Jak někomu vysvětlit svůj pocit strachu, napětí, nejistoty a pochybností, když sami netušíte, kde se bere? Tenhle mladý fotograf to srhnul jemně, věcně a ironicky.
1. Balíky, pošta, vyřizování... Jste zavalení povinnostmi!
2. Jedno světlo by nestačilo - co kdyby náhodou zhaslo?!
3. Kudy to proboha teče?!
4. Napravím to, vážně! Za každou cenu!
5. Co když zase zaspím?
6. Pořád to nestačí
Taky jste se někdy takto podobně cítili? Fotograf John William Keedy si myslel, že svou úzkost dokáže perfektně skrývat. Před osmi lety mu diagnostikovali úzkostnou poruchu. Přál si být přitom v pořádku, normální a "zdravě veselý" jako všichni ostatní - a tak se snažil své pocity skrývat a maskovat. Nakonec ale zjistil, že je to k ničemu. "Byl jsem tak přesvědčený, že se mi daří to nedávat najevo! A ve skutečnosti si toho nešlo nevšimnout."
Svůj problém se pokusil nastínit uměleckým způsobem - zdánlivě normální fotky vždy obsahují nějaký háček, který každého znejistí. Jaké to je v botách člověka, který cítí "neodůvodněný" strach, nejistotu, pochybnosti?
"Když člověk, který nikdy nezažil podobné potíže, pomyslí na nějakou duševní nemoc, domnívá se, že jde o něco čistě psychologického. Ale pro mě, i další lidi, je to silně fyzická obtíž." Tak se nechte znepokojit zbytkem Keedovy série, kterou ironicky pojmenoval "It´s hardly noticeable" ("Jde to jen těžko poznat").
7. Nestane se něco hrozného, když překročím linii?
8. Ani dnes se mi nechce jít ven, mezi lidi...
9. Ano, bude lépe. Když na to budu dostatečně myslet, tak se to snad i stane.
10. Počkat, tak jak je to správně?!
A tady máte 11 fotometafor, jak se žije s úzkostnou poruchou.
Podobné články
Kateřina Horáková
Dominik Landsman
Petr BílekDoporučujeme
Martin Miko
