Simon Wiesenthal: Legendární lovec nacistů patřil k „nepřátelům komunistického hnutí“ v Československu. Podílel se také na dopadení Adolfa Eichmanna – G.cz
Vyhledávání

Simon Wiesenthal: Legendární lovec nacistů patřil k „nepřátelům komunistického hnutí“ v Československu. Podílel se také na dopadení Adolfa Eichmanna

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Před patnácti lety zemřel ve Vídni ve věku 96 let Simon Wiesenthal, známý také jako lovec nacistů. Během svého života se výrazně zasadil o dopadení a potrestání nacistů, kteří se podíleli na holocaustu a dalších hrůzách války. Vždy důrazně podotýkal, že hnacím motorem jeho pátrání není touha po pomstě, nýbrž touha po spravedlnosti.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 20.9.2020, 10:00

Simon Wiesenthal studoval v Československu

Simon Wiesenthal je velice zvučné jméno, alespoň tedy mezi fanoušky historie. Nejvíce resonovalo celosvětovou společností zejména v období po druhé světové válce. Když německá Třetí říše kapitulovala a Spojenci spolu se Sovětským svazem zvítězili, bylo potřeba potrestat nacistické funkcionáře, prominenty, sympatizanty a další posluhovače této zrůdné ideologie.

Vzhledem ke skutečnosti, že většina prominentních nacistů se skrývala nebo z Německa utekla, většinou do Jižní Ameriky, hrozilo promlčení jejich zločinů. A zde se objevuje Simon Wiesenthal, který situaci nehodlal nechat v tomto nespravedlivém stavu.

Simon Wiesenthal pochází z města Bučač, které bylo tehdy součástí rakouské Haliče. Narodil se zde 31. prosince roku 1908, jednalo se tedy o Rakušana s židovským původem. Wiesenthal je poměrně úzce spojen s Československem, se kterým se poprvé setkal již v mládí – studoval v Praze architekturu na Českém vysokém učení technickém. Školu dokončil roku 1932 a následně pracoval jako architekt ve Lvově až do počátku druhé světové války.

„Se Sovětským svazem přišla bída na zem“

Heslo, které bylo dříve v Československu jakýmsi posměškem či urážkou směrem k Sovětskému svazu a komunistickému režimu, který se rozšiřoval souměrně s rozpínáním sovětského území. Ve Wiesenthalově životě však toto heslo poměrně věrně interpretuje skutečnost. Výsledkem paktu Ribbentrop-Molotov byla totiž anexe Lvova a západní Ukrajiny 17. září roku 1939 Sovětským svazem. Sovětské orgány začaly téměř okamžitě popravovat, případně zatýkat a deportovat veškerou inteligenci do vnitrozemí SSSR. Stejný osud potkal i Wiesenthalova otčíma, který byl zatčen NKVD a konec života strávil pravděpodobně ve vězení. Wiesenthalův bratr byl pro změnu přímo zastřelen. Pro Wiesenthala znamenal příchod Sovětů konec práce architekta – stal se z něj mechanik. Před téměř jistou deportací na Sibiř ho zachránilo tučné podplacení komisaře NKVD.

Trnitá cesta koncentračními tábory

Poté co byla Halič dobyta Němci v červnu roku 1941, byl Wiesenthal deportován do koncentračního tábora Janowska, poblíž Lvova. Odtud byl následně přesunut do Ostbahnu přímo ve Lvově, kde pracoval jako technik a odkud se mu podařilo roku 1943 uprchnout těsně před tím, než zde nacisté začali s masovým vyhlazováním Židů a dalších vězňů.

Roku 1944 byl zatčen a znovu převezen do koncentračního tábora – Wiesenthalova psychika již nebyla připravena na další hrůzný pobyt v táboře, proto se pokusil podřezat si žíly, ovšem neúspěšně. Během čtyř dlouhých válečných let Wiesenthal prošel dvanácti koncentračními tábory. Osvobození se dočkal až na samotném konci války. 5. května roku 1945 skončil pro Wiesenthala válečný teror v koncentračním táboře Mauthausen, v tu dobu vážil okolo 45 kilogramů.

