Rusko, země zaslíbená
Podle ruského statistického úřadu Rosstat vzrostl v zemi za poslední rok počet chudých lidí o více než půl milionu. To v praxi znamená, že v Rusku žije z celkového počtu 147 milionů lidí skoro 21 milionů na hranici chudoby, tedy s příjmy, které jsou nižší než životní minimum. Podle některých ekonomů může být toto číslo ještě vyšší a reálně se může na hranici chudoby pohybovat i dvojnásobek občanů. Nutno podotknout, že životní minimum v Rusku se pohybuje zhruba na částce 4 tisíc korun. V roce 2016 to bylo 3460 korun, takže důkazem je, že se i v Rusku životní úroveň zvedá. Jáj!
Situace v Putinově Rusku není zrovna dvakrát příznivá, vzhledem k rychlému růstu cen a pomalému zvyšování příjmů. I proto je ruský prezident terčem kritiky ze strany veřejnosti. V rámci svého pokusu o to stát se opět prezidentem proto svým voličům slíbil, že zatočí s chudobou, zvýší sociální dávky a bude se snažit o hospodářský růst země. Putinovy sliby se však jeví jako nereálné a mnozí o nich pochybují.
Právě špatná ekonomická situace v Rusku je často spojována s vyloučením opozičních kandidátů, kterým moskevská volební komise neumožnila se zaregistrovat do blížících se voleb. To byl možná ten důvod, proč lidé vyšli do ulic a vyjádřili svůj nesouhlas. Popularita Putina samozřejmě dlouhodobě klesá a tím, že na demonstranty v Moskvě pošle policii a 1400 z nich zadrží, si rozhodně nepomáhá. Policejní zásah v Moskvě byl neobvykle brutální, demonstrace týden předtím byly ještě větší.
Loni jsme v rámci jednoho článku porovnávali životní úroveň Česka s Ruskem. Na základě několika parametrů, které se týkaly kvality života občanů těchto zemí, se ukázalo, že ačkoliv je Rusko velmi bohatá země s obrovským přírodním bohastvím, nemá běžným obyvatelům své země co nabídnout v žádném ohledu. Ať už porovnáváme výši důchodů, minimální mzdu, průměrnou mzdu, počet vražd, počet vězňů, počet sebevražd či průměrnou délku života.
Takže opět se ukázalo, že Rusko není taková země zaslíbená, jak nám vyprávějí proruští trollové na sociálních sítích.
A zde jsme byli v historii několikrát poučeni, že volby nevyhrávají politici, ale data a emoce.