Zatímco v českých zemích mohou ženy volit už přes sto let, tak například v Lichtenštejnsku se mohly poprvé zúčastnit parlamentních voleb až v roce 1984. Za volební právo žen přitom „něžné“ pohlaví bojovalo už od poloviny 19. století a až v roce 1893 se Nový Zéland, jakožto první země na světě, rozhodl ženám přiznat volební právo. Československo povolilo ženám volit až v roce 1920.
Doba, kdy rozhodovali muži
Věděli jste, že ve Vatikánu a Bruneji nemají ženy právo volit? A tušili jste vůbec, že poslední zemí, která darovala ženám volební právo i možnost nechat se zvolit, byla Saúdská Arábie? V roce 2011 ženám král Abdalláh přislíbil, že budou moci zasednout i v poradní radě šúrá, což byl vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejkonzervativnějších zemí arabského světa, obrovský pokrok pro práva žen. Naopak posledním demokratickým státem v Evropě, kde bylo zavedeno volební právo naposledy, bylo překvapivě Švýcarsko, kde ženy mohly k volebním urnám až v roce 1971, a v kantonu Innerrhoden dokonce až v roce 1990.
Počátky boje o rovnoprávnost žen ve světě spustilo první velké shromáždění, které se uskutečnilo v roce 1848 v Seneca Falls ve státě New York, kde veřejně hlásili, že ženy a muži jsou si ve všem rovni, a proto by měli mít všichni stejná práva. To nakonec po dlouholeté práci vyvrcholilo založením organizace Národní asociace za volební právo žen v roce 1869, jež mnoho let bojovala za rovnoprávnost žen a mužů ve společnosti. Teprve až v roce 1889 si obyvatelé státu Wyoming společně odhlasovali možnost žen zúčastnit se aktivně voleb.
V Čechách se ženy snažily bojovat o svá práva v rámci společnosti i politiky od poloviny 19. století, podobně jako tomu bylo například v USA. Mezi nejpopulárnější ženské české osobnosti, které se snažily bojovat za ženská práva, byly Františka Plamínková a Alice Masaryková. Jejich usilovná práce nakonec přinesla ovoce, když byla v roce 1912 do českého sněmu zvolena Božena Viková-Kunětická. Jenže to pořád neznamenalo fakt, že by si ženy mohly zvolit svého politického zástupce. Teprve až 31. ledna 1919 bylo zákonem rozhodnuto, že v Čechách a na Moravě bude umožněno ženám volit do obecního zastupitelstva. Na Slovensku se tak stalo 31. srpna roku 1920. První ženskou starostkou v Československu se stala jistá Anna Matoušková, která byla zvolena v roce 1919, a funkci starostky v obci Vědomice u Roudnice nad Labem vykonávala celých 5 let.
Podle knihy České právní dějiny bylo umožněno volit majetným ženám v českých zemích už v roce 1873. Podmínkou bylo, aby žena vlastnila velkostatek. Při volbách navíc s sebou musela mít mužského zástupce, jenž volil za ni.
V únoru 1920 se rozhodlo, že tento zákon bude uveden i v československé ústavě. A tak naši politici schválili zrovnoprávnění obou pohlaví na úrovni sociální, kulturní i politické. Součástí toho bylo i volební právo pro všechny plnoleté občany. O dva měsíce později se konaly parlamentní volby, ve kterých zvítězila Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSSD). Zajímavostí na těchto volbách je, že volit mohli i příslušníci menšinových národů.
Od té doby se naše společnost dost posunula v oblasti rovnoprávnosti, což dokazují desítky a desítky žen ve vysoké politice po celém světě. Příkladem nám může být i Slovensko, kde se stala prezidentkou Zuzana Čaputová.
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
