Od kytary k elektronické hudbě
Giovanni Giorgio Moroder se narodil 24. dubna 1940 ve městě Ortisei v severní Itálii. Od mládí se věnoval hře na kytaru, což se později proměnilo ve veřejné vystupování v klubech po celé Evropě. To ho ovšem nenaplňovalo, proto se rozhodl, že se hry na kytaru vzdá a přestěhuje se do Berlína. Mezitím však stihl nahrát několik singlů pod uměleckým jménem Giorgio. Poté se přestěhoval do svého vysněného Berlína, kde započal uměleckou dráhu hudebního skladatele a producenta.
První velký úspěch přišel v roce 1969 spolu s hitem Looky Looky, který se stal o rok později zlatým singlem. Prodal se totiž v milionu kopiích. Co se týče zvuku, silně připomínal nahrávky surf rockové kapely The Beach Boys. Poté následovalo úspěšné Giorgiovo sólové album Son of My Father, které vyšlo v roce 1972. Jednalo se o producentský projekt, na kterém měl Moroder přizvaných hned několik hostů. Pilotní singl „Son of My Father“, na kterém hostovali Pete Bellotte a Michael Holm, se umístil v čele hitparád v několika zemích včetně Velká Británie, Španělska, Belgie nebo Argentiny. Moroder na desce spojil syntetický zvuk spolu s živými nástroji, čímž si otevřel cestu k novým posluchačům.
Spolupráce s legendami
Otevřít si nahrávací studio Musicland v Mnichově počátkem 70. let bylo pro Morodera jednou z nejrozumnějších a nejlepších investic v životě. Kromě toho, že zde tvořil a produkoval svou vlastní hudbu, se jeho studio stalo místem, kde nahrávala hudební elita. Ve studiu se vystřídaly hvězdy jako Elton John, Queen, Rolling Stones, Deep Purple nebo Led Zeppelin. Stěžejní spolupráce proběhla v roce 1977 s americkou zpěvačkou Donnou Summer, kdy se výsledná deska stala obrovským hitem. Syntetický zvuk zafungoval na poli taneční muziky (Hi-NRG music) a je považován za klíčový zvuk tohoto žánru, který v pozdějších letech výrazně ovlivnil techno a house.
Hudba k filmu mu pomohla získat 3 Oscary
Konec 70. let znamenal pro Giorgia první zakázku ve světě filmové hudby. První úspěch se dostavil v roce 1978 spolu s filmem Midnight Express. Za soundtrack získal filmového Oscara za nejlepší hudbu. Oscara poté získal i v 80. letech za hudbu k filmům Flashdance nebo Top Gun. Giorgio Moroder je i autorem titulní písně „Push it to the limit“ k filmu Scarface, ve kterém si zahrál Al Pacino roli Tonyho Montany. Za svůj největší úspěch považuje možnost vytvořit oficiální hudební téma pro Letní olympijské hry v roce 1984 a 1988 a rovněž pro Mistroství světa ve fotbale v roce 1990.
Ačkoliv se to nezdá, je Moroder velkým fanouškem současných hudebních producentů elektronické hudby. V jednom ze svých rozhorovů prohlásil, že obdivuje hudební tvorbu lidí jako Skrillex, Martin Garrig nebo David Guetta. Po poslechu hitu „We Found Love“ od Calvina Harrise a Rihanny se nechal slyšet, že by rád spolupracoval právě s barbadoskou zpěvačkou Rihannou. V roce 2013 se objevil na desce Random Access Memories od skupiny Daft Punk v písni Giorgio by Moroder, kde ve zkratce vypráví svůj životní příběh. Skladba byla kritiky hodnocena jako jedna z nejzdařilejších na celém albu a je považována za důstojné vyseknutí poklony tomu, co Moroder pro žánr znamená.
Legenda, na kterou se odkazuje dodnes
Dle webu whosampled.com je Moroder jedním z nejvykrádanějších umělců 20. století, a to zejména mezi americkými rappery. Ti italského producenta zaznamenali především v souvislosti s americkou gangsterkou Scarface, pro níž Moroder složil filmovou hudbu. Kromě Kanye Westa nebo kapely Outkast ho v 70. letech vykradla například ABBA v písni Ring Ring.
Právě dnes je Giorgiovi rovných 78 let – a stále pravidelně vystupuje a vyprodává kluby po celém světě. Loni měl největší koncerty v New Yorku, Milanu nebo Sao Paulu a na své dnešní naroziny vystoupí v losangeleském Globe Theater.
A zde je 6 tipů, jak si užít naplno každý fesťák.