Vzpomínka na nereálné Realisty
Psal se rok 2016, když uznávaný politolog Petr Robejšek vtrhl na politickou scénu společně s Michalem Morozem, a začali hlásat, že vytvoří konzervativní stranu, která bude mít ve volbách 20 %. Společně si dali za cíl hájit české národní zájmy a vládnout za pomocí Paretova pravidla 20/80. Jenže nikdo z voličů nevěděl, co to znamená. Realisté dále slibovali, že z Česka vytvoří bezpečnou a odpovědnou zemi, jež bude chránit národní bohatství a hlavně rodinu.
Realisté se poprvé chystali kandidovat ve sněmovních volbách v roce 2017, kde následně získali pouhých 0,71 % hlasů. Vzhledem k počtu peněz, které Realisté do kampaně vložili, zaplatili za jeden hlas získaný ve volbách nejvíc ze všech politických subjektů. Peníze na kampaň však měli od spolumajitele investiční skupiny Penta Marka Dospivy, třineckého miliardáře Martina Burdy a dalších štědrých lidí. Problém byl však v kampani, z níž si všichni dělali akorát legraci. Slibovat na billboardu tátovi pušku do ruky a pro mámu bezpečný domov, což bohužel lidé rovněž nepochopili, se nevyplatilo. Nicneříkající dvouslovná hesla společně s Robejškem na plakátu nikoho nezaujala, takže se nikdo nemůže divit, že Realisté žádné voliče nezískali.
A co by se mohlo stát, kdyby Realisté zvítězili ve volbách? Kromě toho, že bychom odmítali migranty, dočkali bychom se ústavně zakotveného práva vlastnit zbraň. Dále by nás čekal povinný tříměsíční vojenský výcvik pro muže, nepřijali bychom euro a všichni by platili rovnou 15% daň. Někteří kritici strany označili Realisty za pravicové populisty.
Strana si na politické scéně však ani po třech letech nedokázala mezi občany a také kolegy získat respekt, a tak když bylo na oficiálním facebooku Realistů zveřejněno oznámení o rozpouštění strany, lidé se začali politickému subjektu vysmívat. Nechyběly ani rýpavé vzkazy typu: „První záslužná věc. Díky“, „No konečně“, „Gratuluji k prvnímu projevu realismu“ nebo „Škoda, těch 20 % bylo na dohled.“
Po Robejškových milionových bizarních politických kampaních, které nikdo nepochopil, se nám samozřejmě stýská, a tak s úctou vzpomínáme ná tátu, mámu a děti.
A zde se dozvíte, proč Tomio Okamura začal špinit Klausovu Trikolóru.