Henry Cotton dlouhá léta vedl proslavený New Jersey State Hospital, v němž používal léčebné techniky, ze kterých doslova mrazí. Renomovaný psychiatr byl totiž možná trošku šílený a hrabal se nejen v duších svých pacientů.
Šílený doktor bez zábran
Henry Andrew Cotton, narozený 18. května 1876 v Norfolku, byl americký lékař a psychiatr. Věřil, že psychické nemoci jsou způsobeny neléčenými záněty v těle. K jejich léčbě používal extrémní chirurgické zákroky.
Henry Cotton mohl své myšlenky a teorie o léčbě psychických poruch plně rozvinout během svého působení v newjerseyské státní nemocnici, kterou vedl několik desetiletí. Byl ovlivněn německými odborníky Emilem Kraepelinem a Aloisem Alzheimerem, kteří věřili, že duševní zdraví je úzce spojeno s fyziologickými problémy. Cotton se pustil do vlastního, a poměrně děsivého výzkumu.
Ve svých třiceti letech nastoupil do New Jersey State Hospital, kde začal prosazovat řadu „progresivních“ metod, které měly jeho pacientům pomoci zbavit se psychických obtíží. Byl přesvědčen, že jeho výsledky navždy změní moderní medicínu. Své neobvyklé metody nazval „chirurgická bakteriologie“, což znamenalo odstraňování infikovaných orgánů.
Cotton vždy začínal se zuby, protože se kazí nejčastěji a jsou nejdostupnější. Když problémy přetrvávaly, odstranil pacientům mandle. Pokud to nepomohlo, zaměřil se na vaječníky nebo varlata. Pokud se stav stále nelepšil a pacient se dokonce zhoršil, pokračoval odstraněním sleziny nebo části žaludku. Největší výzvou pro něj bylo odstraňování střev, protože nikdy přesně nevěděl, kterou část zrovna odřízl. Náhlá úmrtí nebyla výjimkou, přesto Cotton tvrdil, že až 85 % pacientů se po jeho zákrocích zklidnilo. Není divu, když po takových drastických zákrocích měli jiné starosti. Přesto mu svět tleskal a Cotton si užíval uznání. Na kliniku v Trentonu se hrnuli bohatí klienti, kteří byli přitahovaní jeho "úspěchy".
Ve dvacátých letech minulého století byla Margaret, dcera bohatého a slavného ekonoma Irvinga Fishera, přijata do Cottonova ústavu kvůli schizofrenii. Cotton měl hned jasno – za její potíže prý mohla zácpa a zadržování stolice. Rozhodl se proto zredukovat její střeva. Po zákroku však celý její organismus zachvátily infekce. V té době ještě nebylo samozřejmostí sterilní prostředí a nástroje, a výzkum antibiotik byl teprve na začátku.
Smrt bohaté dívky upoutala pozornost veřejnosti a následné vyšetřování odhalilo, že pod Cottonovými rukama zemřelo možná až 45 % pacientů. O zbytečnosti mnoha z těchto úmrtí není třeba polemizovat. Až v květnu 1933, kdy Henry Cotton zemřel na infarkt, byla jeho činnost zastavena. Ve své době byl stále oslavován jako průkopník nových způsobů léčby, ale dnes jeho „pokusy“ prováděné na duševně nemocných lidech vzbuzují spíše hrůzu.
Henry Cotton se vždy nejdříve zaměřil na zuby svých pacientů, protože věřil, že jsou nejčastějším zdrojem infekcí. Pokud problémy přetrvávaly, odstranil mandle a dále pokračoval k dalším orgánům, včetně vaječníků, varlat, sleziny a částí žaludku. Nejvíce se však zapotil během odstraňování střev, protože nikdy nedokázal přesně určit, kterou část odřezává. Náhlá úmrtí byla častá, přesto Cotton tvrdil, že až 85 % pacientů se po jeho zákrocích skutečně uklidnilo. V té době se mu dostávalo mohutné podpory a na kliniku v Trentonu se hrnuli movití klienti.
Dnes je Cottonova činnost vnímána jako temná kapitola v dějinách psychiatrie. Jeho metody, které měly být revoluční, byly ve skutečnosti brutální a neetické. Ukázaly, jak nebezpečné může být, když se nekritické nadšení pro vědecký pokrok spojí s neúplným porozuměním lidské fyziologie a nedostatečnými etickými standardy. Cottonova praxe je nyní studována jako odstrašující příklad toho, kam může vést slepá víra v nekonvenční medicínské teorie bez řádného vědeckého ověření.
Zdroje informací:
https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(05)67009-2/fulltext
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
Komerční článek
