„Co je to tady za hnusnou máničku?“
Michael Philip Jagger se narodil 26. července roku 1943 v anglickém Dartfordu. Jelikož byl Mick tím starším ze dvou synů v rodině Joeho a Mary Jaggerové, byl vychováván tak, aby mohl následovat kariéru svého otce, tedy kariéru pedagoga. Již v září roku 1950 se ovšem Mick Jagger setkal na základní škole s Keithem Richardsem, se kterým se tedy v současnosti přátelí již sedmdesát tři let. Ačkoli se roku 1954 oba odebrali na jiné školy, setkali se velice náhodně znovu v roce 1961 – osud tomu tak pravděpodobně chtěl.
Mick Jagger stál dne 16. října na dartfordském nádraží, kde ho spatřil jeho dávný spolužák, se kterým se neviděl několik let, Keith Richards. V té době oba dokončovali své školy, Jagger si vybíral mezi povoláním novináře a politika. Později život a práci politika přirovnal k životu popové hvězdy a potvrdil, že nad touto možností opravdu přemýšlel. Jaggerovy politické agitace za řečnickým pultíkem by jistě měly své kouzlo, ale děkujme mu za to, že si nakonec vybral kariéru hudebníka. Richards k Jaggerovi přistoupil a všiml si, že v ruce drží několik desek Chucka Berryho a Muddyho Waterse, což na něho zapůsobilo, jelikož měl téměř totožný hudební vkus. Z následné konverzace o hudbě nakonec vyplynulo pozvání Richardse do Jaggerovy kapely. Ten nabídku přijal a jádro budoucích „Valících se kamenů“ bylo na světě. S Mickem a Keithem tvořili kapelu další tři členové. Kvintet se v té době věnoval výhradně bluesové hudbě, proto členové kapely zvolili příhodný název – The Blues Boys.
V roce 1962 vznikla fúzí kapel The Blues Boys a Blues Incorporated (která byla tvořena například Brianem Jonesem a Charliem Wattsem) nová bluesová skupina. Když nově vzniklý celek oznamoval do novin svůj první koncert, zeptal se jeden z novinářů na název skupiny, načež reagoval Brian Jones, který si všiml na podlaze ležícího alba Muddyho Waterse. Jedna z písní na tomto albu se totiž jmenovala „Rolling Stone“, a právě tak vznikl název jedné z nejpopulárnějších hudebních skupin všech dob.
Tvrďáci Stouni
V roce 1963 opustil Mick Jagger vzhledem ke vzrůstajícímu úspěchu The Rolling Stones univerzitu London School of Economics, což je jedna z nejprestižnějších univerzit ve Velké Británii. Zde je potřeba vyzdvihnout, že přestože jsou často „Stouni“ považováni za ty opravdové rockery a tvrďáky, zatímco Beatles za roztomilý boyband, zpočátku tomu bylo právě naopak. Členové Beatles totiž pocházeli z drsných přístavních ulic Liverpoolu a svědomitě plnili roli klasických mladých „sígrů“, zejména pak John Lennon. Naproti tomu Stouni pocházeli z rodin střední třídy a studovali na těch nejprestižnějších britských univerzitách. Postupem času se ovšem přiklonili k „tvrdšímu a rockovějšímu“ hudebnímu projevu, zatímco Beatles sáhli po líbivějších melodiích a složitých vokálních kreacích. V tomto bodě začalo následně pramenit pověstné „rockerství“ The Rolling Stones.
Své k tomu řekl i frontman kapely Motörhead, Lemmy Kilmister, který svým fanouškům poskytl deset životních rad, z nichž jedna zní následovně: „... Beatles byli taky drsňáci. Brian Epstein (manažer) z nich udělal hodné hošíky, ale to byl pravý opak jejich skutečné podstaty. Byli přeci z Liverpoolu, který je jako Hamburg nebo Norfolk ve Virginii – tvrdé přístavní město se všemi těmi námořníky kolem, kteří z vás vymlátí duši už jenom při podezření, že jste se na ně náhodou podívali. Ringo je zase z Dingle, který je jak zasranej Bronx. The Rolling Stones byli maminčini mazánci – všichni byli univerzitní studenti z londýnských předměstí. Užili si svá těžká léta v Londýně, ale byla to jejich volba, aby získali auru rebelství. Měl jsem Stones rád, ale Beatles nesahali ani po kotníky – ani humorem, ani originalitou, ani písničkami, ani prezentací. Jediné, co měli, byl Mick Jagger tančící kolem. Na druhou stranu, Stones udělali některé skvělé desky, ale na pódiu stáli vždy za hovno, kdežto Beatles excelovali.“ Možná příliš tvrdé hodnocení, které bral pravděpodobně i sám Lemmy s nadsázkou, podstatu rockerství obou skupin ovšem plně vystihuje.
Drogové období
V šedesátých letech popularita Stounů obrovsky stoupala, v jedné chvíli snad dokonce i předčila Beatles, což bylo pravděpodobně způsobeno přerušením živého vystupování Brouků v roce 1966. S tím, jak se pozvolna obměňovalo složení kapely, měnil se často i hudební styl. The Rolling Stones se dostali dokonce i k punku a discu, po celou dobu však zůstali věrní stylu, který tvořil srdce celé kapely – blues-rocku. K fungování kapely v šedesátých a sedmdesátých letech neodmyslitelně patřily drogy a s nimi spojené nové zkušenosti a emoce. Mick Jagger s Keithem Richardsem byli dokonce v roce 1967 zatčeni. Richardsův trest byl ale nakonec zrušen a Jaggerův trest (tři měsíce natvrdo) byl změněn na podmíněný.
Drogové zkušenosti se na členech kapely viditelně projevily, běžný smrtelník by pravděpodobně obrovský nápor popularity, drog a života popové hvězdy neunesl, což ovšem není případ Stounů. Mick Jagger je považován téměř za poloboha a Keith Richards je údajně nesmrtelný – víc nesmrtelný než Chuck Norris. Sám Mick Jagger patří k nejvýznamnějším představitelům rockové hudby druhé poloviny dvacátého století. V roce 1985 vedle činnosti v kapele odstartoval také svou sólovou dráhu, která sice není tak komerčně úspěšná jako Stouni, kritikou je ovšem zpravidla přijímána velmi dobře. V témže roce také vystoupil na Live Aid po boku největších hvězd tehdejšího hudebního průmyslu, což samo o sobě svědčí o jeho významnosti.
Milovník a rytíř Jagger
Specifickou kapitolou Jaggerova života jsou rodinné a milostné vztahy, které se v jeho životě často propletly natolik, že od sebe nešly odlišit. Mick Jagger je osminásobným otcem, přičemž prvního dítěte se dočkal již v roce 1970 a osmé dítě se narodilo 8. prosince roku 2016 v Jaggerových 73 letech. Partnerek Jagger za život vystřídal několik, oficiálně se ale většinu času hovoří o pěti, se kterými měl jedno nebo více dětí. V roce 2014 se Mick Jagger stal dokonce pradědečkem. Přestože Mick Jagger v určitých chvílích svého života vypadal, jako by měl do týdne zemřít na předávkování amfetaminem a fanoušci i komentátoři hudebního dění predikovali ten nejhorší možný konec a zánik kapely, Stouni i frontman Mick Jagger jsou tu dodnes a stále jedou ve velkém stylu. Mají dost síly na koncertování a Mick ve svých 80 letech lítá po pódiu stejně jako v roce 1970. Za svou dlouhou hudební kariéru obdržela kapela i Jagger nespočet hudebních ocenění, Mick byl dokonce v roce 2003 princem Charlesem pasován na rytíře.