Podle získaných dat, která vědci podrobili zkoumání, to vypadá, že tito lidé ve skutečnosti vedou velmi smutný a nudný život.
„Výsledky překvapily nás samotné. Předpokládali jsme, že lidé sdílejí na Facebooku fotografie hub, co nasbírali, kvůli tomu, aby světu dokázali, jak jsou skvělí. Posbíraná data tento fakt nerozporují. Nicméně jsme šli trochu víc do hloubky a zjistili, že tito lidé svými fotkami hub volají o pomoc. Každý vyfocený košík s houbami, každý hřib o velikosti polínka do ohně, všechny ty křemenáče jsou jen zoufalý pokus lidí vykřičet do světa, že v životě nedosáhli nic víc, než že šli do lesa na houby,“ vysvětluje profesor Holý, který se na výzkumu podílel.
„Tito lidé touží po pozornosti a chtějí, aby je někdo pohladil a řekl, že to bude dobré. Cítí se méněcenně a dobře vědí, že ten plný košík hub je vrchol jejich života. Dalo by se říci, že fotka košíku plného hub na Facebooku je jistá forma podřezání si žil ve vaně. Něco ve smyslu demonstrativní sebevraždy,“ pokračoval profesor Holý, přičemž z toho byl takový zasmušilý.
Psychologové nabádají veřejnost, aby na Facebooku lidi takzvaně nelajkovali fotografie svých známých, nýbrž aby jim raději napsali či zavolali, jestli je vše v pořádku a jestli nepotřebují s něčím v životě pomoci. Pokud narazíte na někoho, kdo sdílí fotografie svých hub několikrát týdně, raději volejte rovnou linku bezpečí. Tento jedinec je již v pokročilé fázi poškození a zásah laika by mohl situaci ještě více zhoršit.
„Já už nemůžu. Přišel jsem o práci, manželka mě opustila. Bydlím v pronajaté garsonce. Hodně piju. Všechno to zašlo tak daleko, že jednoho dne jsem to všechno vzdal. Jel jsem na houby, naplnil košík, tento vyfotil a dal na Facebook. Ještě jsem k tomu přidal komentář, že rostou, a přidal smajlík. Mně už je všechno jedno. Jestli se věci nepohnou k lepšímu, klidně to udělám znovu. Já už fakt nemám co ztratit,“ rozbrečel se pan Jindřich Molnár, který na Facebook dával fotky nasbíraných hub i v minulosti.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo dává na Facebook fotografie hub, které nasbíral, pokuste se mu nějak pomoci. V žádném případě ho v tomto jeho konání nepodporujte. Naopak mu nabídněte, že ho třeba vezmete na procházku anebo do kina. Uvidíte, že v jeho ztrhaném obličeji s prázdným pohledem vykouzlíte alespoň na okamžik náznak úsměvu. A to za to rozhodně stojí.
A TADY máte 12 rad, jak správně houbařit.