Šablonka sem, šablonka tam

Nový, devátý díl Star Wars je zcela určitě zábavný film, a dokonce bych řekl, že díky naprosto přestřelenému tempu jsem se ani na vteřinu nenudil. To ovšem neznamená, že je Vzestup Skywalkera dobrým snímkem – je to zřejmě ten nejvíc šablonovitý film, co jsem kdy viděl, kdy je každý pokus o originální nápad okamžitě zabit. Když režisér J. J. Abrams vydal Epizodu VII: Síla se probouzí, část kritiků film ztrhala s tím, že se jedná pouze o moderní remake Nové naděje, tedy Epizody IV. To je sice pravda, nicméně se to Abramsovi dalo odpustit, jelikož bylo v prvnín díle nové-nové trilogie nutné nastavit určité motivy a nové postavy, které se pak měly v dalších pokračováních rozvíjet.

A tak bylo i zcela pochopitelné, že skoro stejný prostor jako noví hrdinové dostali i naši staří známí a milování z trilogie původní, kteří třeba v případě Hana Sola dodali novým postavám větší hloubku. Přesto se dá sedmičce lecos vyčítat – arcipadouch Snoke vypadá a chová se jako generický záporák z jakékoliv fantasy/sci-fi ságy a zápletka se zničením třetí Hvězdy smrti tu působí skoro jako parodie sebesama. Obzvlášť, když se tentokrát jmenuje Starkiller, v české verzi Hvězdovrah...

GALERIE Nová trilogie Star Wars a absence originality

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Bylo pak zcela logické, že když po úvodu, který to zahrál takříkajíc „na jistotu“, bylo na čase vdechnout nové trilogii nějakou vlastní osobnost – něco, co by tyto snímky sice udrželo ve světě Star Wars, nicméně je dokázalo odlišit od předchozích dílů. Výsledkem byla Epizoda VIII: Poslední z Jediů, která vyvolala zřejmě ty nejrozporuplnější reakce v historii Hvězdných válek – zatímco kritici film oslavovali jako originální podívanou, fanoušci ho odsoudili jako pošlapání všech svých snů.

Rian Johnson zcela určitě nenatočil dokonalý film. Postavu admirálky Holdo, ke které si snad žádný divák nedokázal udělat vztah, celou prostřední část v mimozemském kasinu či absolutně nesmyslnou, byť dokonale natočenou scénu se nadsvětelným kamikadze, to vše se dá osmičce vyčítat jako přešlapy. Přesto je tenhle díl zřejmě nejoriginálnějším příběhem z celé aktuální trilogie, protože se pokouší dělat věci jinak – chápu, že by fanoušci byli nadšení, kdyby se Luke Skywalker choval stejně jako před třiceti lety, nicméně každému musí být jasné, že jeho postava musela za tu dobu prodělala nějaký vývoj.

Co to zkusit jinak?

Možná největší kontroverzi pak vyvolala scéna, kdy Kylo Ren zabije Snokea a Rey se dozvídá, že její rodiče byli pouhými sběrači kovů. Tyto dva zvraty osobně považuji za nejlepší moment celé nové trilogie, a to ze dvou důvodů. Tím prvním je konečné přetvoření Kylo Rena ve skutečně silnou postavu. Už to není jen Darth Vader II v rukou CGI Palpatina kříženého s Voldemortem. Kylo Ren je tím skutečným antagonistou, který i přes své vnitřní konflikty ohledně svého původu nechce být jen něčí kopií, což je nádherně symbolizováno ve scéně, kdy zničí svou helmu, kterou na rozdíl od Vadera nepotřebuje a nosí ji pouze „pozérsky“ na efekt. Kylo Ren je teď Kylo Ren.

mohlo by vás zajímat

RECENZE: Rozkaz zněl jasně; uzavřít ságu za každou cenu! Vzestup Skywalkera není bez chyb, ale svůj úkol plní důstojně

A to, že Rey nemá žádný významný původ v mých očích vlastně znamenalo návrat k původní představě Síly, kterou nám připomenul Rogue One. Je jedno, kolik máte v krvi midichlorianů po předcích. Síla je něčím víc, je to mystická abstraktní síla v galaxii. A přesně to nám ukázala osmička. Že i při zachování původních motivů a postav jako byl Luke a Leia lze dělat věci jinak.

"Leiaaaaa!" zakřičel Kylo a přidal se k Rebelům

Bohužel, fanoušci, kteří si projektovali do filmu své teorie, byli zklamáni a já je vlastně ani neviním. Co si budeme povídat, bez nich by tyto filmy nikdy nebyly tak velké, jako jsou dnes. A tak nezbylo J. J. Abramsovi nic jiného, než po fanoušky nenáviděné osmičce vrátit všechno do starých kolejí. Kylo Ren úplně zahodí svou přeměnu z předchozího dílu, kdy hezky potupně přijme roli náhradního Darth Vadera včetně zničené helmy. Palpatine je zpět na scéně během pěti minut a jeho přítomnost na plátně vypadá samoúčelně, jelikož až do tohoto dílu o něm nepadla ani jedna zmínka.

Původ Rey a celá Palpatinova motivace okolo jejího zabití tak trochu vykrádá Harryho Pottera. Dočkáme se již čtvrté „nemožné mise“, během které se musí piloti Rebelů trefit do malého terče, který zničí tentokrát ne jednu Hvězdu smrti, ale rovnou celou flotilu Hvězd smrti. A ano, uznávám, že jsem možná chtěl po scenáristovi díla Batman vs. Superman moc, když jsem čekal, že se Kylo Ren obrátí ke světlé straně z jiného důvodu, než je vzpomínka na jeho mrtvé rodiče (k dokonalé podobnosti už jen chybělo, aby vesmírný Ben začal křičet jméno své matky stejně jako superhrdinský Ben Affleck ve zmiňovaném DC propadáku).

Chápu, že se Vzestup Skywalkera fanouškům líbil – technicky vzato je to ten nejdokonalejší Star Wars film vůbec, jelikož obsahuje všechno, co na celé hvězdné sáze její příznivci tolik milují. Ale abych citoval svého kamaráda, který se na devítku těšil víc než na Vánoce: „Kámo, opravdu jsem nečekal, že se lidé na konci finále Star Wars začnou v kině smát.“ Vzestup Skywalkera tak doplácí na pravidla současného Hollywoodu, kde kreativní rozhodnutí nedělají režiséři, ale vedení společnosti Disney. A bojím se, že za 10 let si na tyhle filmy nikdo nevzpomene - respektive vzpomene, ale neuvídí žádný důvod k tomu si je pustit znovu. Na rozdíl od původní šestice.