V Týdnu se dočítáme, že zhruba pětina studentů a studentek posledních ročníků zdravotnických škol chce po skončení studia pracovat v zahraničí. Ukázal to průzkum organizace HealthCare Institute.
Z jiných zdrojů vyplývá, že to samé platí i pro mladé lékaře. Každý pátý student lékařské fakulty odchází po studiích do zahraničí. Průměrný věk českých lékařů se kvůli tomu stále zvyšuje a je dnes 48,4 roku. Podle odhadů ročně odejde za prací do ciziny asi 400 českých lékařů, z toho polovina hned po ukončení lékařské fakulty. Takže žádná ordinace v růžové zahradě, ale ordinace někde v Německu nebo v Anglii...
Možnost odchodu „za lepším“ je naprosto v pořádku. V demokratických podmínkách má každý právo pracovat, kde chce, a na tomto principu je založena Evropská unie. Už ale není v pořádku, že studium lékařů a sester platí český stát, a zprostředkovaně tedy my všichni. Studium je v Česku pořád víceméně bezplatné. Stát má tedy právo říct: „Doktore, sestřičko, chcete odejít do Anglie nebo do Německa, kde budete mít vyšší plat? Ale prosím, jak je ctěná libost. Nejdřív ale zaplatíte, co do vás Česká republika investovala. Vaše studium stálo tolik a tolik, tady je účet.“
To je přece fér, ne? Kdyby se jednalo o pár doktorů, byl by tenhle názor zcestný. Ať si jdou, stejně jako odcházejí do ciziny třeba vystudovaní zemědělští inženýři, právníci nebo ekonomové. Jenže v jiných oborech jsou to jen ojedinělé případy, zatímco ve zdravotnictví začíná být situace kritická. Lékaři a sestry v Česku chybějí a musejí je nahrazovat pracovní síly z Ukrajiny, Rumunska nebo Ruska.
Proč, když platíme studium českého nemocničního personálu?
A TADY si přečtěte, proč byste měli plivnout do ksichtu jednomu lékaři z Vrchlabí.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
