Zdroj: Archiv Marka Hilšera/Ksenia Biazrukaja

V týdnu jsme vám přinesli první část rozhovoru se senátorem Markem Hilšerem, který jako jeden z prvních oznámil, že se v příští prezidentské volbě bude ucházet o přízeň voličů. Již podruhé by se rád stal prezidentem České republiky. Tentokrát je to ale jiné; Marek Hilšer již není "kandidátem z ulice". Stal se senátorem a jak sám o sobě řekl "politickým profesionálem". Přečtěte si druhou část obsáhlého rohovoru, který jsme s možná budoucí hlavou státu absolvovali. Tentokrát jsme se víc zaměřili právě na jeho senátorskou kariéru a řeč byla samořejmě i o jeho opětovné prezidentské kandidatuře.

Jana Mrákotová 15.12.2019, 11:03

Senátor Marek Hilšer oznámil, že se znovu hodlá ucházet o prezidentské křeslo. I proto jsme ho požádali o rozhovor, ze kterého se vyklubalo opravdu obsáhlé povídání. V první části interview politik vzpomínal na dětsví v emigraci a studia nejprve na politologii a posléze medicíny. Nyní si můžete přečíst o jeho současném životě v Senátu a vyhlídkách do budoucna.

Marek Hilšer senátor

Jak hodnotíte svoji senátorskou éru? Je vám nyní vyčítaná určitá bezvýraznost. Čeho chcete vlastně coby senátor dosáhnout a co považujete zatím za svůj největší úspěch?

Byl to velmi intenzivní rok. Lidé mě zvolili do nejvyšších politických pater a začal jsem je poznávat. Vůbec toho nelituji. Už se nemusím svlékat, když chci něco prosadit. Zkušenosti, osobnosti, které jsem poznal, jsou pro mne velkým přínosem. Jsem rád, že se mi hned na začátku jako nováčkovi v Senátu podařilo prosadit pozměňovací návrh k novele „insolvenčního“ zákona. V Poslanecké sněmovně to byla novela velice diskutovaná. Měla řešit obrovský problém exekucí. Můj návrh si kladl za cíl umožnit více lidem v dluhových pastích vstoupit do insolvenčního řízení a dát jim právní jistotu. Vzpomínám si, že jsem musel během 14 dnů zjistit, jak se taková věc dá vůbec navrhnout. Musel jsem návrh formulovat a pak ho prosadit – nejprve na výborech a pak i na plénu Senátu. Tehdy mi v tom i někteří lidé pomáhali, ale musel jsem to zorganizovat, sehnat právníka, a to se podařilo. V Poslanecké sněmovně pak byli ti, kteří jsou navázaní na exekutorskou lobby, lidé kolem pana Faltýnka, velice naštvaní, že se celá debata zase otevřela, média se zajímala. Pro senátní návrh se dokonce povedlo získat i KDU-ČSL, která původně hlasovala proti. Úspěch to byl, stejně jako schválení mého usnesení o potlačování lidských práv v Číně. Senát tím ukázal, že tady existuje i jiná politika, než je poklonkování Čínské komunistické straně.

Co plánujete dál?

Mým tématem je problematika krátkodobých pronájmů v Praze, což je jedna věcí, která hodně pálí můj volební obvod. Rozhodně to ale není záležitost jen pražská. Problémem to začíná být i v dalších atraktivních turistických destinacích, jako je například Český Krumlov, Boží Dar. Je to velice nebezpečný globální fenomén, kterému se začínají bránit i evropská města a u nás stále není vůle. Naši lidé nemohou čelit celosvětové konkurenci a investorům, kteří postupně proměňují město v jeden hotel pro turisty. Nakonec dojdeme k tomu, že lidé, kteří ve městě pracují, v něm nebudou moci bydlet. Také připravujeme tzv. schránkový zákon, který má za úkol zabránit tomu, aby si politici přes různé schránkové firmy nepřidělovali státní zakázky do vlastních kapes. Na Slovensku již tento zákon úspěšně funguje. Jednoznačně to přispěje k větší transparentnosti a boji se sofistikovanou korupcí. Zabývám se i problematikou sociální politiky, důchodovou reformou. Snažím se podporovat lidi, kteří pečují o své blízké. Stát jim nevěnuje vůbec žádnou pozornost, přestože mu šetří obrovské peníze. V sociální oblasti je to ale složité. Nejzranitelnější lidé naší společnosti nemají za sebou žádné lobbisty, a tak si jich politici moc nevšímají. Něco změnit je pak běh na dlouhou trať.

Vysvětlete nám svůj pojem „politický profesionál“. Jak se takový člověk definuje?

Je to jednoduché. Když se něčemu věnujete ve svém volném čase, tak to děláte jako amatér. Když Vás za to platí tak se stáváte profesionálem. Politiku před a během první volební prezidentské kampaně jsem dělal ve svém volném čase, když jsem přišel z práce domů nebo během dovolené. Po té, co jsem byl zvolen do Senátu, jsem začal práci v politice dělat na plný úvazek, takže se ze mě stal politický profesionál. Prostě jsem se profesionalizoval. Amatéři mohou někdy dělat věci na úrovni profesionála, ale může tomu být i na opak. To pak ať posoudí lidé. Já jsem rychle poznal, že nemůžu být jednou nohou na fakultě a dělat výzkum a druhou nohou v Senátu. Přistihl jsem se při tom, že když jsem v Senátu, myslím na to, co je třeba dělat na fakultě a opačně. Nechal jsem si pouze učení, které není tak časově náročné.

