Když se Donald Trump ujímal úřadu prezidenta USA, všem bylo jasné, že jeho chování bude zcela odlišné od toho, jak se chovali jeho předchůdci. Prostořeký realitní magnát vždy jednal jako svéráz, který se nebál kontroverzí, a příliš mu nezáleželo na tom, co si o jeho počínání myslí ostatní. Během prvních sto dní v čele země se tyto předpoklady mnohokrát potvrdily a ukázalo se, že i jako prezident dokáže Trump fungovat v módu neřízené střely.

trump.jpg

Donald Trump chce jednat i s těmi politiky, kteří jsou považováni za diktátory. Je to šílené, nebo prozíravé?

Početné řady Trumpových kritiků mu jsou schopné vytknout i kroky, které veskrze nijak kontroverzní nejsou a v ničem se neliší od činnosti jeho předchůdců Obamy nebo Bushe. Občas se ale Trumpovi povede něco, nad čím pozvednou obočí i jeho věrní fanoušci a začnou přemýšlet, jestli je s prezidentem vše v pořádku. Příkladem budiž jeho poněkud nekonvenční jednání se státníky, kteří jsou celosvětově považováni za diktátory.

Obavy Trumpových kritiků, že bude poslušnou loutkou ruského prezidenta Vladimíra Putina, rozptýlil Trump tím, když v reakci na použití zakázaných chemických zbraní v Sýrii vydal rozkaz k bombardování pozic syrských vládních vojsk podporovaných právě Putinem. Vztahy Ameriky s Ruskem se tak stále drží na bodu mrazu, naštěstí se napětí od tohoto incidentu nijak neprohloubilo. Trump se ale nicméně začal poohlížet po jiných kontroverzních světových vůdcích.

erdy.jpg

Erdogan si upevnil moc a brzy zamíří do Bílého domu upevňovat vztahy s USA. (Foto: profimedia.cz)

Tureckému prezidentu Erdoganovi se podařilo v referendu posílit své pravomoci a víceméně mu Turci odsouhlasili, že zemi bude moci prakticky neomezeně vládnout až do roku 2029. Vzhledem k tomu, že už před referendem vládl Erdogan zemi poněkud autokraticky a tvrdě potíral jakoukoliv opozici, byl výsledek lidového hlasování ve světě přijímán s obavami. Trump nicméně svému tureckému protějšku k vítězství v referendu telefonicky pogratuloval a dokonce ho pozval na oficiální státní návštěvu.

Kromě Erdogana, u nějž můžeme o sklonech k diktatuře spekulovat, pokukuje Donald Trump po setkání s dalším vůdcem, u kterého ale nemůže být o jeho totalitním stylu vlády žádných pochyb. V jednom z rozhovorů Trump pronesl, že za vhodných podmínek by mu bylo ctí sejít se se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem, kterého navíc nazval chytrým lišákem, který se řízení země ujal v mladém věku a dokázal vše ustát a upevnit si pozici. Jakkoliv negativně vnímaný Erdogan je stále členem NATO, tudíž je jeho pozvání do USA legitimní. U touhy po setkání s Kim Čong-unem, který neváhá pro nerušené panování popravovat členy vlastní rodiny, se nabízí otázka na Trumpovo duševní zdraví.

kim.jpg

Jestli ono nebude nakonec lepší se se Severní Koreou alespoň pokusit na něčem se domluvit, než jen poslouchat jejich výhrůžky o jaderné válce. (Foto: globalwuorum.com)

Pokud se ale podíváme na situaci z druhé strany, Trump možná vůbec není žádným šílencem, ale vypočítavým politickým pragmatikem. Být s Erdoganem zadobře je vzhledem k faktu, že Turecko disponuje silnou armádou, která významně ovlivňuje situaci na Blízkém východě, rozhodně lepší, než k němu projevovat otevřené nepřátelství. I u KLDR je nepochybně lepší alespoň se pokusit o nějaký konstruktivní dialog, než jen dál uvalovat sankce a sledovat masivní vojenské přehlídky a dívat se na propagandistické videosimulace zničení západního světa atomovými bombami. Na jednu stranu je Trumpovo jednání tak trochu rezignací na demokratické hodnoty, pokud by ale na druhou stranu mělo vést ke zlepšení bezpečnostní situace ve světě a snížení nebezpečného potenciálu Erdoganova Turecka a Kim Čong-unovy KLDR, nejspíše by to byla rezignace ospravedlnitelná.

O tom, jak na rozdíl od diktátorů Trump nepozval do Bílého domu Miloše Zemana, více ZDE.