat peníze, logicky. Znovu si neidealizujme pohnutky producentů. Na druhou stranu, chtěl bych vidět reakce těchto kritiků na film, ve kterém by bitevní scény byly nevýpravné a nezáživné. Totéž platí i pro hudební doprovod, představovali si snad všichni, že v Hobitovi nebude filmová hudba korespondující s emocemi vyjadřovanými v dané scéně? Pokud ano, doporučoval bych udělat si krátkou exkurzi do dějin světové kinematografie a ukázat pár příkladů, kde toto fungovalo.  

4. Film údajně ztrácí na integritě postavou elfky Tauriel

Já prostě nevím, asi jsem zaslepen, ale nějak se na ní prostě nedokážu dívat negativně. A příběhu nijak nevadí. (www.greasylake.org) Ano, v celé knize nevystupuje ani jedna mluvící a děj posouvající ženská postava. Ano, postavu Tauriel nenajdeme v žádném Tolkienově textu a tvůrci si jí kompletně vymysleli. Ano, je tam uměle vložená, aby vytvořila romantický ženský element, navíc dívčí hrdinka má vždy sympatie publika. To všechno je pravda. Ale ruku na srdce - čím Tauriel tak narušuje dějovou strukturu nebo tok příběhu? Její chování i řeč naprosto odpovídá Tolkienově literárnímu slohu a celá její existence včetně zakázaných citů k trpaslíkovi vlastně krásně zapadá do tolkienovské estetiky. Vzpomeňme si na příběh o člověku Berenovi a elfce Lúthien ze Silmarillionu i na další příklady. Polarita dvou navzájem se nenávidějících ras okořeněná o milostnou zápletku je Tolkienovi víc než vlastní. I z tohoto hlediska všechno naprosto v pořádku. Samozřejmě druhá a trochu sporná věc je to, že ze mě možná mluví fanoušek seriálu Ztraceni, kde právě představitelka Tauriel Kanaďanka Evangeline Lilly hraje jednu z hlavních rolí a každý, kdo Ztracené sledoval, musel se nutně zamilovat. Takže na Tauriel nešahat! Až v prosinci přijde do kin poslední část trilogie - Hobit: Bitva pěti armád, můžeme se asi připravit na nový nápor hysterických negativních hodnocení. Materiálu bude jistě dost. Příliš krve v bitvě, příliš zrůdní skřeti, příliš hezký drak, příliš dlouhé titulky. Ach jo, držte se, věrní Tolkienovi fanoušci. A ať hvězdy svítí na vaši cestu!