Marek Hilšer for prezident

Ohlásil jste svoji opětovnou kandidaturu prezidenta. Chcete mít víc času na přípravu, shánění peněz. Bude se kampaň v něčem odlišovat od té minulé?

Jsem kandidát, za kterým nestojí žádné zájmové skupiny. Do vysoké politiky jsem vstoupil doslova jako chlap z ulice zcela nezávisle. Poslali mě tam občané. Nejsem figurkou žádných oligarchů, kteří si vytyčují své zájmy na politickém poli. A moje přání je, abychom měli nezávislého a civilního prezidenta, který bude za své zvolení vděčit pouze občanům této země. Proto se chci, jako v té předchozí kampani, spoléhat především na pomoc běžných lidí. V tom bude kampaň stejná a nebude se odlišovat. Takže musím začít s větším předstihem. Tři roky je docela dost. Rozhodl jsem se ohlásit to už nyní, protože cítím podporu, lidé se mě často ptají, jestli do toho půjdu znovu. I novináři opakovaně volají. A mě se nechce neustále opakovat, že o tom vážně uvažuji a předstírat, že se nechám přemlouvat nebo že o to nestojím. Věřím, že dává smysl nabídnout kandidáta z polistopadové generace, která chce hlavně hledět do budoucnosti a nebojí se postavit problémům, které se na nás valí. Je potřeba udělat jakýsi restart politiky. A proč nezačít rovnou od Hradu? A kdyby to byl příběh chlapa z ulice, věřím, že by se podařilo nalomit tu skepsi, že jako občané nemůžeme dění v naší zemi více ovlivňovat. A možná by se mohli i další lidé inspirovat.

GALERIE Senátor a prezidentský kandidát Marek Hilšer

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Půjdete tedy zase cestou té hodně kontaktní kampaně?

Určitě, mám s tím dobré zkušenosti. Setkávat se s lidmi je strašně obohacující. Nejen díky tomu, co se člověk dozví, ale také energeticky. Když jsem sbíral podpisy minule, tak mi říkali blízcí lidé, abych si dal pozor, aby mi na ulici někdo nerozbil hubu, ale ono to tak nebylo. Při rozbalování stánku jsem si sice často pomyslel, jestli to všechno není marná snaha, ale po několika hodinách, když jsem stánek uklízel, odcházel jsem se strašně dobrými pocity z rozhovorů právě s lidmi. Kdo to nezažil, tak to může asi jen těžko pochopit. Je to taková až euforie. Je to samozřejmě časově náročné. Pro mne to bude teď o to těžší, že mám rodinu.

Zapojí se do kampaně vaše žena Monika?

Nechci jí do toho zatahovat, pokud nebude chtít sama. Po první kampani jsem měl zákaz. Není z mé další kandidatury zrovna nadšená, protože přicházíme o společný čas, což je zátěž pro rodinu. Zároveň ale říkala, že mi v tom nebude nijak aktivně bránit. Nevěří totiž, že by mě mohli lidé zvolit.

Zveřejnil byste jako prezident zprávu o svém zdravotním stavu?

Já s tím nemám žádný problém, protože v ní nic není, jsem zdravý. Na druhou stranu, a to i jako lékař, bych takové zvyklosti nezaváděl. Vím, že v USA prezidenti nějaké své zprávy zveřejňují. Já se k tomu ale nekloním. Kolik lidí z veřejnosti opravdu umí číst medicínské termíny? Jak by si veřejnost takové zprávy interpretovala? Každý by si to dělal po svém a každý by vyvozoval něco jiného. A zase bychom se o něco přeli. Otázka je jiná – forma informování veřejnosti o zdravotním stavu hlavy státu. Důležitá je prostě otevřená komunikace, tu můžete vést i bez zveřejňování zpráv. Taková komunikace by měla probíhat tak, aby ve veřejnosti nevznikaly pochybnosti mezi tím, co vidí a co jí je tvrzeno. Takže otevřenost a pravdivost – to je podle mne správný způsob, jak jednat s lidmi.

Podle jakého klíče volíte a i dál byste volil své nejbližší spolupracovníky?

To je obecně těžké, vybírat si lidi, když je dlouhodobě neznáte. Dovednosti poznáte docela rychle, ale charakter až po určité době. Není to jednoduché, poznat to hned na začátku. Je to pro mne vždy velká neznámá. Nemám nastavená přesná pravidla, personalistiku jsem nikdy nedělal. Spoléhám se spíše na intuici nebo na doporučení. A také platí, že „vrána k vráně sedá“. A to docela funguje.

Co byste udělal jako první věc v pozici prezidenta?

Určitě bych otevřel Pražský hrad. Zrušil bych kontroly, které tam teď jsou a všechny jen obtěžují. Chci, aby prezident byl civilní, který má k lidem blízko a nevyvolá v nich strach. To symbolizují ty zátarasy na Hradě.