Tak co, Miloši, už?
My všichni víme, Miloši, žes to na té přednášce prostě pokonil a od té doby pět let zapíráš. Všichni to víme. Jsi jako chlap, který pustí ducha ve výtahu, a přestože je tam jen jeden další člověk, tak zapíráš. Vůbec nikdo by se na tebe tenkrát nezlobil, kdybys řekl: “Jéje, to jsem se sekl. Pardon. Chcete slyšet fór s Claudií Schiffer?” Nechceme, Miloši, říkal jsi ho včera. “A ten s tím-” “S tím perem taky, v pohodě. Dík, žes uznal chybu, to od tebe bylo chlapácké.
Nebylo by to krásné? Jenomže žijeme v zemi, kde prezident kolaburuje s totalitní režimy, napadá všechny bez rozdílu, objeví se v televizi na devadesát sekund přesně, když je NEJZÁVAŽNĚJŠÍ SVĚTOVÁ PANDEMIE ZA POSLEDNÍCH STO LET a navíc dělá, že je neomylný a vypadá tak na 140.
Ten symbolický pšouk pořád visí mezi námi všemi, všichni pořád čekáme, až Miloš kápne božskou a trochu vyvětrá, ale on místo toho strká do zaprděného výtahu víc a víc lidí. “To jsem si neus*al já, to bylo ministerstvo financí.” No dobře, tak my si to vyřídíme s ministerstvem financí, řekli jsme. A soud nám dal za pravdu!
V zatím posledním rozhodnutí soud přikazuje ministerstvu financí, aby se za Zemana omluvilo, když to teda neumí udělat sám. Mělo by jít o dopis a omluvu vyvěšenou na třicet dní někde na jejich stránce. Takže by to nikdy nikdo neviděl. Ale finance stejně prohlásily, že to dělat nebudou. Místo toho nejspíš podají odvolání k nejvyššímu soudu.
Říká se, že spravedlnost je slepá a nejspíš je to pravda. Ale kdybychom té couře na chvíli stáhli pásku z očí, aby měla taky něco přes pusu a přes nos, máme přece pandemii, sakra, třeba by dokázala zaúřadovat. Tak třeba!
Za co všechno by se měl Miloš omluvit?
Kdyby armáda voličů a státní aparát nechodili kolem toho staříka se zacpaným nosem a netvrdili, že žádný pšouk necítí, že to musel být někdo jiný, musel by se Miloš normálně omluvit. A nejenom za tohle. Za co všechno a jak a komu by se měl Zeman omluvit?
Že nechává nadávat na Havla a nevyleze s tím, že to byl on, kdo podepsal humanitární bombardování. Za to, že o sebe lépe nedbá, když si první volební kampaň postavil na tom, že je v lepší fyzické kondici než Karel Schwarzenberg, který teď vesele v lederhosenech leze po horách. Za opoziční smlouvu. Becherovce by se měl omluvit. Za ta léta špatného marketingu. A všem Zemákům. Lidem, kteří ho nevolili. Ale hlavně lidem, kteří ho volili. Ovčáčkovi, že z něj služba na hradě udělala takového kreténa a už na tom nikdo nic nezmění. Za to, že je to záštiplný člověk, který se kvůli pomstě na svých spolustranících zamotal s Rusáky. Tchaj-wanu a Tibetu. Všem krajům, ve kterých kdy byl. Hlavně za ten debilní vtip s Claudií Schiffer. Všem novinářům. Lidstvu, tak nějak obecně.
Samozřejmě Terezii Kaslové a památce Ferdinanda Peroutky, Havlovi a Masarykovi, formální módě, Fidelu Castrovi, že ho pořád všem předhazoval, když někde málem upadl. Asi bambilionu společností, kterým Mynář vyfoukl zakázku čistě proto, že je to Mynář. Angličtině. Krtečkovi, kterého prodal jako děvku Číňanům. Evropské unii, že nikdy v křesle neudělal nic pořádného pro západní demokracie, jenom se tahal na subtropických ostrovech s diktátory. Za Václava Klause, se kterým se vytvořili navzájem. Dětem, na jejichž porno podle policejních výsledků proklikal sám A NIKDO TO OD TÉ DOBY NIJAK NEŘEŠÍ. Daňovým poplatníkům za nesmyslné částky utracené za nesmyslné výlety do nesmyslných destinací. Těm nebohým koním, kteří potáhnou lafetu na jeho zákonitě státním pohřbu. A mně osobně, že o něm musím psát a nejspíš mě to ještě pár let čeká.