Po válce se již nemohl vrátit k architektuře, stopy, které v něm zanechala válka, byly příliš velké. Začal se proto věnovat z jeho pohledu jediné možné aktivitě – shromažďování informací, důkazů a svědectví o různých nacistických zločinech. Začal pracovat pro kontrarozvědku americké armády a působil také jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska. Dva roky po válce založil Židovské dokumentační středisko, které pracovalo na shromažďování informací o nacistických prominentech a přímém pátrání po těchto zločincích.

Simon Wiesenthal aneb „nepřítel komunistického hnutí“

Jedním z jeho největších úspěchů je podíl na dopadení Adolfa Eichmanna, strůjce konečného řešení židovské otázky. Velikost Wiesenthalova podílu na dopadení Eichmanna je sporná. Wiesenthal byl často kritizován za svou nekompetentnost. Organizátor Eichmannova únosu Isser Harel řekl na Wiesenthalovu adresu, že jeho informace byly bezcenné či zavádějící. Wiesenthal později vysvětlil, že v době Eichmannova únosu se nesměl zmiňovat o kontaktu s izraelským velvyslanectvím ve Vídni či izraelskou zpravodajskou službou. Ta se poté dle Wiesenthala cítila dotčeně, že se nemluvilo o jejích zásluhách v takovém rozsahu, jako o těch Wiesenthalových. Ať byl podíl „lovce nacistů“ na dopadení Adolfa Eichmanna jakýkoli, prokázal minimálně to, že Eichmann na konci války nezahynul a je stále živ ve svém úkrytu.

U případu Adolfa Eichmanna vstoupilo do života Simona Wiesenthala opět Československo. Žádal tehdy Svaz protifašistických bojovníků o materiály Adolfa Eichmanna, který na území Československa pobýval. Reakce na Wiesenthalovu žádost zněla: „Předseda Svazu protifašistických bojovníků odchylně od ostatních členů komise doporučuje, aby Dokumentačnímu centru byly poskytnuty jen informace již jinak zveřejněné a v takovém rozsahu, v jakém by mohly být poskytnuty kterémukoliv jinému soukromému zájemci… Wiesenthal patří do nepřátel komunistického hnutí a byl iniciátorem štvavých kampaní proti ČSSR.“ Přestože se jednalo o „společný zájem“, tedy o dopadení nacistického prominenta, do cesty vstoupila jako vždy ideologie.

Dalším úspěchem, jenž není snižován podobně jako ten s Eichmannem, bylo dopadení Franze Stangla, velitele vyhlazovacích táborů Sobibór a Treblinka. Ten byl obžalován z neuvěřitelných 1 200 000 vražd. Simon Wiesenthal se velice aktivně pídil po tom, s čí pomocí se Stangl dostal do Latinské Ameriky. K velkému překvapení zjistil, že někteří z tehdejších vatikánských duchovních úmyslně pomáhali nacistickým válečným zločincům uprchnout. Stangla nakonec vypátral v Brazílii, načež začal skrze média bombardovat společnost o tomto „esesáckém veliteli“, čímž přiměl Brazílii k vydání Stangla Spolkové republice Německo. Franz Stangl byl tedy díky výraznému přičinění Simona Wiesenthala postaven před soud a odsouzen na doživotí.

Lovec nacistů?

Simon Wiesenthal byl často kritizován za to, že přílišnou medializací nacistických figur je činí obezřetnějšími – tedy ve výsledku hůře dopadnutelnými. Na druhou stranu byl Simon Wiesenthal hnacím motorem společnosti, zosobněním touhy po spravedlnosti. V tomto ohledu odvedl obrovskou práci a většina nacistických prominentů, které se nepodařilo dopadnout, díky Wiesenthálově aktivitě již nikdy nenalezla klid. Dosvědčil to také syn Josefa Mengeleho, Rolf. Potvrdil, že když byl u otce na tajné návštěvě, byl Mengele v permanentním strachu a stresu. Legendární „lovec nacistů“ Simon Wiesenthal zemřel v 96 letech 20. září roku 2005 ve Vídni. On sám se nikdy za „lovce nacistů“ nepovažoval, dokonce toto označení kategoricky odmítal. Jeho hlavním krédem byla jen a pouze spravedlnost.

Podobné články

Doporučujeme

Další články