Posedlost značkou Adidas zapustila své kořeny v roce 1980, kdy se v Moskvě konala letní olympiáda – ano, právě ta, kterou kvůli sovětskému vpádu do Afghánistánu bojkotovalo pětašedesát zemí ‚západního‘ světa. Bojkot ovšem následoval až poté, co už měl sovětský olympijský tým ušité svoje jednotné dresy. A šila mu ho právě německá firma Adidas.
Jenže v ‚komunistickém‘ SSSR měli vysoce postavení straníci problém s tím, aby ‚jejich‘ sportovci nosili kapitalistickou značku. Tradiční tři bílé pruhy se tak omezily pouze na jeden, a ještě k tomu rudý – ve skutečnosti tedy dva bílé a mezi nimi červený. Originální emblém Adidasu zůstal ovšem na botách, neboť se jednalo o jiné ikonické logo téhle značky – trojúhelník složený ze tří ‚pruhů‘, který však (údajně) připomíná písmeno „M“ – a jelikož se olympiáda konala v „M“oskvě, nemělo proti tomu sovětské politbyro námitek.
Nicméně obyčejní Rusové i ostatní národnosti tehdejšího SSSR velmi dobře věděli, odkud vítr vane, tedy odkud pocházejí olympijské sportovní dresy a oděvy, a značka Adidas se zde od té doby stala velmi populární, v podstatě i jediným symbolem toho pravého (echt) sportovního oblečení.
Samozřejmě ne všichni se chovali jako stádo a vnímali Adidas pozitivně. Pravověrní sovětští antikapitalisti ho naopak nenáviděli coby symbol zkaženého Západu a zejména pak fašistického Německa – podobně to vnímají dodnes, aniž by vzali v potaz, že Německo nebylo fašistické, nýbrž nacistické, v čemž je rozdíl asi jako mezi hnutím Ano a Úsvitem, ale to sem už vůbec nepatří. Zkrátka – Sověti buďto Adidas milovali, nebo ho nenáviděli a tvrdili například v této (ne)povedené rýmovačce, že „Тот, кто носит Адидас, завтра Родину продаст“ (Ten, kdo nosí Adidas, prodá zítra svoji vlast).
Během sovětské éry měli běžní občané jen velmi ztížený přístup k Adidasu stejně jako k dalším západním značkám. Teprve až od začátku 90. let se na sovětský trh (stejně jako trhy jeho bývalých satelitů) začaly běžně dovážet značkové oděvy ze Západu. Na kapsu našinců poměrně mastné – ještěže spolu s nimi došlo též k záplavě levných napodobenin z Číny, Turecka a kavkazských zemí. A tak se stalo, že za krátkou dobu měl každý svoji ‚značkovou‘ teplákovku a šusťákovku, mnohdy i v několika variantách.
Teplákovky byly a jsou oblíbeným oděvem (nejen) sovětských vězňů, protože jsou (když už nic jiného) pohodlné. Navíc jednotné mundúry neměli, ale také nesměli nosit nic jiného než právě teplákové soupravy.
V 90. letech si novopečení podnikatelé ze zemí SSSR začali najímat své ochranky a ranaře, ve velké míře z řad nejen výše zmíněných vězňů (poté, co byli propuštěni nebo amnestováni), ale také bývalých sportovců. Právě tihle lidé jako jedni z mála mohli ještě za sovětského ‚totáče‘ jezdit ven na Západ, odkud si přiváželi pravé značkové oblečení, ponejvíce právě Adidas. Díky nim se pak tahle značka stala synonymem pro sílu a moc. A právě proto jsou jí Rusové dnes tak posedlí.
adidas.gif
Ne ovšem úplně všichni. Adidas je tradičním poznávacím znamením tzv. „gopniků“, ačkoli oni sami sebe tak rozhodně nenazývají – co jsou tihle lidé, považovaní za subverzivní ‚temnou‘ subkulturu, vlastně zač, zjistíte podrobně ZDE.
20150410_111944.jpg
To není žádný další adidasový Rus na závěr, nýbrž autor článku Radek Kovanda, který má tuhle značku taky docela rád; a tímto vám děkuje, že jste dočetli až do konce. (Foto: Foto: Ivan Brezina)
A TADY máte 33 fotek zářivě zamrzlého Bajkalu, což se v tomhle horku celkem hodí.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
Jana Mrákotová
Komerční článek
Kateřina Horáková
Redaktor