Začínajícím umělcům jejich starší a zkušenější mentoři říkají, ať se připraví na to, že nic nového už nevymyslí. Depresivní, leč pravdivé. Pokud je to někde opravdu citelně znát, tak je to svět filmů a seriálů. Neustálé návraty k již osvědčeným příběhům a jejich rebooty a remaky vidíme čím dál častěji. Někdy se povedou, jindy mohou být pořádně bolestivým diváckým zážitkem...
Hříšňák je jen jeden!
Nenechte se ošálit – mainstreamové filmy ovládají filmoví producenti. A filmovým producentům jde v první řadě o peníze, v druhé pak o peníze a až v té třetí o peníze. Na otázku „pojďme ještě jednou vyždímat to, co před dvaceti lety fungovalo“ ještě žádný z nich neřekl ne. Bolestně to pocítila sága Hvězdných válek, která, od té doby, co ji má pod palcem Walt Disney, letí divokým tempem z kopce dolů. Pamatujete, jak jsme si mysleli, že nic horšího než Jar Jar už Star Wars nepotká? Jó, to byly časy!
Ale tuhle problematiku už můžeme nechat spát, Epizodu IX jsme viděli, je to za námi. Tedy alespoň na několik příštích let, než zase někoho napadne tu do morku kostí vycucanou vesmírnou krávu znovu podojit. Nové verze, rebooty, remaky, předělávky, oživení ale nepotkávají jen kolosální filmové franšízy. Zejména posledních několik let jsme svědky toho, že v Hollywoodu (i mimo něj) nápady zjevně nejen došly, ale zřejmě se úplně rezignovalo na snahu s nějakými čerstvými přijít.
A tak se čím dál častěji recyklují filmové hity 80. a 90. let, protože proč ne? Těch důvodů je mnoho. Správný remake by měl původnímu filmu buď vzdát chytrý hold, anebo vzít jeho námět a vtisknout mu nový, originální ráz. Tak či tak by měl obstát jako samostatně fungující snímek. My ale většinou vidíme opravdu jen to bohapusté recyklování funkčního modelu, které tvůrci zkouší uměle naroubovat na vkus o dvě až tři dekády mladšího diváka. A nejvíc nás to bolí u filmů, se kterými jsme vyrůstali, k nimž máme sentimentální vztah. Dali jsme dohromady několik takových kousků, za jejichž předělávky se jednou někdo bude smažit v pekle.
Vůbec nejhorším remakem, co jsme kdy viděli, je zřejmě televizní předělávka Hříšného tance. Nejslavnější ze slavných romantických filmů 20. století, jehož titulní píseň nechybí na žádné svatbě či maturitním plese, opravdu nebylo nutné točit znovu. A už vůbec nebylo nutné točit ho znovu s vyloženě nesympatickou Abigail Breslin v roli Baby a jakýmsi Coltem Prattesem v úloze Johnnyho, který, jak vás možná napadlo, nesahá Patrickovi Swayzemu ani po kotníky. Z Hříšňáku 2017 jsme si přesto odnesli jedno moudro do života: když jediné pasáže tvého filmu, na které se dá dívat bez pocitu studu a trapnosti, jsou ty, kde se vlní a zpívá frontmanka Pussycat Dolls, možná bys už nikdy žádné filmy točit neměl.
Ale moderního zprznění se dočkaly i jiné klasiky našeho mládí – třeba Total Recall nebo snad RoboCop. Anebo Souboj Titánů – no to byla hrůza! Hrůza, povídáme! A jakou nostalgickou vzpomínku na vyrůstání před televizí zničili filmoví producenti vám? Teď máte možnost si na ně pomyslně ukázat a bezvýznamně si zabědovat. Jen do toho, sdílená bolest je menší bolest.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
