Život Jiřího Kajínka nebyl vzorový, naopak. První potyčky se zákonem měl Kajínek už jako nezletilý chlapec, když v roce 1974 spáchal majetkovou trestnou činnost. Tehdy mu bylo okolo 13 let. Ve vězení se však ocitl až o 8 let později, a to za vloupávání do chat. O tři roky později, tedy v roce 1985, byl odsouzen za vykrádání bytů, nedovolené ozbrojování a napadení veřejného činitele. Tehdy při zatýkání udeřil pěstí dva policisty a třetího z nich shodil ze schodů. V roce 1990 mu soud vyhověl v rámci žádosti o odpuštění zbytku trestu, jelikož se ho amnestie prezidenta Václava Havla netýkala. Na svobodě moc dlouho nepobyl, jelikož v tom samém roce byl znovu odsouzen za loupežné přepadení policistů. Kajínek byl ozbrojený a ukradl policejní vozidlo, za což si vysloužil trest ve výši 7 let.
Zásadní bylo pro Kajínka, když 18. ledna 1993 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise přerušil jeho výkon trestu na dobu od 21. až 23. ledna 1993. Kajínek se však rozhodl do vězení už nevrátit zpět a o 4 měsíce později se měl dopustit dvojnásobné nájemné vraždy a jednoho pokusu o zavraždění. Za tento čin byl následně odsouzen na doživotí.
Osudného trestného činu vraždy dvou osob, přesněji plzeňského podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše, se měl Kajínek dopustit 30. května 1993. Na oba zmíněné vystřelil nejméně dvanáctkrát. Zároveň se mu podařilo těžce zranit Jandova druhého osobního strážce Vojtěcha Pokoše, který nakonec přežil a stal se hlavním svědkem celé přestřelky. Důvodem měly být Jandovy dluhy a Kajínek údajně dostal 100 tisíc korun od pražského podnikatele Antonína Vlasáka za to, aby Jandu zastrašil.
Kolem Kajínkovy viny koluje dodnes spousta pochybností a spekulací, které byly několikrát propírány v médiích. Na přetřes často přichází jeho inteligence a schopnost několikrát uniknout z vězení. Dodnes je velká část Čechů přesvědčena o tom, že je Kajínek obětí justice, a že je nevinný.
Nicméně i přes pochybnosti veřejnosti byl 23. června 1998 odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za dvojnásobnou vraždu a několik dalších trestných činů, kterými byly například pokus o vraždu a hlavně nedovolené ozbrojování. Přechovával u sebe neobvykle velký počet zbraní včetně samopalů, brokovnice, pistolí s tlumičem a obrovského množství nábojů a zásobníků. Proces s Kajínkem trval neuvěřitelných 6 let a jen samotné projednávání případu se protáhlo na 46 dnů. Připomínáme, že před soudem vypovídalo 56 svědků a 10 soudních znalců.
Mistr úniků
Co se týče jeho útěků z vězení, pokusil se utéct hned několikrát. Poprvé to bylo v lednu 1993. Druhý pokus o útěk proběhl v červenci roku 1994 z vazební věznice v Českých Budějovicích, ale ještě tentýž den byl dopaden. Dopomohl k tomu náhodný chodec, který Kajínkovi podrazil nohy, a policie ho následně dopadla. Potřetí se mu podařilo utéct z věznice ve Valdicích, byl však po dvaceti minutách vypátrán a dopraven zpět do cely. K jeho nejlegendárnějšímu útěku patří únik z věznice Mírov, kam byl převezen po svém konečném odsouzení na doživotí. Přesně před 18 lety, tedy 29. října 2000, se mu podařilo kolem šesté hodiny večerní upláchnout. Stal se tak jediným člověkem v historii Mírova, kterému se povedlo zdrhnout na svobodu. Kajínka nezastavila ani střelba ostrahy. Následně bylo po Kajínkovi vyhlášeno celostátní pátrání. Dopaden byl až po více než pěti týdnech v Praze, tedy 8. prosince, v bytě Marie Černé.
Kajínek trvá na tom, že je nevinný. Několikrát se snažil o obnovení procesu a podával ústavní stížnosti, avšak marně. 23. května 2017 podepsal Miloš Zeman Kajínkovu milost a nejznámější vězeň Česka byl v ten samý den propuštěn na svobodu. Díky prodaným právům na celovečerní film a knihu podle jeho životního příběhu se stal finančně zajištěným mužem a veřejně známou osobností. Tak ještě to státní vyznamenání, co?
A zde je 10 největších československých hrdinů v historii naší země.